Pěsti ve tmě

Vôbec mi neprekáža, že som opäť proti všem. Film ma sklamal. Nielen tuctovým námetom, ale aj vatou vyplnenými miestami, dialógmi i vtieravou hudbou. Najviac mi však prekážal ten, ktorého ostatní najviac chvália - Marek Vašut. Neviem, či mal v úmysle pôsobiť ako afektovaný frajer s klobúkom a la Robert Redford a gestami nie nepodobnými gestám Paula Newmana alebo to bolo mimovoľné. Aj mne, ako absolútnemu laikovi, pripadal predvádzaný box viac ako bitka, než box. Okrem toho, znázorňovať v roku 1986 krv nejakou nafialovelou farbou považujem za šlendriánstvo. Takže môj rovesník ostáva v mojich očiach režisérom jediného slušného filmu, za ktorý považujem Záchvěv strachu. (05.09.2022)

Nádherný hudební motiv, úžasná (retro) atmosféra v tomhle retro filmu s dobrým příběhem (ten podtržen věcným a tragickým epilogem) a Vašutem, který si tak dlouho nechal dávat od Tomsy do těla, že mu to fakt i jako jakoboxerovi sedlo.-Líbilo se mi to.- (evidentně škoda že se později Soukup discozbláznil, nebo se mu zbláznila peněženka, anebo tomu nerozumím....) (18.04.2011)

„Zase zlobíš rošťáku…“ Marek Vašut tuhle roli mladého "rozhněvaného" muže, po něhož je sportovní čest na prvním místě, sehrál vcelku věrohodně. Mě ale asi ještě víc zaujala Eliška Balzerová, která je zde doslova k "nakousnutí". O to více má pak asi vyznít ona tvrdošíjnost a mezkovitost hlavní postavy filmu. Trošku tedy nechápu, proč bylo třeba změnit jméno postavy z Viléma Jakše na Vildu Jakuba a to i v závěrečných titulcích, kde se dozvídáme o jeho tragickém osudu za 2. světové války. Jinak co bych určitě ocenil, je zdařila "dobová iluze" (ač tvůrcům snímku k tomu podstatě stačilo jen pár záběrů na stará auta a dobové reklamy na domech v ulicích Karlína) a taky pěkná hudba (Havelkův zpěv prvorepublikových písní a zejména tklivé tóny trubky za doprovodu klavíru). (19.02.2022)

Pro někoho je to S. Stallone a jeho „italský hřebec“ Rocky Balboa, pro mě osobně je to Marek Vašut a jeho (osudový) „holešovický expres“ Vilda Jakub. Jednoduše srdcová záležitost a vzpomínka na „staré dobré časy“, která na mě působí i po tolika reprízách. Ptáte se proč? Snad je to tou (lehce nastíněnou) tísnivou předválečnou atmosférou, možná je to tím chytlavým průvodním hudebním motivem (trubkou J. Týfy), možná stařičkým holešovickým přístavem a jeho okolím-starými putykami, oprýskanými fasádami, snad se i ozývá národ. hrdost, kdy člověk rád vidí, jak nácek (fašistické Německo) dostává naloženo od (ne)obyčejného pražáka (českého národa) a možná má na tom svůj podíl i mlčenlivý, s naprostým klidem (všechno to dění kolem sebe) pozorující 4nohý sympaťák Max :-), kdoví....A je mi úplně u prdele, že po technické stránce existuje spousta daleko lepších (vyzrálejších) snímků. O tom film (stejně jako život) v prvé řadě nejsou! Můžete mít po technické stránce sebevypiplanější film (viz Inception) a bude vám to hovno platné, pokud ten snímek „nedýchá“ a nemá duši. Přičemž kouzlo tkví právě a jenom ve skutečnosti, že tohle (si) nenaplánujete, to je čistá alchymie a divákův vkus je v tomto nevyzpytatelný, podobně jako samotný fakt, proč jednu ženu chlap zaujme a druhou ponechá netečně chladnou. Pěsti ve tmě, to je (troufám si tvrdit) moje celoživotní filmová láska. ANO, tak jednoduché to je. (13.02.2012)

UDĚLÁŠ MI KAFE? Film u kterého jsem měl dost problém s uvěřením atmosféry 30. let. Automobily po ulicích a dobové oblečení mi k tomu jaksi nestačily. Navíc stále dokola se opakující hudební motiv, jako vystřižený z černobílého noiru, mi k tomuto filmu příliš neseděl. Na druhou stranu, Vilda je zde sympaťák a nedá se mu nefandit. A navíc se film jmenuje Pěsti Ve Tmě a to už je nějakej název. (09.04.2018)