Všechno, všude, najednou

Název nelže. Tím vším, co se všude a najednou dělo, mě ale film spíše omlátil než omámil, a na milost jsem ho nevzal ani v závěru, kdy se ukázalo, že to mělo smysl a tvůrci očividně věděli, co a proč dělají. Kdyby to dělali třeba jen hodinu a půl, bylo by to pro mě stravitelnější. Těšil jsem se, Michell Yeoh je úžasná a žánrově je to krásně rozkročené jako kdyby režíroval a psal Džun-ho Pong... Ale na něj to zdaleka nemá. (22.02.2024)

Zázrak se nekoná, zajímavý film naštěstí ano. Everything Everywhere All at Once je správně divoká podívaná, u které člověk dlouho netuší, co jí chtějí tvůrci vlastně říct, ale to postupné rozklíčovávání a objevování je zatraceně zajímavé. P kvůli parádním akčním scénám, chytrému scénáři, silným emocionálním momentům a spoustě nápadů, ale hlavně díky přístupu obou režisérů, kteří to všechno do diváků tlačí skoro až násilím. Everything Everywhere All at Once je film, u kterého člověk netuší, co ho čeká za patnáct minut, střídá extrémně rychlé tempo s pomalejšími scénami, kdy se nebojí jít na dřeň a mění se z divokého akčního sci-fi v komorní drama o těch nejobyčejnějších věcech a následně v trhlou komedii. Jenže je toho moc. Dvě hodiny dvacet jsou subjektivně neobhajitelná délka pro film, který sice v dramatické rovině funguje, ale i tak jede navzdory originálnímu vizuálu v dost zajetých kolejích. A na druhou stranu momenty, kdy Kwan a Scheinert sypou z rukávu jeden divoký nápad za druhým, začnou být po pár minutách až unavující. Everything Everywhere All at Once je fakt zajímavá podívaná. Ale potřebovala by dramaturga nebo někoho, kdo by režisérům řekl, kde přidat a kde ubrat. Občas je to navzdory nápaditosti, kreativitě, skvělým hercům, akci i emocím totiž trošku ubíjející. (07.07.2022)

Víte, jak jsem loni tvrdil, že skoro žádný z těch nových dvouapůlhodinových fláků (krom Duny a vlastně i Spider-Mana) neobhájí svoji mohutnou stopáž? Tak to bohužel platí i pro Everything Everywhere All at Once - jinak parádní hříčku, výtvarně vyšperkovanou, kreativitou doslova překypující, ale v tom rozsahu opravdu nesoudnou a kvůli tomu ve výsledku výrazně míň zábavnou, než jak by mohla být. Mýval, kameny a bagel vládnou. (22.05.2022)

První dvě třetiny jsou ukázkou prvotřídní scenáristické práce, kde se řetězí nepředvídatelné momenty jak na běžícím páse a ten valící se vlak invence ne a ne zpomalit. Tohlle by mě mělo správně imponovat, bohužel Danielové coby strojvůdci na koksu se utrhli tak moc, že se z toho ke konci stane špatně kontrolovaný vehikl, který vykolejí a všem ve vagónu rozmlátí hubu. Je to škoda, protože je tu celý sled scén a situací, které jste ve svém životě doposud ve filmu nikdy neviděli a to se cení. (30.01.2023)

Žena se snaží zaplatit daně... Nečekaně rozšafná hříčka na téma paralelní vesmíry. Bohužel zbytečně dlouhá a místy zbytečně sebeukájející se ve své divnosti na úkor poměrně standardního příběhu. Švýcarák držel pohromadě mnohem lépe a byl i zábavnější. Tady to chtělo tu místy ubrat a někde naopak malinko přidat, aby vznikla koherentní jízda napříč tím co mohlo být. Kwan se Scheinertem do toho dali tolik, že jsem si připadal strašlivě zahlcen věmy. Michelle Yeoh je ovšem fantastická, ve všech svých polohách a užívá si každou z nich. Ke Huy Quan se chopil příležitosti zahrát si roli šitou na míru Jackieho Chana a vytěžil z ní maximum. Chce to ještě několik shlédnutí, abych to všechno pobral, ale napoprvé zatím výborná zábava, které něco málo k dokonalosti chybí. Jako kobliha bez posypky. (29.01.2023)