Perníková věž

Když je zavražděna Věra, Jakubova (Jan Dolanský) láska od dětství, rozhodne se Jakub zjistit, kdo za vraždou stojí. Podle všeho by to měl být místní bos podsvětí, zvaný Pexeso. Jakub se rozhodne, že Pexesa zabije - a nejlépe na otevíracím večírku jeho nového klubu Zoo. Jakubův kamarád Radek obstará od svého otce policajta zbraň, a pomsta může začít. Nicméně večírek dopadne úplně jinak, než oba čekají a navíc vše nemusí být tak jak to na začátku vypadalo... Už jsem to psal několikrát, kromě Svěráka se všichni čeští režiséři domnívají, že pokud ve filmu nebudou všichni celou dobu sjetí, nebo nebudou řešit šílené milenecké mnohoúhelníky, tak se na to nikdo nebude dívat. Tak proč jsou Svěrákovy filmy nejoblíbenější? Ha? Stejné je to i u Perníkové věže - mohla by to být docela slušná detektivka (až na ten podivnej konec), ale proč nemít všechny sfetovaný, vždyť je to sranda, no ne? To co bylo v Samotářích docela vtipné, tady působ nadmíru trapně a nakonec i zbytečně (i když pro ten "šokující" závěr to asi bylo nutné, co?). Ale abych jen nekritizoval, pár pozitiv bych určitě taky našel, kdybych chtěl. Ale já fakt nechci ... (13.03.2009)

Dva nerozluční kamarádi Jakub a Radek mají největší potěšení z drogového rauše. Když se jim jednou za čas v jejich zhulených kebulích rozjasní, nemile zjišťují, že svět kolem nich není jen konopí a pervitin, ale vyřítí se na ně problémy, které jdou za hranici zákona. Tenhle film považuji tak nějak za zapomenutý a vymykající se z tvorby Milana Šteindlera. Ten obměnil svůj ustálený tvůrčí tým, nepovolal k sepsání scénáře svoji dvorní scenáristku Halinu Pawlowskou a pokusil se jít cestou nevšedního experimentu. Vznikl snímek, co má charakteristiku černé komedie s detektivní zápletkou, která nemá problém přejít do dramatického vyostření. V titulních rolích září Jan Dolanský, ještě s chlapeckou vizáží, a Radek Kuchař, ještě před svými 150 kily. Oba vydatně hláškují a daří se jim zvládat i dramatické pasáže. Méně kvalitním tahem se ukázalo zobrazení rodinného zázemí postavy Dolanského. Toho ve větší či menší míře kontrolují jeho rodiče, Michal Dočolomanský a Sylva Legnerová, jejichž působení ve filmu ještě dostalo i retrospektivní pasáž, která ukazuje podivné rodičovské výchovné metody na prázdninové dovolené na chatě u jezera. Ještě se sluší podotknout, že všichni slovenští herci jsou předabování českými herci, přičemž by to ani tak nevadilo, kdyby se nejednalo o známé slovenské tváře, které jsou nebo byly majiteli poměrně libozvučných hlasů. A aby se do filmu dostal i nějaký ten mafiánský prvek, zlotřilého majitele hudebního klubu ztvárnil (zesnulý) Vladimír Marek, poměrně specialista na podobné zloduchy. Film postupně chce rozhodně překvapovat. Scenáristicky i režijně. Režijní styl se svým uchopením blíží k videoklipové formě, která ovšem není nikterak nesnesitelně přehnaná. Scénář scenáristy a skladatele Martina Němce tentokrát spolehlivě odhání dosavadní Šteindlerovu stálou diváckou klientelu. Příznivci jeho opusu Díky za každé nové ráno film moc neocení, fanoušci jeho režijní prvotiny Vrať se do hrobu! také budou nevěřícně zírat, zda se stále jedná o tvorbu toho samého režiséra. Film oslavil dvacáté výročí svého vzniku. Má svoje tvůrčí finesy, originalitu a zub času ho ještě úplně neohlodal. 8/10 (10.09.2022)

Jsem opravdu mile překvapen! Dokonce ještě více! Nadšen. Už je to doba, co jsem to viděl, tak jsem si to dal teď nedávno znovu. Herecké výkony kolísají, ale J. Dolanský je skvělý! Celkově příběh za moc nestojí, i když vyústění je drsné a moc povedené! Jde o takový český Requiem za sen. Ale mě se to vážně líbilo, i když nesnáším prostředí drogových hovad.... (21.06.2011)

Vizuál i střih parádní, muzika sedla, pár fakt dobrých režijních nápadů. Scénář ale rval všechny vjemové orgány napojené na soudnost a po přečtení anotace jsem věděl jak film dopadne od dvacáté minuty. Strašně přepálené pseudo stylizované cosi. "Výpovědní hodnota" (či snaha o ni) je fakt spíš jen úsměvná. Ale jak říkám technická stánka šlape a mám rád Dolanského a ještě radši Dorku Nvotovou (po drogové problematice nejpodstatnější důvod, proč jsem si film pustil), takže u mě dobrý. A nutno podotknout, že film má vzrůstající tendenci a svoji sklepáčnost fakt nezapře. Pokud by však člověk od filmu čakal něco víc, na československé scéně už je dneska naštěstí ranec filmů, které mu o dost víc dají.. (10.12.2017)

Perníková věž je jeden z mála novodobých českých filmů, který je srovnatelný se zahraniční produkcí. Ta věta zní sice divně, ale je to tak. Film je moderní a svěží, vtipný i dramatický zároveň, na nic si nehraje. V Čechách po roce 1990 nikdy nikdo nic takového ještě nenatočil (fíha, to je záporných slovíček) (01.06.2004)