Dobrý voják Švejk

Klasika. Kdo neviděl (nečetl) Švejka, není Čech! :) Přiznám se, že dle uvedeného kritéria jsem jím dlouho nebyl...a o hodně jsem přicházel. Filmové zpracování je úžasné, herci se tu vzájemně "triumfují" v kvalitě svých výkonů, hrají tu úžasné české (a nejen české) melodie a záběry na matičku Prahu musí probouzet pocit patriotismu. Rudolf Hrušínský od samého začátku chrlí jednu známou hlášku za druhou a v okamžiku, kdy mu jako by dochází dech (malý prostor, v němž jsem se příliš nebavil), objevuje se na scéně fenomenální Miloš Kopecký, který sází skvostné grimasy, výborná gesta a dokonalé "hlody". Opravdový koncert našich hereckých hvězd. (19.11.2010)

Rudolf Hrušínský bol jeden z najlepších českých hercov vôbec. Svojou charizmou a hereckým talentom dokázal dať už mnohým filmom punc nesmrteľnosti, no a keď sa k tomu ešte pridá rola, do ktorej sa priam narodil a ktorá čakala len na neho, tak tu máme hotovú filmovú extázu, navyše v zaujímavom farebnom prevedení. Samozrejme, nemôžem zabudnúť ani na pána Kopeckého a jeho poľného kuráta :). Výborná literárna predloha a jej filmové spracovanie je tak akousi prehliadkou zdravého sedliackeho rozumu v čase vojnovej absurdity a prehnaného bojového nadšenia. Švejkovina, to je mocná zbraň, špeciálne proti ľudskej hlúposti a malosti. Film, ktorý sa preto svojim láskavým humorom dotkol filmového neba. (25.04.2015)

Možno je to najlepšie možné spracovanie legendárnej literárnej klasiky,možno je Hrušinskéko výkon hereckým koncertom, lenže čo z toho pre mňa vyplýva, keď mi humor tohoto zrejme geniálneho filmu tak akosi nie úplne sadol. Možno by sa mi nijako zvlášť nepáčila ani predloha. Možno je to tým, že nemám príliš v oľube hlavné postavy, ktoré sú jednoznačnými blbmi, aj keď je zrejmé, že možno tými najmenšími v celej spoločnosti. Možno to zafunguje pri opätovnom zhliadnutí, už je to predsa len nejaká doba. Aj keď som to videl dvakrát. (13.01.2013)

Jak dalece může jakákoliv adaptace zkreslit a zdeformovat původní vyznění literárního textu, jak dovede posunout usazení charakteru hlavního hrdiny a postav, o tom nejlépe svědčí Dobrý voják Švejk Karla Steklého... Již Josef Lada svou vizualizací ilustracemi formoval a mírně transformoval charakterový typ Josefa Švejka. Rudolf Hrušínský (jistě v synchronizaci s Karlem Steklým a za asistence režimních ideových dohlížitelů) posunul zakotvení Švejka coby přesně nedefinovatelného a pregnantně nezařaditelného individua, lidského ducha, ať už ve své rafinovanosti či prostoduchosti, svobodného a až anarchisticky všehoschopného, jenž stojí proti vážnému majestátu aparátu a mašinérie instituce zvané válka, k Švejkovi bodře lidovému, s dobovým kolektivním rozměrem... Přitom literární předloha má úplně jinou kvalitativní úroveň - je až neskutečné, jak mimoděk tam Hašek spojil nespojitelné - humor s pacifismem a odporem k válce, alegorii s reálnými příběhy, vitalitu s absurditou a existenciální tíži doby, oslavu individua i sociální kritiku, vtip s vážnou a hlubokou výpovědí o jedné z nejstrašnějších etap lidských dějin, formální uvolněnost a zároveň dokonalost, vulgarismy i nádheru češtiny, naraci a realitu, úpadkový žánr pavlačových drbů a nejvyšší patra experimentální literatury... To vše ve Steklého filmové adaptaci sice také snad najdeme, ale vždy patřičně naředěné a rozmělněné, bez ostrých hran Haškova druhého plánu... (o velikosti Haškovy předlohy svědčí množství překladů i fenomén, který na základě této knihy vznikl, a koneckonců i fakt, že i těch filmových adaptací bylo více... ta Lamačova či loutková Jiřího Trnky ...a třeba Rakušané adaptovali Švejka také). Pravým kamenem úrazu v adaptování Haškova románu je jeho příznakový ,,narační tok", tedy Haškova cizelovaná a cílená metoda tvorby, stejně jako to dělal později Bohumil Hrabal a třeba také Jakub Deml ve svých denících a knihách... Je to jakési asociativní volné plynutí, analogie automatického textu surrealistů, jen s tou vědomou, racionální regulací... (že vznikl či odrážel ducha hospodských řečí je spíše mýtus). Hrušínskému se volné, asociativní řazení jednotlivých témat, postav a příběhů v řeči hlavního hrdiny podařilo ,,uhrát" a Švejkův typický řečový proud volně odráží ducha knihy. Za povšimnutí stojí také nově se objevující humanistický rozměr hlavního hrdiny... Jakožto v režimní a režimem jednoznačně protěžované filmové produkci měl režisér k dispozici kompletní dobovou hereckou špičku, neomezený výběr exteriérů i interiérů a finančních prostředků, vznikl tedy velkofilm, jenž v dnešních časech nemá v našem prostředí obdoby... a povedl se. Jako jeden z mála snímků 50. let není zatížen primárním cejchem doby a ideologickou vyčpělostí. Už jen za to si zaslouží vysoké ohodnocení... Zkrátka Dobrý voják Švejk - vynikající a nestárnoucí komedie patřící do zlatého fondu československého filmu... (v kostce to samé platí i o pokračování Poslušně hlásím natočeném o rok později) (01.12.2007)

Budu upřímný - Haškovým románovým torzem jsem se doslova protrpěl, a to nejen díky jeho délce a monotónnímu stylu vyprávění. Proti vydávání Švejka za typického Čecha se selským rozumem mám totiž poměrně ostré výhrady. Při oproštění se od těchto předsudků je ovšem filmové zpracování příjemná a zábavná podívaná. Zejména tak tomu je díky několika dobře vypointovaným humorným scénám a skvělým hercům. Nikoho jiného, než Rudolfa Hrušínského, bych si v titulní roli zkrátka nedovedl představit. Nejsilnější je ovšem snímek v těch okamžicích, kdy na scénu vstupuje feldkurát Otto Katz ve fantastickém podání Miloše Kopeckého... (24.07.2008)