Záchvěv strachu

Jaroslav Soukup představoval v 80. letech naději československé kinematografie a prorokovala se mu velká budoucnost. I když nástup tržní ekonomiky, rozpad barrandovských tvůrčích skupin a privatizace studia znamenaly pro většinu českých filmařů šok, ze kterého se mnozí nedokázali otřepat, je přece jen šokující, že tvůrce Záchvěvu strachu nebo Pěstí ve tmě zůstal u slátanin, které ve vzácné shodě označovali za dno české tvorby diváci i filmová kritika. Soukupova trpká exkurze do časů policejního státu symbolizovaná ministrem Bachem vypadá přesvědčivě a dokáže dokonale vystihnout "ducha doby". Režisérovi se povedlo skvěle prodat historický střed Prahy a vytvořit iluzi habsburské monarchie 50. let 19. století. Dokázal si vybrat přesvědčivou sestavu kvalitních herců. Vedle známých jmen zaujme např. Vilém Besser jako bezohledný komisař Jaroš nebo Soňa Dvořáková jako expartnerka propuštěného politického vězně. Styčných bodů mezi bachovským absolutismem a atmosférou české společnosti 70. let po normalizačních čistkách si všimli už mnozí předchozí komentátoři. Za mě 80 % celkového dojmu. (28.02.2019)

Celkom zaujímavý príbeh "bezmenného" človiečika, ktorý po vyjdení z basy to nemá v profesnom i osobnom živote ľahké. Vierohodné historické zasadenie i kvalitní herci. Prekvapivý záver funguje skvelo. Škoda iba, že sa hlavný hrdina chová väčšinou neuvážene a viacmenej si môže za trpký osud iba sám. Chce to i to a tak zákonite nakoniec nemá nič. (01.10.2017)

Prakticky zapomenutý film režiséra dnešních nováckých kokotin či příšerné meisnertriády, který dobová kritika spíš z politických důvodů strhala a v kinech se sotva ohřál. Pochopitelně neprávem. Dnes, kdy by mohl být reprízován, jej v televizi  nepotkáme, přednost mají třeba ty výše uvedené kokotiny. Soukupovi se tady mistrně povedlo provést diváka paranoidní atmosférou strachu  v rakouském mocnářství po potlačené revoluci  z roku 1848.  Nesmlouvavý policejní stát, jehož instituce se při potlačování vzdoru nezastaví absolutně před ničím.  Propuštěný politický vězeň nemá žádnou šanci začít žít, pokud se  jeho slovy "nezkurví".  Brzobohatý pak byl skvělá volba , ostatně jako všichni ostatní, fízl Besser, slizký Němec, zásadový Lukavský či nehrdinský Brabec.  Ačkoliv hrdina ve slabé chvíli podlehne nátlaku, přesto se opravdu neskloní, ale v ruce  i tak nemá žádné trumfy a s tím se prostě nedá tahle vysoká hra vyhrát....   Krutý a nadčasový příběh, prostý jakýchkoliv  dějových odboček, kráčí k k nezvratnému konci. Není proč nejít do pěti hvězd. (13.09.2023)

Po druhý v týdnu jsem málem dostal zástavu srdce, když jsem zjistil, kdo natočil tak dobrý český film. Ten člověk, který má na svědomí "Jak ukrást Dagmaru"? Ano, překvapení se prostě dějou. Skvělý scénář a skvělou dobou atmosféru má na triku Jaroslav Soukup. Samotné zápolení bezbranného Čecha proti rakouské mašinérii není až tak dobré jako např. Božská Ema, ale i tak potěší na srdci se podívat na dobrý český film, kde herci opravdu hrají. 70% (22.01.2010)

No to bola nádhera. A tá výprava... presne v niečom takomto si rochním. Bachov absolutizmus bol veru tvrdý, najmä pre české kraje. Príbeh síce trocha poznačila politika, takže pre mňa trochu nezáživné, no malo to aspoň hlavu a pätu a vždy sa stalo niečo, čo dej trochu oživilo a popohnalo vpred. Tiež sa tu natíska otázka... stálo to za to? Takto si ničiť život.... od hlavnej postavy trochu naivné povedal by som. Tiež sa tu predostrelo množstvo otáznikov ohľadom hlavnej postavy - morálny človek, alebo nie? Toť otázka. Ako to aj vo filme pekne povedali, za mnohé si mohol sám. Silný nadpriemer, najmä vďaka výprave a sile myšlienky. 85/100 (09.12.2019)