Vlny
Waves
Režie:
Jiří MádlScénář:
Jiří MádlKamera:
Martin ŽiaranHudba:
Simon GoffHrají:
Vojtěch Vodochodský, Táňa Pauhofová, Stanislav Majer, Vojtěch Kotek, Martin Hofmann, Tomáš Maštalír, Igor Bareš, Marika Šoposká, Petr Lněnička (více)Obsahy(1)
Dobový film Vlny režiséra Jiřího Mádla ukáže napínavé a doposud utajené příběhy novinářů Československého rozhlasu. Na konci 60. let, kdy zněl z rádiových vln rokenrol a studentské revolty měnily svět, nastoupí starší z bratrů do prestižní redakce rozhlasu. Záhy se ocitne v nebezpečném souboji redaktorů a tajných služeb. Ve víru událostí půjde brzy všem o život a hlavní hrdina stojí před drsnou volbou: ochránit bratra, nebo pravdu a kolegy? Film je inspirován skutečným příběhem skupiny novinářů mezinárodní redakce Československého rozhlasu a jejich odhodláním přinášet nezávislé zprávy za každou cenu (Bontonfilm)
(více)Videa (2)
Recenze (87)
Niečo mi hovorí, že tento film nevyšiel v našich končinách a hlavne v tomto čase len tak. Česko-slovenská koprodukcia s ohromujúcou výpravou a šialenou dramaturgiou nesie pozoruhodný názov - „Vlny”. Snímok rozpráva ťažký príbeh mladého technika Tomáša Havlíka. Spolu s mladším bratom žije v malom bytíku v stovežatej Prahe. Súrodenci po nešťastnej autonehode rodičov osireli a tak ostali odkázaní jeden na druhého. Starší Tomáš dostane za nečakaných okolností miesto technika vysielania redakcie zahraničného života Československého rozhlasu, zatiaľčo mladší Pája usilovne pokračuje v štúdiách… Alebo presnejšie - ako súčasť celonárodného študentského hnutia proti tyranskému režimu, sa aktívne zapája do odboju. Roznáša letáky a zúčastňuje sa demonštrácií. Médiá, a z nich jednoznačne najvplyvnejšie - rozhlas, podliehajú tvrdej cenzúre. Namiesto pravdivých informácií sa cez malé rádiové skrinky šíria komunistické lži. Tomáš sa medzitým zapletie medzi štátnych funkcionárov a na Prahu pomaly mieria tanky Varšavskej zmluvy. Čo budú počuť poslucháči Československého rozhlasu v týchto, vskutku náročných časoch? Ak by mal nebol môj vlastný otec pozval na tento film do kina, vzhliadom na úpadok kinematografického priemyslu a môjho záujmu oň, by mi naskôr snímok úplne unikol. „Vlny” ma však presvedčili, že aj v roku 2024 vznikajú hodnotné diela a to aj na našom území. Dej si hneď v dynamickom začiatku vypýta divákovú plnú pozornosť a cez srdce-rozbušujúcu gradáciu, podrží až do poslednej scény. Po technickej stránke je film absolútne geniálne natočený. Jednotlivé zábery sú citlivo vybrané a perfektne vyjadrujú atmosféru danej scény. Moderné strihové techniky to prepájajú s autentickými, historickými úryvkami, ktoré len zvyšujú dôveryhodnosť celého diela. V parádne nasvetlených scénach vystupuje v hviezdne obsadenie česko-slovenských zemí. Rozvíjajúcu sa dejovú líniu podporuje mimoriadne dobre zvolený výber hudby. S divokým strihom ladí úžasne. Príbehová dramaturgia solídne odkazuje na tlak a dusné prostredie danej doby. Niekedy bolo aj pre mňa ťažké sa odosobniť, no „Vlny” majú čo odkázať súčasnému divákovi. Že rozvážne sa postaviť na stranu pravdy sa oplatí. Lži krivia ľudský charakter - to bol jeden z cieľov diabolského komunistického režimu. Mnohí novinári marxistickému tlaku odolali a tak vytrvali až do Osemdesiat deviateho. Podarí sa to však aj dnešným európskym novinárom? Odvážne brániť svoj charakter a vzdorovať, opäť marxistickej šikane, avšak v inom šate? Respektíve, pod inými vlajkami? Nech sú „Vlny” silným umeleckým mementom pre všetkých ľudí dobrej vôle v našich časoch. ()
Po tom slabším filmu o Vietnamci na střeše přichází tentokrát Mádl s výpravným, velkolepým a po všech stránkách kvalitním filmem, a vypadá to, že Pojedeme k moři nebyla náhoda a ten člověk je fakt chytrý a talentovaný (a že na to vůbec nevypadá, co?:)) Film pojednává hlavně o nepříliš známé úloze, kterou sehráli pracovníci Československého rozhlasu v srpnu 1968 a je dobře, že byl natočen. Závěr je strhující. A Vojtěch Vodochodský je už definitivně hvězda. Tohle bude jistě český kandidát na Oscara a byť je o třídu či dvě lepší než Zápotek a Bratři, obávám se, že téma nebude v USA nikoho zajímat. Na Lvech ale očekávám nominace ve všech kategoriích kromě animáku a dokumentu (tedy i tam, kde by si to zasloužily jiné filmy). Zápory? Snad jen podivný casting mladšího bratra hlavního hrdiny, který je prezentován jako malé děcko, o které se musí ten starší starat, a přitom při pohledu na ně nejde pořádně poznat, který je starší. Odpady ignorujte, jsou od dezolátů a hejterů Mádla a neviděli to. Kdo viděl, tomu se to líbilo. Divácká známka 1.04 (rekord)! ()
Po vší té chvále, která se na tento film po uvedení na KVIFF snesla, jsem se popravdě trochu bála, abych nebyla zklamaná, neb jak už jsem tu párkrát na jiných místech podotkla, často se mi to u ze všech stran opěvovaných snímků stává. Nakonec vůbec nebylo proč se obávat, viděla jsem totiž velkofilm s velkým V, který se může, troufám si tvrdit, s klidem stavět vedle velkých výpravných zahraničních snímků. Dalo by se tu dlouze popisovat, jak je tu podařená kamera, hudba, zvuk, herecké výkony (až neuvěřitelné, kolik výborných herců se do filmu podařilo shromáždit a jak skvělou práci odvedli - těžko někoho vypichovat, všichni byli skvělí, ale když, tak osobně bych asi vyzdvihla Vojtěcha Vodochodského, který měl asi poprvé příležitost pořádně ukázat, co v něm je a využil jí jak se patří, Tomáše Maštalíra, jehož ředitel správy spojů byla možná nejvíce vrstevnatá postava ze všech, a pak hlavně Stanislava Majera, který konečně po delší době dostal ve filmu/seriálu po všech těch paskřivcích a hajzlech charakterní roli, která mu náramně sedla). Možná bych za sebe raději řekla, že Vlny jsou jedním z těch (ne až tak častých a samozřejmých) případů, kdy se začnete dívat, prakticky okamžitě vás to chytne a pak vás až do konce ani nenapadne, že by třeba nějaká složka filmu mohla být udělaná lépe, že něco nesedí. Protože vám prostě vše připadá tak, jak má, přestáváte ten film vnímat v jednotlivostech a prostě si ho užíváte jako skvěle šlapající celek. Ale určitě to není jen technicky skvěle působící film. Dokáže probudit spoustu emocí - na mě osobně se postupně nebo i zároveň při sledování intenzivně přeneslo nadšení z toužených změn, hrdost a obdiv k těm, kteří si dokázali zachovat tvář, obavy z těžkých rozhodování, napětí, hořké zklamání, když se věci začaly hroutit, naděje, úzkost i beznaděj, dojetí, ke konci místy i fyzické projevy v podobě sevřeného hrdla... Přitom, když se člověk zamyslí, tu vlastně nemáme nějaký bohatý, ucelený příběh jednoho hlavního hrdiny, na kterého bychom se mohli napojit a prožívat to celé s ním a který často u filmů jako diváci potřebujeme, aby nás zajímaly. Ne, že by postavy nebyly zajímavé (film mě např. dokonce přiměl si dohledávat více informací o pro mě extrémně zajímavé postavě s reálným předobrazem, Milanu Weinerovi, o němž jsem - trochu se stydím - dosud neměla tucha). Ale táhne to celé hlavně působivě zpracované téma nebo spíše témata jednotlivé postavy tak trochu přesahující - množné číslo, protože z mého pohledu to není "jen" o roce 1968 a prostředí rozhlasu, ale máme tu spoustu takových těch věčných motivů jako jsou souboje dobra a zla, odvahy a zbabělosti, důležitosti hodnotových otázek, zachovávání či hledání hrdosti a důstojnosti navzdory měnícímu se společenskému prostředí apod. To jsou motivy, které ve filmech a seriálech můžeme pozorovat dnes a denně, takže by se možná mohlo někomu zdát, že je to něco přežitého. Podle mého názoru se ale stále vyplatí, pokud jsou nám podávány prostřednictvím takto zdařilého silného filmu, nad nimi trochu zapřemítat, prožít si je. Ať už nad nimi budeme uvažovat v kontextu roku 1968 nebo jiné zásadní společenské či klidně i významné osobní události. Zvlášť v dnešní době, kdy mám často pocit, že se bohužel důležitost zachování morálky či "obyčejného" slušného lidského chování mnohdy někam vytrácí či zesměšňuje... Když bych to měla shrnout, tak Vlny podle mého názoru mohou uspokojit diváky napříč generacemi a očekáváními - dá se na ně dívat jako na jednoduše kvalitní film, kde si užijete na vysoké úrovni všechny složky, které k dobrému filmu patří; dá se díky nim vrátit k reálným historickým událostem a třeba se i něco dozvědět; dá se díky nim a s nimi prožít a zamyslet nad obyčejnými otázkami lidské existence, které přesahují dobu a společenská zřízení. A přes toto všechno z toho filmu necítím žádný kalkul, prvoplánovost, snahu zaujmout co největší masu za každou cenu (však ona bude určitě dost velká skupina lidí, která se snímku vyhne obloukem čistě jen kvůli jménu režiséra, protože je to přece ten, co dělal výzvy k bábám a dědkům, nebo třeba kvůli přesvědčení, že mladší generace přece nemůže věrohodně a "správně" vyprávět o těžké době, kterou sama nezažila - lidi, jak chcete, ale podle mě se zbytečně připravujete o zážitek z dobrého filmu). Tady se prostě potkalo všechno od zajímavého nápadu, silných témat, přes talent a um všech zúčastněných profesí, cit pro zpracování až po to, že to všechno (a asi mnohem více, co člověka ani nenapadne) se podařilo až nebývale poskládat dohromady tím nejlepším možným způsobem. A už končím, radši si na to zajděte (do kina, v televizi to bude podle mě poloviční) sami a přesvědčte se, jestli kecám nebo ne. Mám ale docela naději v to, že pokud jste člověk, který miluje filmy a/nebo si aspoň občas rád prožije nějakou hlubší emoci nebo se zamyslí nad hlubšími (ač vlastně obyčejnými) životními otázkami, nebudete litovat... Viděno 10. 8. 2024 na předpremiéře v Letním kině Boskovice. 95 %. () (méně) (více)
Film, který patří k tomu nejlepšímu z české kinematografie a snese srovnání s čímkoliv z celosvětové produkce. Některé scény jsou audiovizuálně lahůdkové, všechno funguje jak má a jako bonus je to dokonale pochopitelné i pro diváka, který o tehdejších událostech neví vůbec nic. Mádl chytře využil své filmařské schopnosti, aby to celé působilo ještě velkolepěji, než na co měl peníze. Fanoušek Triera nebo Vachka může namítat, že je to místy až moc hollywoodské, ale já byl velmi potěšen. ()
Je čistá radost potkat se po letech s českým filmem světových parametrů. Tohle není žádná komorní uťáplinka o pár lidech, posedávajících u mikrofonů, ale sebevědomý, dynamický a rozmáchlý film, který se nebojí v rámci variace na dobové události používat i postupy klasické, v tom dobrém slova smyslu hollywoodské, filmařiny - a zvládá to skvěle. Jistě, někomu může právě tohle vadit (historikům třeba všechny ty zkratky a fabulace), ale někdo ať si políbí šos, tohle není dokument. Dravý střih, skvěle nasazené dobové písničky i fantastická původní hudba... něco hnidek by se vypíchat dalo, ale pár minut po skončení karlovarské projekce se mé srdéčko tetelí adrenalinem z kinofilského uspokojení a ten orgán o kousek výš filmu přeje, aby určitě nezůstal "festivalovým", rozhodně má zásadní potenciál oslovit i mytického "běžného diváka", který si chce prostě zajít do kina na dobrej biják. A navíc, v kontextu s tím, co se při roku 2024 děje ve světě, může těžko přicházet ve vhodnější chvíli. ()
Galerie (33)
Zajímavosti (5)
- Natáčelo se u Chocerad, ale též přímo v budově Českého rozhlasu. Celkem bylo naplánováno 53 natáčecích dní. (rakovnik)
- Pro autentičnost jsou ve filmu kombinované dobové dokumentární záběry s natočenými záběry pro film a prolnuté pomocí umělé inteligence. (quarel)
- Natáčelo se také v Praze v ulici Horská 1 vedle Fakulty dopravní ČVUT a v ulici Ke Hradu. (ItsMeRionit)
Související novinky
Jubilejní 50. ročník Letní filmové školy se blíží
50. Letní filmovou školu Uherské Hradiště zahájí ve světové premiéře komediální snímek režiséra Šimona Holého Hello, Welcome o třech herečkách, které se společně vydávají na festival do Karlových… (více)
MFF Karlovy Vary v číslech ČSFD a očima agentů
V sobotu 6. července skončil 58. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. V rámci slavnostního zakončení byly samozřejmě rozdány festivalové ceny, a jak jsme zde psali, hlavní ocenění… (více)
V Karlových Varech byly rozdány ceny
Po rozmanitých devíti dnech končí největší tuzemský filmový svátek, jímž je Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. Během jeho 58. ročníku bylo na plátnech karlovarských kinosálů uvedeno na 180… (více)
Reklama