Solaris

Všichni jsou urvaný z hudby v SUNSHINE (jakkoli je skvělá!), ale v tomhle filmu je minimálně stejně dobrá, akorát si toho nikdo nevšim. Ve skutečnosti tady v jádru jde o romanťák jako prase (stejně jako třeba ve FONTÁNÉ), ale romantika prošpikována nádechem tajmného sci-fi, stává se ještě zajímavější a i když tenhle snímek není dokonalej (což není nikdo a Jirka Krampol nejmíň!), emotivně to u mě vyhrál na celý hašišově zamilovaný čáře! (28.12.2007)

Čekal jsem, že napíši ,,americký remake Tarkovského Solarisu", ale musím napsat toto - nový Solaris je zajímavou a neotřelou adaptací původní literární předlohy Stanislava Lema. Vybírá si z ní sice jen některé motivy a základní dějovou kostru, ale Steven Soderbergh navíc přináší zvláštní odér melancholie (celý film je tónován do temnějších a melancholických barev, flashbacky ze Země jsou obvykle zahaleny deštivou clonou, interiéry (jak kosmické stanice, tak i ty ze Země) jsou strohé a působí odcizeně, chladně, kamera často bloudí scénou a některé záběry jsou záměrně rozostřené, navíc ta ambientní hudba...) a akcentuje rozměr psychoanalytického zrcadla podvědomí (nabízí se otázka, zda je naše podvědomí vlastně nebezpečné?) - planeta zhmotňuje to bolestné v lidech... Tváří v tvář svému svědomí pak člověk začíná přemýšlet mimo své obvyklé racio... Stevenu Soderberghovi se podařilo natočit kvalitní sci-fi film jdoucí mimo trendy vytyčené efekty a akcí a pro sebe konstatuji, že se se svým psychologickým rozměrem dotkl čehosi ve mně... Možná romantický podtón, možná nedostatek hmatatelně hlubšího významu mi to však malinko zkazil... (04.10.2007)

Podľa hodnotenia som čakal nadpriemernú mysterióznu sci-fi drámu. A čo som dostal? Uťahaný sopeľ z nosa. Pritom námet je celkom zaujímavý. Preto som takú nudu nečakal ani v tom najdivokejšom sne, hlavne s vedomím, že nuda sa v mysterióznych filmoch vyskytuje zriedkavejšie ako inde. Aj tie horšie dokážu niečím zaujať. Tu nezaujme zhola nič. Možno iba prízračne sa tváriaci, unudený a melodramatický Clúnyj prechádzajúci sa po lodi rýchlosťou 10 krokov za pol dňa. Ďalšiu polovicu presedí alebo preleží na posteli. Jediná činnosť, ktorou dokáže vo filme upútať pozornosť je keď si poreže prst. Ten, kto sa chce pokochať a pozrieť si naozaj plnohodnotnú mysterióznu sci-fi drámu nech si pustí Koule (1998). Podľa hodnotenia približne rovnaké a tak diametrálne odlišné. Pocit, ktorý vo mne film zanechal je pocit ľútosti. Ľútosti zaradiť ho do rovnakých smetí ako Marabundu alebo Sharkanado. A hlavne pocit premárneného času. Kto mi ho vráti? Soderbergh? Asi ťažko. 15/100 (18.01.2014)

Právě proto, že si z mistrně napsané předlohy Stanislawa Lema vzal Steven Soderbergh jenom základní dějovou linku, je její filmové převedení neuvěřitelně rozvleklé i díky necelé stominutové délce. Jistě, nejsem přítelem „kopírovaných“ knižních adaptací, ale snaha o plané filozofování na téma lidského života a jeho ceny je při velmi přímém bazírování na předloze dosti rozporuplným tahem.Většinu síly se Soderbergh snažil vložit do dialogů, jenomže ty kromě údernosti, stylu a švihu postrádají taky logický smysl a režijně nikterak objevná práce sice drží atmosféru v hodně temných koutech, ale mnoho scén není dotáhnuto do konce a celkově pak film působí dojmem obrovské roztříštěnosti. Naštěstí je zde však výtečná dvojice George Clooney a Natascha NcElhone, kteří se k sobě tak dokonale nehodí, až se to vlastně skvěle pozoruje. Jenomže jako jednotný filmový kousek je Solaris absolutně nestravitelný a to i přesto, že tak krásně vypadá. (19.08.2005)

Velké zrcadlo pro Stevena Soderbergha, který si po tomhle snímku snad uvědomí, že není všemocný. Svůj talent zahazuje na nudných, obyčejných a nevýrazných snímcích, v kterých velmi často hraje George Clooney, který rozhodně není typem herce, který by pasoval do každé role. Svůj kalich hořkosti si SS vypil právě v Solarisu, který ukazuje všechnu jeho neschopnost a snahu vytvořit z mála něco víc. To se totiž vůbec nedaří. Doufal jsem, že Solaris bude "jemná meditace v modrých barvách nad láskou a svědomím" a to se mi vůbec nevyplnilo. Při prvním sledování jsem usnul. Na druhý pokus jsem si již dal větší pozor, ale nebyl jsem odměněn ničím, co bych uznal za kvalitní nebo snad jen dostačující. Jediné překvapení a potěšení mi přinesl SS v podobě Natashi McElhone, z které udělal hezkou ženu i přes její zvláštní rysy tváře. Scénář mě velmi zklamal a celý film je velmi pomalý. Ani Solaris jako planeta není úplně využitá a kdyby se SS tolik nesnažil v několika scénách vytvořit poctu, např. 2001: Vesmírné odysee, mohl vzniknout i trochu originální snímek. Poslední kapkou byla ne-hudba, která je složena z tónů a je příliš nevýrazná a stereotypní. (05.10.2007)