Vlny

Už jsme si zvykli, že jsou tuzemské filmy ohlížející se do minulosti řemeslně nadprůměrné, výpravné, skvěle zahrané, v mnoha ohledech ambiciózní. Ale často nabízejí průměrný děj, emočně slabé momenty a poměrně ploché postavy, na kterým nám nezáleží. Ano, tak trochu rýpu do Zátopka, který je zkrátka slabší než Vlny, či do Bratrů, kteří jsou o třídu horší. Jiří Mádl dokonale vyzrál a předkládá klíčový úsek naší historie suverénně, sofistikovaně, zaníceně a s vypravěčskou bravurou. Už jeho debut nejel pouze k moři, ale i k hravosti, uvolněnosti a přirozenosti. Nijak neexhiboval ani Na střeše, kdy dal vyniknout hercům, několika fajn detailům i milému humoru, ale už byl přeci jen uloudanější a povrchnější. Teď si vybral daleko větší a důležitější téma. Sice není nijak zvlášť originální, místy zjednodušující, jindy s několika „úpravami“ v zájmu dramatizace, navrch s vydatným závěrečným patosem. Ale jsou to pořád spíš drobnosti, jako třeba ta, že médii nepolíbený (a bez jakéhokoliv rozhledu) se hlavní hrdina účastní všech důležitých jednání. Tím je každopádně řadový technik, který z obav o odbojného mladšího bratra svolí ke spolupráci s StB, kdy samozřejmě jeho další kroky už budou jiné, odvážné. Mádl nejenže skvěle trefil vztah osiřelých sourozenců, on se solidně dostává pod kůži i s dalšími postavami redaktorů (mezinárodního života) Československého rozhlasu. Představuje nám tým idealistů i pragmatiků, tvůrci přihazují drobná spiklenecká vítězství nad cenzurou, aby vše završili klíčovými momenty, díky kterým hrstka odvážných po noci na 21. srpen pokračovala ve svobodném vysílání. Herci jsou zatraceně spolehliví, Vojtěch Vodochodský nebyl mou krevní skupinou, ale vše odpuštěno, následují ho další, kdy mě osobně nejvíc oslovili Stanislav Majer a Tomáš Maštalír. Mádl předvedl vymazlený styl, obšlehnutý ze západních retro thrillerů, jeho kus je srozumitelný, sebevědomý a dynamický. Klobouk dolů a těsně pod vrcholem. (15.08.2024)

Jirkovi Mádlovi se podařilo něco, co se v současné české kinematografii jen tak nevidí. Natočil film, který je kvalitou na evropské úrovni. Odvyprávěl příběh, který bez nějakého patosu a černobílosti funguje dobře jako historická výpověď, ale zároveň i jako paralela k současné době a nedávným událostem jinde než u nás. Těch 130 minut uteče jako voda a po konci snímek pěkně rezonuje, což potvrzuje i mohutný divácký potlesk na letošní premiéře ve Velkém sále. [KVIFF 2024] (02.07.2024)

Byl jsem až ve třetí vlně letního kina ve Staré Boleslavi a stejně bylo totálně natřískáno. Až tak moc Vlny zarezonovaly národem. A ano, je to jednoznačně dobře. Po mnoha letech se totiž jedná o film, který kvalitní a zajímavou formou vypráví téma, o kterém by měl vědět každý. A především mladé generace, které by neměli zapomínat na to, co se tady kolem roku 1968 dělo. Jirka Mádl svým třetím filmem stvrdil své kvality tak moc, že jsem přes dvě hodiny jenom fascinovaně zíral a podvědomě tleskal. Vlny jsou velký film. Nejen kvalitou, ale i obsahem. Napsány s velkým důrazem na objektivitu a hlavně s top herci dnešní doby. Zde není jeden hlavní hrdina, ale hrdinové, jejichž činy jsou černé, ale i bílé. Prosáklé tehdejší dobou, kterou jim budete těžko vyčítat. Československý rozhlas té doby si ale podobný film jednoznačně zasloužil. (26.08.2024)

Mádl se opravdu překonal. Tento film by klidně snesl i srovnání se západní produkcí. Je až neskutečné, jak se mu podařilo zachytit atmosféru Československa z roku 68. Nejdřív bych asi vyzdvihnul postavy, které jsou dobře napsané a film hezky šlape. Většina z nich je skvěle obsazena známými herci. Ale i ti neznámi mohou překvapit. Napětí se dá krájet a člověku až tuhne krev v žilách. Moc často mě filmy nedojímají a už vůbec ne ty české. Hezky sledujeme vývoj událostí od konce roku 67 až po samotnou invazi, která je skvěle natočena. Celé to vidíme z pohledu spojaře/technika Tomáše, který se náhodou dostane do Československého rádia a díky němu se rozběhne celý koloběh věcí. Dost podrobně sledujeme jednotlivé události u nás a k čemu vedly. Taky vidíme pohled uvnitř strany a policie. Určitě to nebyla lehká doba. Je dost těžké se vžít do kůže tehdejších obyvatel a představit si, co museli prožívat. Filmu se ale tohle docela daří. Za mě totální masterpiece. "Já nebudu udavač!" (19.08.2024)

Konečně zase pořádný český biják. Asi jsou tu drobnosti, které se dají na vkusové úrovni rozporovat: jestli tuhle nemohlo být o písničku míň, nebo jestli támhleto už není moc kýč, ale jako celek je to myslím nezpochybnitelně solidní. Nemá to nějakou zásadní myšlenkovou hloubku, ale co to umí výborně, je vzbudit takový ten zapomenutý pocit národní hrdosti, který jinak člověk u filmu cítí jenom když Kubiš s Gabčíkem přebíjejí stenguny. 4-5* (29.08.2024)