Studentská máma

"Čeněčku semhle, Čeněčku támhle, Čeněčku běž se pobavit, Čeněčku tady máš klíče od domu, tak by mě měla žena obletovat". Čeněček by si zkrátka dokázal představit zlepšení pracovních podmínek, ale Studentská máma Klatovská má důležitější věci na práci. Všichni u ní ubytovaní studenti totiž musí dostudovat v řádném termínu a přes to nejede vlak, drezína ani Čeněček. Mne by tedy taková paní svým přístupem asi vyděsila, ale jako trošku naivní prvorepublikovou moralitku tento snímek celkem beru. (07.04.2016)

Miluju laskovost, dobrosrdečnost a zároveň ráznost herečky Antonie Nedošinské. Je nezapomenutelná a osobitá. Když má kolem sebe dobré herecké partnery, jako je třeba Theodor Pištěk, tak jsem v sedmém nebi a těším se na další starý film, kde budou oba dva hrát. Pro své studenty, kterým byla druhou maminkou, by šla třeba do pekla a postavila se samotnému Luciferovi. (16.01.2010)

"Já jsem byl mladý dřív než vy!" Aneb když libreto píše Vladimír Slavínský. Zo "študentských" filmov z 1. ČSR a Protektorátu má u mňa Studentská máma prím. Ani Fričove, ani Cikánove, ba ani Z. G. Hašlerove počiny v tejto oblasti nemám tak rád ako tento. Slavínský opäť vykreslil plejádu charakterov ako nikto druhý. Vcítil sa do každej postavy. Dýchal s ňou. Žil v nej. Odvážil sa zájsť tak ďaleko, že to mnoho ľudí nepobralo, čo je vidieť. Pokiaľ ide o mňa, Oto Pitrman je kráľ. A sudca Hradilák je môj človek. Tuná perlia všetci. Intrigujúci Čeněk so Speergerom. Doďa v plnom živle. Mama Nedošinská. Franta Paul s cvikrom. Věrka opäť trochu inak. Či parádna Hana Bělská. "Jirmov, to je hrozný zapadákov. Věříš, že tam hrají ještě němé filmy?" Epochal! (28.09.2021)

Slavínský je tradičním režisérem "slaďáků", tento je z nich jeden z nejvypečenějších. Dobrácká paní domácí, která se jako kvočna stará o svá kuřátka-studenty na bytě- ochraňuje je v dobrém i zlém a brání je do posledního dechu. Nekritický romantismus nazdobený porcí sentimentu a patosu s příměsí hysterické teatrálnosti by leckoho po pár minutách mohl odradit, a ten sladkobolný blábol by vypnul. Nějakým podivným způsobem však k tomu nedojde a divák u obrazovky zůstává. Dalo by se namítnout, že ty šťastné bytosti ve filmu jsou jen jednou z dalších forem biologických zbraní, ale přece jen tak jednoduše se to hodit přes palubu nedá. Několikrát jsem během filmu vykřikl : "Panebože, to už je fakt moc!", ale pak se zase uklidnil a dokoukal to. Je to zkrátka fraška, emocionální masakr, slzyždímající pervezita, divák při závěrečném happyendu zatíná pěsti, ale funguje to perfektně. 60% (05.06.2011)

Vadily mi dramatické výstupy herců (objetí, řev kdykoli někdo něco ne/udělá, slzy a emoce na pochodu, kdykoli se stane sebemenší pitomost) . Nicméně scéna Mirka v posteli na záčátku filmu mě nahodila a většinu vtipů jsem kvitoval s radostným přitakáváním. Rád si libuji ve slovních hříčkách a zajímavých (ba někdy až poetických) obratech a tento film mi umožnil spokojeně pomlaskávat. (16.01.2010)