Všechno, všude, najednou

Režijní dvojice Dan Kwan a Daniel Scheinert (známí pod názvem Daniels) na sebe upozornila v roce 2016 svým celovečerním debutem Švýcarák. Pozornost se na něj strhla především díky faktu, že v něm Daniel ,,Harry Potter´´ Radcliffe ztvárnil prdící mrtvolu, ve finále se ovšem ze Švýcaráku vyklubala dostatečně fajn absurdní černá komedie, která rozhodně dokázala vyvolat v tom, co přesně Daniels předvedou příště. Termín absurdní černé komedie by šel bez problémů přiradit i k jejich druhému celovečernímu snímku s názvem Everything Everywhere All at Once, s tímto filmem je to ovšem celé složitější. Jde totiž o žánrově velmi naplněný balón, který je nejen černou komedií, ale i sci-fi, fantasy či filmem o bojových umění. Především jde ovšem o nejpovedenější film o cestování multivesmírem. Ano, lepší než poslední Spider-Man i poslední Doctor Strange!   Everything Everywhere All at Once je přesně ten typ filmu, který dokáže v divákovi od počátku vyvolat pocit, že je svědkem něčeho speciálního a zásadního. Vypravěčskými postupy i vizuálním uchopením neskutečně zábavná a vtahující podívaná, která skutečně sází na mnoho absurdit, v průběhu pořád koketuje s chaotičnosti a ve finále přesto do sebe vše skvěle zapadne jako u té nejlepší možné stavebnice. Přitom všem prozkoumává podstatu existence a celé Everything Everywhere All at Once už teď může usilovat o získání titulu divoké filmové karty roku. Něco tak specifického se totiž skutečně nevidí každý den.   Je to divoké, víceméně skutečně šílené, přesto v průběhu čím dál tím více lidské a hřejivé. Šikovný scénář u Everything Everywhere All at Once naprosto využívá předložené karty a potenciál cestování paralelními světy vytěžuje na maximum. Má štěstí ve vynikajícím castingu, především Michelle Yeoh v hlavní roli je naprosto vynikající a film tak skvěle funguje i díky jejímu výkonu.   Everything Everywhere All at Once divákovi předává horskou dráhu emocí, kdy je snadné se smát, být dojat i zamyslet se nad podstatou svojí existence a osobní budoucností. Je to celé skutečně ulítlé, střelené, přesto neskutečně chytré. V průběhu se jen film více a více projevuje jako jeden z nejkreativnějších filmů za pár let, kdy Daniels skutečně nešetří nápady. Jde o ten ideální příklad toho, že film může být neskutečně divokou zábavu, přesto může souběžně servírovat důležitá moudra a poselství. To zvládl například James Gunn u obou Strážců Galaxie, svého Sebevražedného oddílu i seriálového Peacemakera, Daniels poté v tomto ohledu poté zacházejí ještě o ždibec dál.   Everything Everywhere All at Once by do jisté míry vlastně mohli představovat dva odlišní žongléři: Jeden by měl na svých bedrech míčky, které skutečně kombinují pestrou paletu žánrů, druhý by měl poté na bedrech právě ono kombinování různých emocí. Jde přesně o ten typ filmu, který je sám o sobě vyšperkovaný, hodně mu ovšem skutečně přidává právě samotné divácké vnímání. Daniels celou dobu dokáží vyvolat pojem, že drtí možný potenciál naplno, dokáží ze slova bordel udělat lichotku a skutečně z každého člena obsazení vykřesat maximum. Kromě Michelle Yeoh především z Jamie Lee Curtis, Stephanie Hsu či vždy vynikajícího Jamese Honga.   Everything Everywhere All at Once přesto vše ovšem zůstává především filmem, který nejde pořádně rozebrat. A to ne proto, že by to bylo vyloženě nemožné, ale proto, že tak horská dráha emocí se převypravuje těžko. I proto si nejlepší film o cestování paralelními světy za poslední dobou zaslouží diváckou pozornost, každý filmový divák by ignorováním Everything Everywhere All at Once ošidil především sám sebe. Rok 2022 sice ještě pořádně není ani v polovině, do konce roku ovšem nejspíš vznikne přinejlepším pouze málo tak výrazných a především fenomenálních záležitostí..... (20.05.2022) (méně) (více)