Vítr v kapse

nostalgická vzpomínka na tento film, viděla jsem ho několikrát a ráda se k němu vracím, když je tv, herci, Vaculík a začínající zpěvák i herec v jedné osobě v té době Sagvan Tofi, je to sice socialistický film, ale na tu dobu je to nejlepší co nám mohli nabídnout, ted už je to jen hezká vzpomínka, ale proč ne? (31.07.2010)

Tak jsem se zase - po letech - podívala na "Škodovku", kterak jí to slušelo vcelku ... dávno předtím, nežli ji (po nanejvýš hazardérském experimentu Lubomíra Soudka) neviditelné ruce trhu rozervaly na kusy - a zadupaly tak do prachu minulosti její tradici, její flexibilitu i všestrannost ... vlastnosti, s nimiž byla - jakožto průmyslový gigant - v rámci spolupráce svých závodů schopna vyrobit na zakázku téměř cokoli ... z jakéhokoli materiálu. Strávila jsem za její branou necelých 18 let, takže mám plné právo cítit se trochu uražená přístupem filmařů, kteří evidentně nikdy v žádné fabrice nepracovali. Protože v takovém případě by její zaměstnance nevykreslili jako bandu povalečů, kteří se celé dny nezabývají ničím jiným nežli vzájemnými drobnými naschvály, přeměřováním již několikrát změřeného, pokuřováním v jakési tajné zašívárně pod širým nebem či pospáváním na WC. Jakoby milá továrna rýsovala přesné nákresy, vymýšlela technologické postupy, v potu tváře zhotovovala polotovary i výrobky a následně prováděla výstupní kontrolu tak nějak iniciativně sama od sebe, bez jakéhokoli zásahu lidské ruky. Popravdě ... s odstupem času se trochu divím, že jim to tehdy prošlo. Rádoby vtipnou nadsázku si vetkněte kam chcete, vážení, humor se dá dělat i poněkud sofistikovanějším způsobem. Jen zdramatizovaný závěr za něco stojí, ale to je po čertech málo. P.S.: Sakra ... kdo z nás má to štěstí, že si vydělává na chléb vezdejší prací, která ho OPRAVDU baví, která ho naplňuje a obohacuje ? Seberealizace je sice hezká věc, ale existují i profese, po nichž sice touží málokdo, nicméně lidská společnost se bez nich neobejde. A v první řadě je třeba platit účty a mít na oběd ... a na snídani a na večeři. Život není peříčko - v každé době je připravený zastřihnout vám křídla ... a trochu vás tak přibrzdit v rozletu. Musíte s tím prostě počítat ... a musíte se s tím naučit žít. (24.05.2017)

A tak začalo kamarádství Lukáše Vaculíka se Sagvanem Tofim. Nástup do fabriky, rutina, nuda a proplouvající deprese, tak proč si to nějak neoživit. Škola života se značně liší od snů a plánů. Je to jako čelní náraz do zdi. Nedivím se, že po uvedení filmu v kinech, byli ti dva za idoly a lamače dívčích srdcí, i když Sagvan Tofi tady působí jako namyšlený frajírek. (22.10.2020)

,,Nevím, jak by ses tvářil ty, kdyby vo tobě ryli do betónu, že seš vůl.“ Co vůbec nechápu, je název tohoto filmu, který nemá s dějem nic společného. Jinak je to docela normální příběh o dvou výrostcích, kteří chtě nechtě musejí pracovat ve fabrice. Vaculík s Tofim jsou sympaťáci, ale jejich počínání vede odnikud nikam a já měl po zhlédnutí dojem, že se vlastně skoro nic nestalo. Film také působí delší, než ve skutečnosti je. Asi je tomu proto, že se často opakují podobné scény, které však většinou vyzní do ztracena. Líbila se mi však dokumentární stránka filmu, hlavně práce ve fabrice a vůbec jak to tenkrát vypadalo. Soundtrack však nebyl dle mého gusta, písničky Michala Davida mi příliš nevoní. (05.11.2013)

Skvělý koment Curfew, Enšpígl. Ozzy2 a Xmilden. Zatímco adorovaný Mencl (či jak se to píše...) točil svoje bukolické Vesničky, Soukup tady podal velice reálný obraz osmdesátých let a celou dobu se vším, co s ní hýbalo, či spíše nehýbalo. Ano, takhle to vypadalo, takhle to bylo. Bez příkras, bez uslintané líbivosti onoho Vyprávěj a podobných veleděl zejména ze současnosti. Přitom ona Láska z pasáže byla rovněž kvalitní film, pokud ho bereme jako obraz doby. Taky od Soukupa. A taky s Vaculíkem, i když bez Tofiho. Že se v době erodující soudružské cenzury, ale i na svou dobu neomezených časových a finančních možností dařilo kolikrát točit překvapivě dobré filmy je na úvahu. Že potom už točil Soukup jenom ty hrůzy s Majxsnerem a Dagmarou je věc druhá. Otázka je, jestli Donšajni nejsou sračka úplně stejná a Anglický král vlastně taky. Jenže podle mnohých frikulínů a intošů je Menzel bůh a Soukup idiot. Podobné dělení je ale ukázkou inteligence jich samých. Ono mezi Záchvěvem strachu a Dagmarou zeje stejná propast jako mezi Skřivánky na niti a Donšajny. A co se týká Michala Davida? Ti, kteří ho opět označují za prokomunistického popáka by si měli poslechnout chvíli televizní kanál Retro, či jak se to jmenuje. David jenom kopíroval ony "západní" trendy. nejsem a nikdy jsem nebyl adresátem popu a disco, ale mezi produkcí Michala Davida a různých těch diskotékových grup oné doby (připomeňme si uvřískaný a rádoby romantický pop) nebyl ve skutečnosti rozdíl. Ale i poznání tohohle vyžaduje trochu přemýšlení, znalostí a schopnosti nezaujatě porovnávat. Pokud se někdo chtěl pobavit a film ho nezaujal, není na to nic špatného. Pokud ale někdo má odvahu hodnotit, měl by k tomu mít aspoň základní předpoklady. Jinak je za typického tydýta... (03.08.2020)