Falešná kočička

Ano, Ferbasová, Kohout, Nedošinská, Krištof Veselý velmi přehrávají, ovšem není to přehrávání nedomrlé, profesionální, bez energie, naopak, je z něj cítit, jak moc to všechny zúčastněné baví, připomíná mi to výkony herců v pohádkách. A tím pádem se maximálně bavím i já. Ferbasové a Veselého osobnost vyzařuje z každé molekuly, a dost možná i z každého kvarku, neuvěřitelnou energii, kterou jsme my, mrtvolní týpci, co kolikrát sami nevíme, jestli už jsme po smrti nebo ne, natož aby to na nás poznalo okolí, neodolatelně přitahováni. No a tím jsem právě krásně vysvětlil, proč i Nový nalezl ve Ferbasové takové zalíbení. (04.04.2015)

Českou (a nutně lidovou) verzi Pygmalionu povznáší hlavně přítomnost Oldřicha Nového. I díky němu se sem dostávají občasné prvky ironie, což pro Slavínského filmy není zvykem. Věra Ferbasová v sobě nepochybně měla komediální potenciál, záleželo pouze na tom, jak byl využíván. Zde se drží na přijatelné hranici vkusu a v rámci její filmografie patří rozhodně k tomu lepšímu. Na jejích filmech mi snad vadí jen přechod k tzv. vysvětlovacím scénám (proč se rozhodla oklamat svého milého, aby získala jeho srdce = drtivá většina jejích filmů), z půvabné dívky tropící hlouposti se stává melodramatická figurína, která hledí do prázdna. U Falešné kočičky se k tomu přidává ještě rychle sesmolený závěr (což Slavínský u tohoto typu komedií dělal), kdy se uražený doktor Přelouč, poté co by hrozilo, že si jeho dívka vezme jiného (pochopitelně jen naoko), vrhne své vyvolené kolem krku a zapomene, že si z něj vystřelila, byť z lásky. Nevadí mi samotný princip, ale pouze jeho provedení (pro srovnání třeba vynikající Dívka v modrém). Standardní Slavínský, standardní Nedošinská, standardní Ferbasová, standardní Krištof-Veselý, lehce povznesený Nový, silně přehánějící Kohout. Tak jak je mám rád za podzimních večerů. (09.11.2003)

Jak už jsem již dříve psal, převlekové a diblické role Ferbasky opravdu nemusím, k tomu připočtu pro mě opravdu otřesný hlas kartářky ze začátku filmu a navíc ještě trochu přehrávajícího a trapného Jardu Kohouta a vůbec celou tu podivnou periférijní mluvu a periférii jako takovou a film jsem kdysi skoro nedokoukal. Ale co naplat řežisér si to tak přál:-( Nenáročná, oddychová situační komedie pro nenáročné a naivní publikum. Pár zdařilých gagů, pár dobrých reakcí jinak ale nic. Kdo alespoň trochu za něco stál, byl jen "výskající" Oldřich Nový-"Je to ona ženský PRIMITIVEČEK"! Dále pak hospodyně Amálka-tady máte korunu a jděte brečet jinam (Antonie Nedošínská), která hrála i v první němé verzi jako jediná z celého tohoto filmu..Typický Slavínský aneb zkušený výrobce lidové zábavy na objednávku (dneska bychom řekli komerčně zaměřeného výrobce méně náročné zábavy). Komentář zde jako "šestý" v pořadí. (10.05.2006)

"Jak mi štěkne to přepychový balení?" Nemohu si pomoci, ale roztomilé slovní hrátky mezi panem doktorem a falešnou primitivečkou mě hrozně bavily. Zejména mě rozesmálo, když Míla převedla slovo "myje" do spisovné češtiny jako "mypsilonje". Vynikající byl rovněž rozbor slovního spojení "zahnu kramle", protože se neříká kramle, ale svorníky a zahýbat svorníky je těžká práce, tak ať si je zahne sám. A také jsem vděčný za poučení do života, protože největší zločin spáchaný na ženě je to, když ji muž nenechá domluvit. Na to si dám pozor. (24.12.2016)

Tohle je tak pitomoučké, až jsem se u Falešné kočičky prostě nemohla nebavit. Když už lidová zábava v duchu československých 30. let, tak se vším všudy... Hvězdička navíc za pojem "ženský primitiveček", nonšalantně pronesený okouzlujícím Oldřichen Novým. Zajímavé by bylo nahradit Pletichu Járy Kohouta (přestože výborného) Vlastou Burianem, jenž si tuto roli střihl v němé verzi z roku 1926. (30.11.2012)