Zlaté dno

Vlasta Burian využije svých zkušeností v oblasti marketingu a public relations získaných v malém obecním papírnictví, aby pomohl mladé vdově vybudovat papírnické impérium a nádavkem ji rovněž pojal za manželku. Jen škoda, že některé fóry tu působí trochu křečovitě a scéna s žehlícím prknem dokonce vyloženě trapně. (04.10.2012)

Jo, Zlaté dno je, holt, zlaté dno, o tom přesvědčí sám Vlasta Burian alias papírník Cyril Putička své dva syny i dceru. To, co Burian nedotáhl se Zitou Kabátovou v Přednostovi stanice, tak dotáhl tady:-) Néé, opravdu, hráli spolu jen ve třech filmech (mj. ještě v Provdám svou ženu) a v tomto s ní nakonec sehrál manželský pár, i když z jeho strany to byl nejprve hodně nesmělý až dětinský výkon, tak přesto byl jako amant okouzlující. Burian podal vskutku umírněný a krotký herecký výkon tak trochu víc ve prospěch celku, jeho proměna byla znát, byl víc lidský, vážný a nehrál jen na sebe. Mentorování a moralizování bylo slyšet na každém kroku. Scéna vypravěče pánských anekdot na svatebním večírku nebo ta trošku delší pasáž s univerzálním žehlicím prknem byly ve filmu asi ty nejlepší. Poslední protektorátní film Krále komiků. Ale také jeden z těch lepších a umělecky zdařilejších od režiséra Slavínského, v němž opět hrála Věra Ferbasová ( Konstantina-dcera Putičky), kterou de facto objevil a byla jeho dvorní herečkou, a v němž si zahrálo i neobvykle dost menších dětí.. (26.12.2007)

Velice zdařilý film s králem komiků Vlastou Burianem. Nad veškerá očekávání v něm však Burian nevystupuje jako komik, i když je do filmu (očividně násilně) zapracovaná slabší komická scéna skládání žehlicího prkna. Vlasta Burian je ve filmu schopným podnikatelem; obchodníkem, který na malé obci vede papírnický krámek. Je váženým občanem a jako prodejce známý tím, že si svých zákazníků nesmírně váží a nakupujícím k zakoupenému zboží přidává malý propagační dárek. Přesto ho jeho děti, žijící v Praze, kterým se momentálně velmi dobře vede, přesvědčí, aby svůj krámek prodal a přestěhoval se za nimi do Prahy. Tatínek dlouho odmítá, ale nakonec pod vidinou, že bude svým dětem blíž, s prodejem souhlasí. Brzy však pozná, že neudělal dobře. V Praze ho nikdo nezná, děti na něho nemají čas, a tak se cítí osamocený a nepotřebný. Chybí mu práce. Tuto zoufalou situaci řeší tím, že se nechá do jednoho nově otevřeného papírnictví přijmout jako příručí bez nároku na mzdu. Záhy se ukáže, že pod jeho působením neznámý a nezavedený obchod začne vzkvétat. A tak tatínek bude moct nakonec pomoct i svým dětem, které mezitím zkrachovaly. Přesto, že jsem filmy s Vlastou Burianem vždy rád vyhledával, nepamatuji se, že bych ho v době socializmu někdy viděl. Film je nádherným vzorem malého úspěšného podnikatele. Musím přiznat, že nakupování v takovém obchodě, kde jsem prodávajícími osobně znám, a kde jsem jimi skutečně vítán, bych rád dal přednost před zcela neosobním nakupováním ve velkých supermarketech. Rád věřím, že takové obchody budou brzy zase existovat. (Pondělí 09.08.2010) (09.08.2010)

Burian je jako vždy velmi profesionální, ovšem příběh a scénář je silně průměrný, neohromí, ani neurazí. Jako zajímavost je možno uvést fakt, že zde na dlouhou dobu naposledy vidíme Věru Ferbasovou, která se rozhodla nepokračovat ve filmu, stále více ovládaném Němci. Jinak ještě musím souhlasit s Ninadel, obsazení dětských rolí je opravdu perfektní a osvěžující. Děti jsou přirozené a vtipné (žádné uměle naučené dialogy, jak to většinou vídáváme). (26.09.2012)

Keď Burian vynechá svoje opičenie a gúľanie očami, tak je znesiteľný ako celkom normálny herec. Hoci si neodpustil zápas s rebríkom, väčsina času sa venuje normálnej konverzácii a vtipy primerané dobe vzniku sú vtipné aj dnes. Poučenie o bankách a prehnaných pôžičkách nie je od veci v žiadnej dobe. Akurát ten šialene optimistický záver, keď sa divák musel ocitnúť takmer v nebi, potvrdzuje rok vzniku počas protektorátu. (26.09.2015)