Zlaté dno

Tento film jsem viděla 2krát a musím říct, že pořekadlo "čím víc, tím líp", se v mém případě dokonale osvědčilo. Film "Zlaté dno" mi zpočátku přišel celkem nudný a šedivý, vzala-li jsem v potaz jeho prvorepublikovou filmovou konkurenci. Později jsem v něm však objevila spoustu věcí, které mi přirostly k srdci. Kouzelné jsou scény, kdy pan Putička(V.Burian) pomáhá ovdovělé paní Jarmilce (Z. Kabátová) s chodem jejího v dluzích se topícího papírnictví, které však začíná pomalu, ale jistě vzkvétat. Anebo příchod pana Putičky do "vysoké pražské společnosti". Až příliš mentorsky sice vyznívá závěr filmu, kdy se děti poslušně vrací k otci, protože ona vysoká společnost je zklamala... Přesto je to film nad průměrem a s ohledem k době, kdy vznikl a jaké měl vlastně poslání, můžeme hovořit o velmi zdařilém dílku. (17.01.2008)

Viděno jednou v dětství, kdy na mě film – co si vybavuji – hluboce zapůsobil, a podruhé až nyní. Je to přeslazené a někdy až pitomě zkratkovité a nevěrohodné („Tati, ty chceš pracovat? Tak už nás nikdy neuvidíš!“ A jak řekli, tak udělali.), ale zároveň velmi lidské, hřejivé a místy dojemné. A k tomu, jako pozornost, dáreček v podobě nádherné Zity Kabátové. Budu se vracet znovu a rád. (13.05.2020)

Burian je jako vždy velmi profesionální, ovšem příběh a scénář je silně průměrný, neohromí, ani neurazí. Jako zajímavost je možno uvést fakt, že zde na dlouhou dobu naposledy vidíme Věru Ferbasovou, která se rozhodla nepokračovat ve filmu, stále více ovládaném Němci. Jinak ještě musím souhlasit s Ninadel, obsazení dětských rolí je opravdu perfektní a osvěžující. Děti jsou přirozené a vtipné (žádné uměle naučené dialogy, jak to většinou vídáváme). (26.09.2012)

Jeden z posledních, ne-li poslední z vynikajících filmů nezapomenutelného Vlasty Buriana. V roli papírníka Putičky však Burian poměrně zklidnil svůj výstup a přes několik málo scén (např. vyprávění "pánské" anekdoty :)) se jednalo o vážněji myšlenou roli zkušeného profíka v papírnictví. Samozřejmě jsem se musel smát, jak se děcka hrnula do papírnictví kouzelné Zity Kabátové už několik málo minut poté, co Vlasta udal první dáreček, ale všechno to celkově působí sakra pozitivně a člověk si prostě užívá tu nepopsatelně krásnou příběhovou atmosféru. Za mě osobně jeden z nejlepších filmů Vlasty Buriana. (23.04.2016)

Velice zdařilý film s králem komiků Vlastou Burianem. Nad veškerá očekávání v něm však Burian nevystupuje jako komik, i když je do filmu (očividně násilně) zapracovaná slabší komická scéna skládání žehlicího prkna. Vlasta Burian je ve filmu schopným podnikatelem; obchodníkem, který na malé obci vede papírnický krámek. Je váženým občanem a jako prodejce známý tím, že si svých zákazníků nesmírně váží a nakupujícím k zakoupenému zboží přidává malý propagační dárek. Přesto ho jeho děti, žijící v Praze, kterým se momentálně velmi dobře vede, přesvědčí, aby svůj krámek prodal a přestěhoval se za nimi do Prahy. Tatínek dlouho odmítá, ale nakonec pod vidinou, že bude svým dětem blíž, s prodejem souhlasí. Brzy však pozná, že neudělal dobře. V Praze ho nikdo nezná, děti na něho nemají čas, a tak se cítí osamocený a nepotřebný. Chybí mu práce. Tuto zoufalou situaci řeší tím, že se nechá do jednoho nově otevřeného papírnictví přijmout jako příručí bez nároku na mzdu. Záhy se ukáže, že pod jeho působením neznámý a nezavedený obchod začne vzkvétat. A tak tatínek bude moct nakonec pomoct i svým dětem, které mezitím zkrachovaly. Přesto, že jsem filmy s Vlastou Burianem vždy rád vyhledával, nepamatuji se, že bych ho v době socializmu někdy viděl. Film je nádherným vzorem malého úspěšného podnikatele. Musím přiznat, že nakupování v takovém obchodě, kde jsem prodávajícími osobně znám, a kde jsem jimi skutečně vítán, bych rád dal přednost před zcela neosobním nakupováním ve velkých supermarketech. Rád věřím, že takové obchody budou brzy zase existovat. (Pondělí 09.08.2010) (09.08.2010)