L'armata Brancaleone
L'Armée Brancaleone
La armada Brancaleone
Brancaleonova armáda
For Love and Gold
Režie:
Mario MonicelliScénář:
Agenore IncrocciKamera:
Carlo Di PalmaHudba:
Carlo RustichelliHrají:
Vittorio Gassman, Catherine Spaak, Gian Maria Volonté, Maria Grazia Buccella, Barbara Steele, Enrico Maria Salerno, Alfio Caltabiano, Folco Lulli (více)Obsahy(1)
Italský barevný film režiséra Maria Monicelliho Brancaleonova armáda, je úsměvným pokusem o parodii dobrodružných rytířských filmů. Již sám název je ironický, protože armáda potulného rytíře Brancaleona se skládá z pětice ubohých venkovánků majících ke všemu, co se vztahuje k vojsku, pěkně daleko. Příběh se odehrává kolem roku 1000 n. l., kdy se tato armáda dala na pochod patrně od Faleri u Viterba a měla dorazit do jakéhosi města Aurokastra, ležícího patrně poblíž Crotone. Cestou prožívá tisíc a jedno dobrodružství. Brancaleone bojuje na turnajích, vyzve na souboj potulného rytíře, zabloudí do města, jehož obyvatelé vymřeli morem, marně ochraňuje počestnost krásné dívky, nakonec dosáhne cíle, ale jen proto, aby upadl i se svou armádou do rukou saracénských pirátů a po nich do zajetí neméně sveřepých křesťanských nepřátel. Nezbývá mu, než se vydat s procesím kajícníků přes moře a tam pokračovat v dobývání nesmrtelné slávy, jak mu přikazuje jeho rytířská čest. K přednostem filmu patří řada dobře postavených komických situací, slovní humor dialogů a vynikající herecké obsazení. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (53)
Takovouhle parodii na středověk mohou být schopni natočit jen Italové, film nabušený gagy, obrovským nadhledem, vtipnými situacemi, kterými prochází rytíř Brancaleone se svoji nečekeně nabytou družinou nuzáků, kde sice úplně všichni chudí jsou, ale za čest a slávu budou se bít do posledního dechu. Někdy také za nějaký groš, ale on jim záhadným způsobem vždycky zmizí. Co byste také chtěli, když Brancaleone v jejich čele jezdí na žlutém koni s ušima od sebe a vůbec neposlouchá...vynikající dabing, nádherné exteriéry, neuvěřitelná hudba.....to chce vidět:-) ()
Je to celkem dobrá bláznivá komedie, ale po začátku jsem si myslel že bude to zajímavější. Vévodí tady vynikající Gassman a jeho energická hra, několik podobně dobrých scének, -třeba bitka kolem stromu, na poli a další, ale taky má i dost částí, kdy sice se to nezastaví, ale spíše jen velký haló než víc v tom. /v režii vidím problém, ne ve scénáři/. Celkově Monicelli zase mě nezklamal, točí zajímavé filmy, a Pan scénárista Incrocci i tady srší nápady. 3,5/5 ()
Monicelli je jednoznacne kralom talianskej komedie a este k tomu ked obsadi svoje esa ako Vittoria Gassmana, uspech je zaruceny. Dej filmu je zasadeny do obdobia kriziackych vyprav a morovych epidemii, a hoci je film miestami naozaj krvavy a nasilny, atmosfera je velmi odlahcena. Monicelli skratka presne vie, ako zaposobit na divaka a dat mu to, co si ziada. ()
Neuvěřitelně vtipná parodie na rytířské příběhy. Naturalistické snímky z plenění barbarů jsou vystřídány donkichotskými počiny hlavního hrdiny z jeho neuvěřitelně splácanou miniarmádou. Vynikající dabing se projevuje zejména v hláškách jednotlivých hrdinů. V tomto směru je téměř nepřekonatelná postavička Žida Habakuka. Všechno je podáno tak humorně, že "ostré hrany" drastických snímků jsou hned jaksi otupeny a divák se musí smát. Celý film je sérií nápadů a gagů, které prakticky nenechají v klidu bránici diváka. Takže za 5. ()
(ne)Rytířská satira o donquijotském hrdinném rekovi, jeho povedené svitě vychcaných zbabělců a jednom žlutém oři, který z těch všech pobral rozumu zdaleka nejvíce. Komedie mládí mnohých z nás a především film, který (podobně jako Mrazík) stojí na geniálním českém dabingu z děvětašedesátého, který sice s originálem nemá společného zhola nic (stejně jako ten Mrazík), ale ke škodě to tedy rozhodně není (stejně jako u Mrazíka). A jeden z očividných zdrojů pro budoucí Monty Pythoní Svatý grál (narozdíl od toho Mrazíka). ()
Galerie (19)
Photo © Fair Film, Les Films Marceau, Vertice Film
Zajímavosti (11)
- Režisér Mario Monicelli uvedl, že nápad na film dostal, když v dílnách Cinecittà náhodou uviděl několik scén z filmu Luigiho Malerby a Antonia Marchiho Donne e soldati z roku 1954, který byl v té době ještě ve střižně. (classic)
- Scénář připomínal scénář Monicelliho filmu I soliti ignoti – 1958 (ošuntělá a zchátralá společnost, která se snaží dosáhnout velkého úspěchu, což se jí nedaří), a to i podobností postav, které v obou filmech ztvárnili Vittorio Gassman a Carlo Pisacane, a také některými konkrétními sekvencemi, například tou, v níž Gassman, oslovený, aby se přidal ke společnosti, nejprve odmítá, aby po porážce v zápase (box v Soliti ignoti a na turnaji v Brancaleonova armáda) přijal. (classic)
- Kostýmy a všechny scény natáčené v exteriérech, které navrhl Piero Gherardi, představovaly nové prostředí oproti těm, které byly do té doby známé z filmů s touto tematikou. (classic)
Reklama