Jen si tak trochu písknout

Sociální drama na pozadí dětského filmu tepe zejména do maloměšťáctví.  Odlehčené štrapáce dospívajících děcek střídají ty vážnější v konfrontaci s pokryteckou morálkou dospělých.  Mádl osmdesátek, tedy Daniel Šedivák ve své první roli rozšafného dětského hrdiny a hodně dobrý Suchánek v nejlepších letech svého charakterního herectví jako malý submisivní mlíčňák.  Až překvapivě hořká žánrová pilulka, která si to nejsilnější schová na konec, byť SRPŠ  taky stojí za to. (01.03.2023)

Když jsem letos o Velikonocích koukal na celý film, tak jsem si scénu s rybičkami, přiotrávenými alkoholem, taky vybavil. Film mě mile překvapil, zobrazení vztahů mezi rodiči a dětmi nadčasové. Suchánkova filmová matka skvěle komentuje pubertu svého syna: "Já ho koupu pravidelně každý týden a žádné puberty jsem si ještě nevšimla." A Suchánek před spolužáky kontruje: "Ne že ještě nemám pubertu. Já UŽ ji nemám." Herecké obsazení Suchánek - Freimanová jako zdařilý prolog pro Sněženky a machry. (09.07.2008)

Film Karla Smyczka Jen si tak trochu písknout je určen mládeži, ale má co říct i dospělým. Vypráví příběh jednoho týdne v životě dvou třináctiletých pražských kluků, spořádaného Petra z typické měšt´ácké rodiny a zkušenějšího Pavla, který žije sám se svým otcem. Chlapci při svých toulkách po Praze ukradnou v opravovaném kostele píšt´aly z varhan a Pavel se kvůli tomu dostane do velkých problémů. Okolo hlavní zápletky se kupí řada úsměvných i mírně provokativních epizod citlivě odhalujících svět dospívajících dětí. (10.09.2013)

Perfektní sonda nejen do školského systému na začátku 80tých let. Také hlavně sonda do tehdejší, opět se uvolňující, společnosti jak pubertálních teenagerů, tak jejich rodičů. Konkrétně v Praze, kde ti "parchanti" měli rozhodně víc možností. Hlavní dva nerozluční kámoši Petr a Pavel si naplno užívají své mládí v rozpuku tělesných hormonů a potřeb. V době bez internetu, vlastně měl člověk co dělat, aby ho rodiče vůbec nechali koukat na béčkovou kriminálku, náhodně běžící na prvním programu, chtěla dětská mládež to samé, co mládež dnes. Každý prostě jen využívá možností, které se mu naskýtají. Dle doby. Klasicky odvážná režie pana Smyczka, nejen v lechtivých scénách, ale i v zesměšnění maloměšťáckého a ostatně i politicky-společenského postoje k životu rodičů zúčastněných dětí. Občas je velmi dobře vidět, kdo ke komu patří. Já osobně jsem šel do první třídy v září 1989, takže jsem si socialistického školství moc neužil, ale kdo ano, tak je to krásná školská nostalgie. Jeden rozdíl tu přece jenom je, tyhle školáci měli v sobě alespoň trochu přirozeného respektu k učitelům. Nejen mladí herci ze SNĚŽENEK zde rozehrávají výborný humor i drama s perfektním odleskem doby. (10.04.2012)

Vynikající film (nejen) pro mladé. Velmi blízko má k Sněženkám a machrům, ostatně tvůrčí tým je u obou snímků stejný. Je to typ filmu "smích skrz slzy", kdy se velmi vtipné momenty odehrávají v dramatičtějších kulisách, nutí k zamyšlení i nad námi samotnými a mohou u nás vyvolat neblahé vzpomínky na minulost, protože Jen si tak trochu písknout je o reálném životě, zachycujícím ve větší nebo menší míře střípky všedních dnů každého z nás. Radku Johnovi a Ivo Pelantovi se to velmi vydařilo. (29.01.2010)