Dobrý voják Švejk

Ať už je předloha jakákoli, a přiznám se, že jsem ji stále ještě nečetl, snímek "Dobrý voják Švejk" prezentuje naprosto skvělé postavy, výbornou zápletku, zajímavé zvraty a navíc humor, který by dohromady nedalo ani deset současných komedií. A není to v tom, že je trapný vtip v každé sekundě, ale tím, že je každý vtip dobře vystavěný a správně udeří. Navíc zde poznáváte začátky mnoha legendárních českých herců, respektive je poznáváte opravdu mladé. Tohle je prostě zlatý fond české kinematografie, kterému jsem se dlouhodobě úspěšně vyhýbal. (28.01.2014)

Letem světem Švejkem. Poměrně zdařilý stručný výtah z Haškovy klasiky, poskládaný z notoricky známých pasáží, okořeněný legendárními hláškami a ochucený jedinečným Rudolfem Hrušínským, který se stal, alespoň pro mě, už navždy dokonalým vtělením vojáka Švejka. Má to švih, má to humor, byť pro knihy znalého to asi nebude žádný klenot. Ale ono to asi v tomto rozsahu o moc lépe natočit nešlo. (25.05.2016)

Budu upřímný - Haškovým románovým torzem jsem se doslova protrpěl, a to nejen díky jeho délce a monotónnímu stylu vyprávění. Proti vydávání Švejka za typického Čecha se selským rozumem mám totiž poměrně ostré výhrady. Při oproštění se od těchto předsudků je ovšem filmové zpracování příjemná a zábavná podívaná. Zejména tak tomu je díky několika dobře vypointovaným humorným scénám a skvělým hercům. Nikoho jiného, než Rudolfa Hrušínského, bych si v titulní roli zkrátka nedovedl představit. Nejsilnější je ovšem snímek v těch okamžicích, kdy na scénu vstupuje feldkurát Otto Katz ve fantastickém podání Miloše Kopeckého... (24.07.2008)

Nestárnoucí klasika s geniálním Rudolfem Hrušínským jakožto "ouředním blbem" vojákem Švejkem a Milošem Kopeckým, představitele polního kuráta Otto Katze, který sice hraje vedlejší roli, ale výkon, který se nazapomíná. Vynikající přenesení románu Jaroslava Haška na filmové plátno. Za tenhle satirický kult a významný film v české kinematografii nezbývá než dát pět hvězdiček. (04.11.2007)

Jak dalece může jakákoliv adaptace zkreslit a zdeformovat původní vyznění literárního textu, jak dovede posunout usazení charakteru hlavního hrdiny a postav, o tom nejlépe svědčí Dobrý voják Švejk Karla Steklého... Již Josef Lada svou vizualizací ilustracemi formoval a mírně transformoval charakterový typ Josefa Švejka. Rudolf Hrušínský (jistě v synchronizaci s Karlem Steklým a za asistence režimních ideových dohlížitelů) posunul zakotvení Švejka coby přesně nedefinovatelného a pregnantně nezařaditelného individua, lidského ducha, ať už ve své rafinovanosti či prostoduchosti, svobodného a až anarchisticky všehoschopného, jenž stojí proti vážnému majestátu aparátu a mašinérie instituce zvané válka, k Švejkovi bodře lidovému, s dobovým kolektivním rozměrem... Přitom literární předloha má úplně jinou kvalitativní úroveň - je až neskutečné, jak mimoděk tam Hašek spojil nespojitelné - humor s pacifismem a odporem k válce, alegorii s reálnými příběhy, vitalitu s absurditou a existenciální tíži doby, oslavu individua i sociální kritiku, vtip s vážnou a hlubokou výpovědí o jedné z nejstrašnějších etap lidských dějin, formální uvolněnost a zároveň dokonalost, vulgarismy i nádheru češtiny, naraci a realitu, úpadkový žánr pavlačových drbů a nejvyšší patra experimentální literatury... To vše ve Steklého filmové adaptaci sice také snad najdeme, ale vždy patřičně naředěné a rozmělněné, bez ostrých hran Haškova druhého plánu... (o velikosti Haškovy předlohy svědčí množství překladů i fenomén, který na základě této knihy vznikl, a koneckonců i fakt, že i těch filmových adaptací bylo více... ta Lamačova či loutková Jiřího Trnky ...a třeba Rakušané adaptovali Švejka také). Pravým kamenem úrazu v adaptování Haškova románu je jeho příznakový ,,narační tok", tedy Haškova cizelovaná a cílená metoda tvorby, stejně jako to dělal později Bohumil Hrabal a třeba také Jakub Deml ve svých denících a knihách... Je to jakési asociativní volné plynutí, analogie automatického textu surrealistů, jen s tou vědomou, racionální regulací... (že vznikl či odrážel ducha hospodských řečí je spíše mýtus). Hrušínskému se volné, asociativní řazení jednotlivých témat, postav a příběhů v řeči hlavního hrdiny podařilo ,,uhrát" a Švejkův typický řečový proud volně odráží ducha knihy. Za povšimnutí stojí také nově se objevující humanistický rozměr hlavního hrdiny... Jakožto v režimní a režimem jednoznačně protěžované filmové produkci měl režisér k dispozici kompletní dobovou hereckou špičku, neomezený výběr exteriérů i interiérů a finančních prostředků, vznikl tedy velkofilm, jenž v dnešních časech nemá v našem prostředí obdoby... a povedl se. Jako jeden z mála snímků 50. let není zatížen primárním cejchem doby a ideologickou vyčpělostí. Už jen za to si zaslouží vysoké ohodnocení... Zkrátka Dobrý voják Švejk - vynikající a nestárnoucí komedie patřící do zlatého fondu československého filmu... (v kostce to samé platí i o pokračování Poslušně hlásím natočeném o rok později) (01.12.2007)