Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Úspěšná a divácky oblíbená hořkosladká komedie o životě, v níž hlavní roli hraje láska, odvaha, smích i smrt. Film vznikl podle scénáře Haliny Pawlowské, která tu čerpala inspiraci ze svého vlastního rodinného zázemí. Autorka v něm s humorem a ironií sobě vlastní, ale i s pochopením a soucitem vzpomíná na svého otce a další svérázné a zemité příbuzné, pocházející ze Zakarpatské Ukrajiny, na své mládí a s ním spojené nešťastné lásky a ztracené iluze. Vše na příběhu Olgy, jejích přátel, rodiny a vrstevníků, odehrávajícím se v průběhu dvaceti let, které prožívalo Československo po ruské okupaci. Peripetie hrdinů jsou nahlíženy s ironií a humorným nadhledem. Střídají se zde bouřlivé komediální situace se slzami. Hrdinové této komedie však už ví, že nepodlehnout, nevzdávat se, mít rád a nezapomenout se smát je platné a dobré… (Česká televize)

(více)

Videa (2)

TV spot 2

Recenze (204)

bari68 

všechny recenze uživatele

To, že Ivana Chýlková sa radí medzi českú hereckú smotánku asi už vieme,ale aj tak nám svoje umenie znovu dokazuje.Toto ale až tak doslova neplatí o Milanovi Šteindlerovi , ktorý nás milo prekvapil svojim režisérskym citom pre súlad komédie a drámy , resp. komických a dramatických situácií.Pri hrubej analýze filmu čo ale diváka určite najviac pobavilo a v mysli zostalo bol českým okom netknutý herec Franciszek Pieczka. P.S. : veľké prekvapenie. ()

Aelita odpad!

všechny recenze uživatele

Česká soda není šampaňské, ale voda s bublinkami, Chylková není 14-letá holka, ale 31-letá žena převlečená za holku, Milan Šteindler není režisér, ale director cirkusu a tahle šaškařice není film, ale klauniáda. ___ Vypnuto po 15 minutách v rámci zachování vlastních nervů a těžce vypěstovaného hipsterského vkusu. ()

Reklama

Hannibal1913 

všechny recenze uživatele

Ze 3 rovnou na 5*. Perfektní to věc. JDU DO ZANZIBARU!!! A teda ještě jsem zapomněl na jednu velkou, hodně velkou chybu, z tohoto filmu. Jelikož se děj odehrává v 70.letech, nemůže tam hrát z magnetofonu Pražský výběr. Teda určitě ne flák z legendárního alba Straka v hrsti, to totiž vzniklo až koncem let 80., do té doby se Kocáb ne a ne odprostit od té jeho prapodivné jazzové vize (díky Michale Pavlíčku, žes mu otevřel oči :-) ) ()

Frajer42 

všechny recenze uživatele

Oj. Tak asi takhle. No když bude 14 - ti letou dívku hrát nepříliš pohledná 30 - ti letá paní, tak to asi většina pozná. Nejenom, že jsem to poznal, ale neuvěřitelně mi to vadilo. Nebylo to však jediné co mi na tomto počinu vadilo. Vadilo mi vlastně, že vůbec vznikl. Nedovedu ho ani pořádně zaškatulkovat. Bezesporu se tváří jako takový ten typ komedií, který každý jako komedii označuje, ale vlastně se nikdo ani nesměje. Za zmínku v tomhle filmu stojí snad svérázný přístup k filmu, kdy film je vlastě podaný jako takové vyprávění se vším všudy a za zmínku stojí ještě role i výkon toho Poláka, jehož jméno si netroufám skloňovat. Zbytek je taková omáčka bez výrazné chuti. Hvězdička maximálně. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Pri tomto filme je zrejmé, že sa jedná o adaptáciu knihy. Film sa venuje určitým časovým obdobiam viac, ako tým menej významným, skáče sa vpred o niekoľko rokov a nové postavy stále a stále pribúdajú. Problém je v tom, že hlavná postava nič špeciálne nerieši, nič, čo by z nej robilo výnimočnú filmovú postavu, zaujímavejšiu, ako hociktorý priemerný človek. Šteindler zrejme výborne vystihol atmosféru knihy a mentalitu ukrajinských prisťahovalcov, zároveň sa nebráni komponovaniu výpravnejších scén kvôli pár okamžikom filmu, čo je v českej kinematografii 90tych rokov skoro až rarita. Ráno je taký milý český pokus o napodobenie Kusturicovho štýlu a minimálne po výtvatrnej stránke je to pokus vydarený. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (15)

  • Podivín (Radomil Uhlíř) má maďarský kazetový magnetofon BRG MK27 vyráběný v roce 1980. (sator)
  • Když policisté pod falešnou záminkou zadrží cestovní pas Olgy (Ivana Chýlková), ztropí Hakunděk (Franciszek Pieczka) scénu, že bez něj se už Olga nedostane na Západ. S cestovními doklady to bylo ale složitější, existovaly tři typy: pas do socialistických zemí, pas do socialistických zemí a Jugoslávie, a pas do kapitalistických (západních) zemí. Na pas nebyl nárok, člověk si mohl požádat, ale běžné bylo jeho zamítnutí, a to přesto, že ČSSR signovala Helsinskou deklaraci, která obsahovala právo občana svobodně cestovat. Další krok k cestě na Západ byla žádost o povolení výjezdu, nutné často bylo pozvání někoho z valutové ciziny, žádost schvaloval zaměstnavatel, případně škola, dále domovní důvěrník. Dalším krokem byla žádost u banky o přidělení kapitalistických deviz. Tato žádost byla často zamítnuta. (sator)

Reklama

Reklama