Zlaté dno

Je to takový výchovný film. Říká nám jak se máme v tomhle světě chovat, co je správné a co ne, že práce šlechtí, že nemáme mít velké oči a raději pomalu vpřed, abychom si nerozbili hubu. A to vše vyprávěno ústy Vlasty Buriana, papírníka Putičky, který se krůček po krůčku vypracoval na respektovaného obchodníka v maloměstě. Kvůli svým dětem se vzdá obchodu a vrhne se do Prahy. Bez práce nevydrží a vloudí se jako příručí do obchodu Zity Kabátové, udělá s ní štěstí v obchodě i lásce. Dravé mládí v podobě jeho tří dětí mezitím ztroskotá a děti přilezou ke křížku. Tatínek je nevyhodí, ale pomůže jim znovu na nohy. A tak síla tradice a pevných hodnot vítězí nad spekulací a hazardem, happy end je tu. Burian hraje o poznání civilněji, než je zvykem a jde mu to skvěle. Táhne celý film, který je lehký, svěží, ale přece jen vážnější, než jsme u Slavínského zvyklí. A já jsem tomu rád, za každý svěží vítr jež zčeří hladinu klidného českého rybníka....80% (29.06.2012)

Jeden z posledních, ne-li poslední z vynikajících filmů nezapomenutelného Vlasty Buriana. V roli papírníka Putičky však Burian poměrně zklidnil svůj výstup a přes několik málo scén (např. vyprávění "pánské" anekdoty :)) se jednalo o vážněji myšlenou roli zkušeného profíka v papírnictví. Samozřejmě jsem se musel smát, jak se děcka hrnula do papírnictví kouzelné Zity Kabátové už několik málo minut poté, co Vlasta udal první dáreček, ale všechno to celkově působí sakra pozitivně a člověk si prostě užívá tu nepopsatelně krásnou příběhovou atmosféru. Za mě osobně jeden z nejlepších filmů Vlasty Buriana. (23.04.2016)

O komediálnost se v tomto příběhu samozřejmě stará sám Vlasta Burian. Některé jeho výstupy byly geniální, třeba žehlení kalhot a stavba žehlícího prkna. Nejsem si zcela jistá, jestli bych podobné žehlící prkno dokázala postavit. Vždyť to vypadalo jako štafle. Rozhodně by mě přitom chytil amok. Ku podivu tu nebyla nijak bláznivá Věra Ferbasová. Chovala se celkem normálně, její role tady ale žádné blázniviny nedovolovala. (26.09.2012)

Asi na mě de před třicítkou stáří, nebo co, ale nemůžu si pomoct, filmy s Vlastou Burianem jsou prostě skvělé. Tohle je jen další důkaz. Jeho humor je tentokrát laskavý, stejně jako je laskavá postava, kterou hraje. Opět je to hlavně o něm, a to i přesto, že není tak útočný, tak moc výstřední. Hezký film o tom, že lidé mohou být dobří. (09.01.2015)

Na mě tyhle válečný komedie působí tak nějak smutně a impotentně. Postavy se křečovitě vyhýbají jakékoliv narážce na poměry nebo na charakteristiku doby a hrají v jakémsi vákuu, kde sterilně řeší nějaký politicky nezávadný problém. Burian se pravda snaží, ale přesto je film dost bídný a například herecký výkon takového Raoula Schránila je vyloženě trapný. Vrcholná scéna (vyloženě ze života): Burian vysvětluje svým harantům, jak je pro něj důležitý, aby pracoval a že nemůže sedět jen jako trubec nečinně na prdeli a Raoul na to teatrálně odpoví: "Tak to už nás, tatínku, nikdy neuvidíš". :-) Myslím, že tato komédie zapadla zcela po zásluze. Hrozně je taky vidět, jak bylo všechno natáčeno ve studiu a to dokonce přesto, že je ve filmu docela dost outdoorových scén. Navíc jsem nepochopil, proč se tam motala Věra Ferbasová, protože ta vesměs akorát vyjeveně čuměla a občas něco naivně hlesla. Jaroušek Marvan je tam taky tak nějak navíc, asi zrovna neměl do čeho píchnout. Nadto je film strašně předvídatelný a naprosto v souladu s tehdejšími požadavky doby skončí usmrkaným happy endem poté, co se karta obrátí a haranti přijdou za fotrem s prosíkem, aby je vytáhl ze svrabu (přišli poté, co otce pět let ignorovali a vzpomněli si, až když se jim začalo vést zle; já bych je hnal potěhem). (31.10.2011)