Reklama

Reklama

Welcome to the Dollhouse

(festivalový název)
  • Česko Vítejte v domečku pro panenky (festivalový název) (více)

Obsahy(1)

Život jedenáctileté Dawn Wienerové, odehrávající se mezi sedmou třídou základní školy a „spokojenou“ středostavovskou domácností, není zrovna velká legrace. Jako nejčastější terč posměchu spolužáků nemá Dawn na růžích ustláno, o rodině, kde apatický otec a mírně hysterická matka dávají přednost bratru šprtovi a rozmazlené sestřičce, ani nemluvě. Přitom ale odrůstající „ošklivé káčátko“ nechce nic víc než někam patřit a být aspoň trochu oblíbená. A tak se jednoho dne rozhodne sbalit největšího lamače srdcí svých spolužaček. Černá komedie zatím jen naznačuje pozdější zájem Todda Solondze o konfrontaci bizarního a úchylného s takzvaně normálním. Už ve svém druhém filmu však scenárista, režisér a producent v jedné osobě dává průchod vášni pro životní outsidery, která jej pojí s jinou ikonou nezávislého filmu Terrym Zwigoffem, a nesentimentální, hořce humorné přiblížení jejich osudů. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (43)

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Moc jsem od toho nečekal, a prefabrikovaný oběd pojídaný plastovou vidličkou - to už byl docela silný úvod. A Down, ta se mi celkem líbila, až ovšem, na tu chůzi. Snažím se k ní přirovnat nějakou holku ze základní a střední, ale moc se mi to nedaří. Spíš nějakýho kluka. Down ('Wiener-Dog' nebo by spíš mělo být 'Wiener-Hotdog') se možná v jízlivém označení "lesba" cítila dobře, ale i jinak je na sedmačku dost odvážná a jako provozovatelka klubu pro Special People stejně tak. Rozebírat její rodinný a pracovní (zde škola) kolektiv by bylo nejspíš jen nošením dříví do lesa. Ze sociálního hlediska mě zaujala skladba nadávek jakou se pubertání mládež častovala, padesát na padesát: slova odvozená od duševních nebo sexuálních poruch, zatímco u nás je to tak na třetinu: u nás se tato sklaba doplňuje navíc označením pohlavních a vyměšovacích ogránů. ()

ScarPoul 

všechny recenze uživatele

Kvality tomu nejdem upierať. Má ich a sú pomerne ľahko rozpoznateľné. Ale takýto typ filmov je úplne mimo mňa. Neholdujem si v šikane ani v cynizme, ktorý je tu síce trefne aplikovaný na rodinné hodnoty, ale pre mňa je tým pádom zbytočný. Dawn vám musí byť celý film ľúto. A akýkoľvek jej vzdor je vlastne zbytočný, lebo svetu vládne niečo úplne iné. Ona je nepodstatná. Solondz síce poukazuje takouto formou na veľké množstvo nedostatkov pri výchove a pri vzdelaní. Ale finálny pocit z filmu je skrz naskrz negatívny. Ak je to vaša šálka čaju pokojne si pridajte hviezd koľko len chcete. Mňa to skôr znechutilo. ()

Reklama

playboxguest 

všechny recenze uživatele

Tak tohle byl docela extrém. Příběh pravých outsiderů. Já taky nikdy nebyla z nejkrásnějších holek na škole, ani jedničkářka, ani šikanátorka, ale respekt jsem si svojí prořízlou tlamou naštěstí vždycky dokázala vydobít, ale ač si každý z nás více nebo méně prožil situace podobné s tím, co prožívá hlavní hrdinka, třeba vzhlížení ke staršímu idolu, nepochopení okolí, nezájem rodičů, tak tady je hlavní hrdinka fakt totálně uzemněná nejen spolužáky, ale i celou svou rodinou. Schytala to prostě s veškerou parádou a je vidět, že z ní nejspíš vyroste další neschopné individuum, jen díky nepřízni okolí. Přijde mi to trochu přehnané, ačkoli ono stačí pár minut Výměny manželek a člověk ví, že takovejch neschopnejch případů bez mozku a názoru, což tu většina dospělých postav prezentuje, je i u nás nemálo. Takže v podstatě se na ten film nekouká vůbec dobře, ikdyž tragédie je tu podbarvená černým humorem, protože třeba scéna s kladivem už je trochu moc i na mě, když si člověk uvědomí, že nejeden jedinec v historii svojí životní nejistotu dotáhl podobným způsobem do konce. Film je to prostě divný, v tom dobrém slova smyslu divný, protože všechny postavy jsou tu divné a jen těžko se s nima ztotožňuje a je upřímně docela fascinující to sledovat, protože divák fakt těžko tuší, co se do závěrečných titulek v hlavách i činech postav semele. Zní to divně, ale je to takový divný "feel good feel weird movie" o jednom dospívání v sobeckém světě, který se snaží být vtipný, ale v nejedné situaci dovede i k zamyšlení. ()

joelly01 

všechny recenze uživatele

Na zakladce chodil vedle do tridy kluk, ktery se jmenoval Jirka Šmira. Ze sta deti v rocniku predstavoval cele jedno procento obeznich deti (konec 80tych let, dneska je to skoro naopak, at ziji hamburgry, "rybi prsty" & vselijake nudle s cimkoliv). Teno Šmira.byl vystaven sikane (tehdy se tomu jeste rikalo zlobeni), tedy hlavne verbalni. Dodnes si pamatuju popevek "Šmira.nasel syra, ma po nocni a zira". Tenhle spoluzak se mi vybavil pri sledovani "Domecku". Je tezke byt jiny, jesteze ja jsem byla v detstvi hubena jak lunt (dnes uz musim zabranovat ovarovemu pasu 40ti kilometry behu tydne a nejakym tim kroucenim se do fujtajbl joga pozic) a mela tetu v zapadnim nemecku, kterazto mi posilala komiksy a tricka s mikymauzem, coz me v ocich spoluzaku tehdy posunovalo o stupen vys v evolucnim zebricku. Loser Wiener me proste bavila. Konecne film, ktery me doopravdy zaujal ( a dojal) bez toho aby mi servilne a podbizive lezl do anusu (Tore tanzt). Takze Todde.. Za me plaec nahoru! ()

Jaro_slav 

všechny recenze uživatele

Ve Woodsmanu prohlásí v jedný krátký, ale pro vyznění příběhu důležitý scéně 11letá Robin, že jedenáct je ten nejblbější věk. A tenhle film je o nejblbějšim věku celej - a fakt dobře natočenej. Dneska by některý scény a dialogy producenti nedovolili, protože jsme zdegenerovaný snahou předstírat za každou cenu, že mezi dětma neexistuje šikana, rasismus, xenofobie a sexualita. I díky tomuhle časovýmu (rovná se společenskýmu) odstupu je ten film dneska tak osvěžující. ()

Galerie (10)

Zajímavosti (4)

  • Natáčelo se ve městech West Caldwell (New Jersey, USA) a New York City (New York, USA). (BMW12)
  • Celosvětová premiéra proběhla 10. září 1995 na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu. (BMW12)

Reklama

Reklama