Pěsti ve tmě

Filmový příběh Vildy Jakuba v podání Marka Vašuta s několika opěrnými body ze života našeho boxera Viléma Jakše je zasazen do roku 1936. Boxerský ring v Berlíně se otřásl vhozením ručníku a dal pocítit houstnoucí atmosféru nadcházejících událostí, nám tak dobře známých. Odvetné utkání v Praze na sebe nenechá dlouho čekat, neb prestiž Kurta Schallera utrpěla spekulacemi sportovního tisku/světa. Strhující drama, herecky vydařené, zejména Vašut vs. Nedorost a dědek Ferdinand Krůta výtečný, pěkně natočené a v neposlední řadě nemohu opominout tklivé tóny křídlovky za doprovodu klavíru, nádhera. (06.08.2019)

Z doby, kdy Soukup uměl ještě filmy, chlapi byli ještě drsný, Praha byla prohnilá, ženy krásné a cudné, náckové a Mnichov za dveřmi, všude prsty gestapa a Marek Vašut v nejlepší formě. Film se zdá bejt povrchní, ale jde krutě do hloubky, alespoň dle mého soudu. Je vtipnej, tragickej, plnej prvorepublikové nostalgie naší svobodné republiky. Aspoň v ringu jsme to těm náckům natřeli! 90% (11.02.2010)

No pane jo, vynikající československé boxerské drama o kterém jsem do teď neměl ani ponětí a Vašut, ten byl fakt vynikající, já jen zíral co tam předvádí za herecký i sportovní koncert. A když se k tomu přidá ucházející dobová atmosféra třicátých let minulého století a fantastická hudba která to skvěle doplňuje je z toho fakt majstrštyk skoro dosahující kvalit prvního Rockyho z kterého sice nepokrytě čerpal, ale nekopíroval. Na rozdíl od něho však má tento příběh i svůj reálný základ. (08.05.2017)

Zuřící býk po česku? Snad tak trochu. Scény v ringu bych na naše poměry v takovémto provedení rozhodně nečekal. Impulzivní Vašut je samozřejmě tahounem příběhu, ale já bych vyzdvihl ještě výkon Elišky Balzerové. Naopak Pavel Nový se svou postavou a taťkovským knírem se do role boxera moc nehodí. Hudební doprovod mohl být rozmanitější a bohatší. Výprava parádní. (04.05.2012)

V době kradení prezidentských per, poflakování reprezentačních fotbalistů po hřišti a "božských" zásahů ČNB jsem tak nějak ztratil svou kdysi obrovskou národní hrdost. Patrně proto mne při fandění Vildovi doprovázela kacířská myšlenka na to, že kdybychom dneska všichni mluvili německy, tak bychom byli světovým národem a bylo by nám líp. Nakonec jsem se s tím srovnal, ale namachrovaný Vilda mi trošku neseděl a jeho poskakování v ringu mi připadalo poněkud směšné v porovnání se stylovým Schallerem. Nicméně zpevňování břišních svalů házením medicimbalu z výšky mi připadalo velmi inspirativní a pokud si přitom nezlomím páteř, tak určitě vyčaruju na břiše pekáč buchet. (27.12.2013)