Vrať se do hrobu!

A 1000X omletá fráze, že člověk je tak starý, jak se cítí.. Ráno jsem při cestě do práce stařec. Když je volno a venku hezky, tak jsem puberták. Děkuji, že žiju tady a ženský nemusí chodit zahalený. Když píšu a vymýšlím si tak jsem dítě. Po tréninku ve fitku se cítím lehce, jako mladík. Jsem všechno jen né dospělý. To chce po mě okolí abych se choval "vážně a dospěle" a řešil každodenní stejný sračky, vždyť času na hraní jsem měl dost... Ale já si chci hrát dál.. Nebaví mě se tvářit důležitě a rozumně. Film Vrat se do hrobu to vystihuje dost přesně, smetí ven děti do školky a drtivá síla stereotypu. Udělala jsi něco jen tak? Třeba vylezla na strom? .. V 20. dobrej nápad, ve 30. už se cítíme pohoršeni a není to vhodné, ach ano o nikoli vhodné.. Já seru na to, že to není cool a klidně na ten strom, když nebude moc vysokej vylezu a nemusím být hned nalitej..Protože chci a hned se budu cítit, jako uličník. Dospělost a vážnost si schovám až mi nic jinýho nezbyde... (18.09.2017)

Musel sem změnit na pět, páč, jednak už štajndler nic lepšího pak nenatočil, to za prvý, a druhak to byl opravdu trefný a vtipný obraz tý doby, v níž se to odehrávalo, jako dokument zašlejch časů je to neocenitelný. A sám štajndler mi svým herectvím místy připomněl wůdyho elena z doby, kdy hrál ve filmech jako láska a smrt. Takže i když to dokonalý neni, je to to nejlepší, co milan udělal, jako režisér a vlastně i herec (konkurovat může leda Kopyto). (07.10.2015)

Tohle pro mě bylo dost velké zklamání. Já se nijak extra nesmál a ještě bych dokázal pochopit dobře vypadajícího třicátníka hrajícího si na puberťáka, ale Šteindler vypadal tak na 40 a to mi hrozně vadilo, navíc se do něho zamilovala nejhezčí holka a to i přesto, že jeho postava byla taková nijaká. Možná bych to měl brát s nadsázkou, ale nějak to na mě nefungovalo. Našlo se pár věcí, co mě bavily, např. Pawlowská, ale jinak naprosto průměrný film. (26.11.2018)

Stejný případ, jako Dědictví aneb Kurvahošigutntág. Tzn. Jeden z těch filmů, které musely dozrát, abych v nich viděl víc, než trapnou blbost (ale stejně tak je možné, že jsem k nim musel dozrát já). Přestože hlášky z Vrať se do hrobu nezlidověly stejně, jako třeba ty Svěrákovské, dnes je minimálně pamětníci té doby ocení. Pawlowskou moc nemusím, ale to laskavě ironické vypíchnutí mizérie doby, se jí povedlo. Obsazení Šteidlera byla trefa do červeného a ještě nevyčpělý smrad socialismu, smíchaný s počátečním kýčem západu, byl cítit v každém záběru. A samozřejmě vděčné téma mezigeneračního střetu, nebo stereotypů manželství, dnes vnímám taky jinak...jako zdařilý šťouchanec do žeber jak společnosti, tak dospělosaurů. Dospělí se často staví do role těch, kteří se mladým snaží otevřít oči, ale ono to může zafungovat i naopak. A že to většina dospělých opravdu potřebuje. Takže dobrý. (24.06.2023)

"Víš, co se mi na tobě nelíbí? Ty se pořád tváříš, jako bys měl nějaký názor, ale my přitom nevíme jaký." Já tedy nevypadám jako vekslák, ani jako depešák a snad ani jako somrák, ale v době premiéry tohoto snímku jsem měl poměrně čerstvě po maturitě a prostě jsem Víťu neustál smíchy. Začalo to intelektualizací fyzický práce, pokračovalo bádáním nad věkem novýho studenta, osoleným kafem a pak přišly na řadu ty dvě kružnice. Ano kružnice, z nichž jedný kouká z kapsy bagr. Já to zkrátka nedávám do dneška a pokud někoho zajímá, co dělám ve svým volným čase, tak в свободное время я гуляю в парке. Co bych taky dělal jinýho. (17.08.2017)