Režie:
Richard LinklaterScénář:
Richard LinklaterKamera:
Shane F. KellyHrají:
Milo Coy, Jack Black, Lee Eddy, Bill Wise, Natalie L'Amoreaux, Josh Wiggins, Jessica Brynn Cohen, Sam Chipman, Danielle Guilbot, Zachary Levi, Glen Powell (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Muž vypráví příběh sebe jako desetiletého chlapce v Houstonu roku 1969. Nostalgické vzpomínky se prolínají s neuvěřitelným povídáním o cestě na Měsíc. (Netflix)
Videa (1)
Recenze (75)
[VIDĚNO 3.4] ________ Richard Linklater je prostě někde jinde, protože jeho nejnovější autorský příspěvek je takový tvůrčí fuck-off, ve kterým si dělá co chce, a je mu vcelku jedno, co si i tom myslí ostatní. 'Apollo 10½' je velice rozmanitá a částečně autobiografická retrospektivní mozaika vyprávěná jako jeden dlouhý a nekončící monolog prostřednictvím hlasu Jacka Blacka, která má v podstatě dvě narativní roviny: 1) nostalgické feel-good vzpomínání na dětství, ideály a každodennost na pozadí bezstarostného popkulturního víru konce 60. let. 2) milostný dopis éře plné kosmického optimismu, kterou lze chápat jako společenskou výpověď o významu přistání na Měsíci.... To vše pojaté skrze fascinující rotoskopickou animaci na pomyslném pozadí velké oslavy dětské imaginace, představivosti a dobývání vesmíru. A upřímně by mi vůbec nevadilo, kdyby byl celý film stylizován v duchu oné první poloviny, tedy výhradně jako mozaikovitá reminiscence/memoár kde absentuje jakýkoliv příběh, protože ten entuziasmus s jakým Linklater opěvuje nuance dětský naivity a nostalgicky přikrášlenýho revizionismu - neboli malých dějin na pozadí velkých dějin - se jen tak nevidí. Okouzlující zážitek. ()
Velmi zajímavá podívaná. Krásná animace a skvělé zachycení atmosféry konce 60. let pohledem dětské mysli. První půlka skvěle funguje jako sled úryvků ze života běžné americké rodiny, jejíž členové společně koukají na televizi, děti sportují, navštěvují prarodiče a zkrátka dělají všechno, co člověka napadne. Film zároveň nezapomíná na další události s touto dobou spojené – vražda JFK a různé konspirační teorie, hnutí Hippies, válka ve Vietnamu či „vesmírné závody“. A právě okolo nich se točí další rovina příběhu, která se ve druhé polovině prolíná s nostalgickými vzpomínkami. Ačkoliv chápu režisérovu snahu film obohatit i o tu dětskou představivost, aby to nebyly pouze takové úryvky z deníčku, tak mi úplně nesedlo to provedení. Každá pasáž s cestou malého kluka na Měsíc mi připadala tak trochu navíc, a nakonec zřejmě nevyzněla tak, jak bylo původně v plánu. I proto je finále takové prázdné a je škoda, že se film nedržel celou dobu v rytmu první půlky a část ve vesmíru nenechal plynout v pozadí jako další události. Přesto ta hodina a půl uteče rychle a na zpříjemnění večera lze tento netflixovský počin rozhodně jen a jen doporučit. 7/10 ()
Dva samostatně stojící "projekty" násilně přes koleno naroubované do jednoho rotoskopického celovečeráku rozděleného kvůli tomu na dvě poloviny. Jedno je echt mrtě zevrubné nostalgicky-autobiografické povídání (jde o nonstop monolog) o tom, jaké bylo vyrůstání na předměstí Houstonu poblíž NASA v pozdních šedesátkách; doba, rodina, sousedé, výrobky, seriály, jídlo, hudba, Vietnam... A to desítky a desítky minut během nich neběží děj, nerozvíjejí se témata, postavy a nejde o nic jiného než představit okolnosti. Je to autorova podcastová stať "à la seriál Báječná léta" s nadbytečným, byť stylovým, obrazem. Poté je tu však i Linklaterovo chlapecké alter ego s bujnou představivostí, které během letu Apolla 11 popustí uzdu fantazii "co kdyby se lunární modul omylem naprojektoval a vyrobil o něco menší, že zachránit NASU před mezinárodním faux pas můžu jedině já při letu do vesmíru pro přípravu půdy pro Apollo 11". Každá z těch částí je sama za sebe vydařená, ale náladou, žánrem i "vo co gou" působí spíše jako dvě povídky; jedna "Jak se žilo" a druhá "Jak (ne)funguje dětská paměť". Výtečné, ale nesoudržné. ()
Jedinou slabinou Linklaterova nádherného filmu je vypravěčská ukecanost, takže je divák permanentně zahlcován informacemi a má problém zasnít se do jednotlivých obrazů, což mi přijde jako velká škoda. Jinak vše ostatní je absolutní špička. Rotoskopická animace má stále své kouzlo, dobový soundtrack je precizní a zachycení každodennosti ukazuje, že i ty nejmenší drobnosti znamenají někdy více než slavné historické okamžiky. ()
Nebudem Richardovi Linklaterovi odopierať jeho režisérsky a scenáristický talent ale ja sa týmto filmom cítim byť trošku oklamaný. Apollo 10½: A Space Age Childhood" je pre mňa viac fimom, ktorý by sa mal volať asi niečo v štýle "Boyhood in the 60s". Pretože to je reálny feeling, ktorý som z toho mal. Mám pocit, že tá cesta do vesmíru pre dieťa je tu skôr taký bonus k tomu a keby sme to z filmu vytiahli von, tak dokopy o moc ani neprídeme. Má to síce zaujímavý naratív, je tu niekoľko celkom dobre spracovaný scénok a nemôžem povedať, že tá 60s atmosféra nemala miestami niečo do seba, no pravdou je, že som tak nejako viac čakal, že to bude film o tom, čo hovoril. O misii Apollo 10½. Lenže to sa reálne nestalo. Skôr to pôsobí, že si to do filmu dalo ako nejakú barličku, aby sme lepšie mohli vidieť, aké je z pohľadu mladého chlapaca sledovať potom misiu Apollo 11, pretože on už reálne tie svoje skúsenosti z Mesiaca mal. Neviem. Animácie sú super, atmosféra 60s super, hudba je dobrá a rovnako som si aj celkom užil sledovať niektoré postavy a vidieť aké boli jednotlivé trendy v Amerike počas tohto obdobia. Ale že by som sa dočkal toho čo som od filmu chcel povedať nemôžem. Hodnotenie: C+ ()
Galerie (29)
Photo © Netflix
Reklama