Vlny

Ani se nechce věřit, že před 10 lety ten stejný režisér stvořil píčovinu Pojedeme k moři. Jirka Mádl udělal za 10 let extrémní progres, protože, nebojím se napsat, že tento film snese světová měřítka a vlastně mu po technické stránce nejde takřka nic vytknout. Vytknul bych snad jen to, že na mě film nijak nezapůsobil z hlediska emocí, ačkoli zpracovává velmi silné téma našich dějin a téma které se znovu stává o něco více aktuálním a obsazení Táňi Pahofové do role, pro kterou se absolutně nehodila. Připomíná mi to obsazení Cate Blanchet do filmu Borderlands. Trošku to na mě působí jako volba na základě toho, kdo měl zrovna čas a známé jméno. Také mě ve filmu dost sral ten mladší brácha hlavního hrdiny, který měl až příliš výrazný ksicht a taky protože z nějakého důvodu nemůžu vystát pohled na extrémně tenké lidi, zejména mužského pohlaví. Zbytek byl super. Ani přes dlouhou stopáž film neobsahuje takřa žádné nudné pasáže, které by tam neměly význam a své místo. Z každého záběru na vás dýchne dobová atmosféra či minimálně to, jak si ji představuji. Potěšilo mě obsazení známých herců a překvapil mě Vojtěch Vodochodský, který si s velkou rolí poradil velmi slušně. Jiří Mádl si tímto filmem napravil režisérskou reputaci a hlasitě si řekl o další velké filmové projekty. Filmů na srovnatelně vysoké technické úrovni už u nás bohužel moc nevzniká. Velmi dobrá práce. [80 %] (25.08.2024)

Těžko vysvětlovat detailně můj vztah k režimu, který jsem moc nezažil. Část mé rodiny však zasáhl víc než dost. Připomenutí zvěrstev, který dokáže rozpoutat jeden národ (svaz) je tak aktuální, až to bolí. Mádla jsem nikdy nemusel, objektivně jde ale o jeden z nejlepších českých filmů, který jsem viděl za poslední dekády. Bravo. Doufejme, že se toto nebude nikdy opakovat a opravdu doufejme, že jako národ dojdeme svého klidu, který si po 100 letech převratů a vměšování cizích mocnosti víc než zasloužíme. PS: A to jsem si myslel, že ruskej národ už nejde víc nesnášet a hle, lze. (11.09.2024)

Silný příběh, který je dnes třeba připomenout více, než kdy dříve. Kvalitně řemeslně, režijně i scénaristicky odvedené dílo, které dosahuje světové úrovně. Člověka vtáhne chytré rámování příběhu skrze oči sympatické ústřední postavy. No a brilantní kombinování filmových záběrů s těmi dobovými dodává snímku na velikosti i důležitosti.  Jednoduše velká pecka, které chybělo jen učesanější zakončení s lepším tahem na branku. (27.08.2024)

Už jsme si zvykli, že jsou tuzemské filmy ohlížející se do minulosti řemeslně nadprůměrné, výpravné, skvěle zahrané, v mnoha ohledech ambiciózní. Ale často nabízejí průměrný děj, emočně slabé momenty a poměrně ploché postavy, na kterým nám nezáleží. Ano, tak trochu rýpu do Zátopka, který je zkrátka slabší než Vlny, či do Bratrů, kteří jsou o třídu horší. Jiří Mádl dokonale vyzrál a předkládá klíčový úsek naší historie suverénně, sofistikovaně, zaníceně a s vypravěčskou bravurou. Už jeho debut nejel pouze k moři, ale i k hravosti, uvolněnosti a přirozenosti. Nijak neexhiboval ani Na střeše, kdy dal vyniknout hercům, několika fajn detailům i milému humoru, ale už byl přeci jen uloudanější a povrchnější. Teď si vybral daleko větší a důležitější téma. Sice není nijak zvlášť originální, místy zjednodušující, jindy s několika „úpravami“ v zájmu dramatizace, navrch s vydatným závěrečným patosem. Ale jsou to pořád spíš drobnosti, jako třeba ta, že médii nepolíbený (a bez jakéhokoliv rozhledu) se hlavní hrdina účastní všech důležitých jednání. Tím je každopádně řadový technik, který z obav o odbojného mladšího bratra svolí ke spolupráci s StB, kdy samozřejmě jeho další kroky už budou jiné, odvážné. Mádl nejenže skvěle trefil vztah osiřelých sourozenců, on se solidně dostává pod kůži i s dalšími postavami redaktorů (mezinárodního života) Československého rozhlasu. Představuje nám tým idealistů i pragmatiků, tvůrci přihazují drobná spiklenecká vítězství nad cenzurou, aby vše završili klíčovými momenty, díky kterým hrstka odvážných po noci na 21. srpen pokračovala ve svobodném vysílání. Herci jsou zatraceně spolehliví, Vojtěch Vodochodský nebyl mou krevní skupinou, ale vše odpuštěno, následují ho další, kdy mě osobně nejvíc oslovili Stanislav Majer a Tomáš Maštalír. Mádl předvedl vymazlený styl, obšlehnutý ze západních retro thrillerů, jeho kus je srozumitelný, sebevědomý a dynamický. Klobouk dolů a těsně pod vrcholem. (15.08.2024)

Videl som pár dní predtým Pelíšky, o to viac mi bilo do očí, aký strašný fake sú Vlny. Na rozdiel od tridsať rokov starých Pelíšok (!) to po prvé nevyzerá vôbec ako šesťdesiate roky, ale ako nejaké divadelné kostýmy, a scenár je jeden veľký zlepenec expozičných dialógov, kde sa postavy rozprávajú ako naprogramovaní roboti. Ale hudba (inštrumentálna) bola skvelá. Klasický exportný film a falošná nostalgia. (29.12.2024)