Reklama

Reklama

Violet Evergarden: film

  • Japonsko Gekidžóban Violet Evergarden (více)
Trailer 1

VOD (1)

Svět se po válce vrací do normálu a Violetin život mění nové technologie. Ona ale pořád doufá, že se znova setká se svým ztraceným velitelem. (Netflix)

Videa (4)

Trailer 1

Recenze (16)

biasim1 

všechny recenze uživatele

Nový a poslední film Violet Evergarden byl jeden z těch filmů, kde jsem znal své hodnocení ještě před zhlédnutím. A nemýlil jsem se. Ono by tu asi stačilo napsat, že se jedná o pokračování skvělé Violet od skvělého KyoAni a mohl bych to tu ukončit. Stále jsem měl ale nějaké menší obavy, a to hlavně o hlavní dějovou linku. Měl jsem strach, že mě samotný příběh Gilberta a Violet neudrží u filmu celou délku filmu. To se naštěstí nestalo. Vše se tu totiž nevěnuje jen té "hlavní" dějové lince, ale máme zde také příběh mladého chlapce Yuritha. Příběh byl takový, jaký bych si od filmu ze světa Violet Evergatden přál a dokázal se skvěle nakombinovat s tím hlavním (a jako už zde psal Jeoffrey, musím říct, že mě nakonec právě ten vedlejší příběh bavil více a probudil ve mně více emocí, než ten hlavní). Nechci ale nijak shazovat hlavní dějovou linku. Ta mi přišla stále velmi kvalitní a nemůžu říct, že bych konec mírně neprobrečel. Jen by se to dalo dotáhnout ještě dál. Vše je doprovázeno přenádhernou animací. Animaci už u původní série považuji za to nejlepší, co jsem kdy nejen v anime, ale v celé animované tvorbě kdy viděl. Tady tomu samozřejmě není jinak a jakýkoliv náhodný moment, kdybyste film zastavili, by vám vytvořil nádherný obraz vhodný pověšení na zeď. Do toho všeho hraje velice pěkný soundtrack, který krásně podtrhne samotnou atmosféru (moment, kdy začalo hrát Michishirube mě zničil). Jen by stačilo ještě více vyždímat hlavní dějovou linku a neměl bych si na co stěžovat. Po třetím filmu Made in Abyss nejlepší anime film roku 2020. 8,5/10. ()

Scalpelexis 

všechny recenze uživatele

Bohužel, pro mě osobně trochu nečekaně horší počin než minulý film. Víceméně se tím potvrdily dojmy, u kterých jsem se přistihl minule sám a nastiňuje tu i Jeoffrey: Violet je mnohem zábavnější a dojemnější, když skrz její práci zažíváme různorodé, šťastné nebo smutné příbehy postav vedlejších než sledování jejího vlastního příběhu. V režii chyba není, ale scénář jistý zdaleka není a předloha nejspíš nedovolila moc volnou machinaci nebo jiné silnější úpravy. Už v seriálu jsem myšlenkama a všemi přání doufal, že jistá důležitá postava Violetiny minulosti se znovu neobjeví na scéně, protože jak vhodně sloužila k vybudování Violetiny budoucnosti, tak ač to zní krutě, její návrat do doby přítomné by pro mě nevedl k žádnému radostnému, šťastnému přivítání, i kdyby to pro postavu Violet bylo zasloužené uzavření její linky a naplnění jejího celoživotního hledání. Pokud příběh je v něčem víc než úspěšný, tak je to schopné užívání tématu písemné komunikace k probuzení emocí, které by mluvené slovo pravděpodobně v podobném stylu a záměru nezvládlo, a všechny ony vedlejší příběhy obsahují minimálně představitelné a vhodné situace, abychom takový přístup ztvárnily. Tohle se ale nedá říct o hlavní lince Violet a majora, kam se psaní šroubuje násilně, stejně tak i šíleně přetažené emoce (povídání skrz dveře bylo akorát citlivé, ale finále naopak výrazně přiškvařené) s přespříliš vztahovačným chováním snad všech zúčastněných postav mělo na mé přijetí spíš negativní dopad. Chápu snahu z vcelku obyčejného romantického příběhu udělat něco epičtějšího, ale tohle není cesta. A tím se zase vracím k tomu, že jsem si mnohem víc užil reference příběhů minulých. Celkově mám nejraději onu poštovní skupinku lidí, i např. Benedicta v těch šílených kozačkách :-D Podobně je to i u poetického vykreslení světa Violet Evergarden, které Kyoťáci si nikdy nedovolí odbít; scenérie jsou snové, drtivě uklidňující a vždycky mám ze sledování těchto příběhů v rámci estetiky blažený vnitřní pocit. Stejným dílem opět děkuji Evanu Callovi za kouzelný hudební doprovod. Nemůžu říct, že by film byl špatný, ale není emočně úderný tam, kde by si to nejvíce přál. A když víte, že o to ve Violet hlavě jde, tak je výsledek relativně rozporuplný. Nepřesvědčivé 4* ()

Reklama

Jirka_Šč 

všechny recenze uživatele

Dal bych maximum, ale nedám, protože SPOILER!!!!!! nesnáším ufňukané chlapy (dá se jim vůbec říkat chlapi?), kteří se obviňují a tvrdí, že svoji lásku ochrání nejlépe tím, že od ní utečou co nejdál a zahrabou se do země tak hluboko, aby je nikdy nenašla. Sice rozumím, proč se ze scénáristického hlediska občas takový charakter hodí, já bych je však strčil do pytle a poslal poštou (evidentně nejsem sám). Konec SPOILERu. Líbilo se mi, že ve filmu využili několik linek ze seriálu a zajímalo by mě, zda stará žena, provádějící v muzeu, byla Taylor. Čímž doplňuji, že jsem samostatně nekomentoval předchozí film, který je sice fajn, vnímám ho však jako výplň mezi seriálem a tímto důstojným filmovým uzavřením příběhu. P.S. Poštovní známka z konce filmu má nominální hodnotu (což je u známek naprosté informační minimum), je však bez označení názvu země (což je sice zřídkavé, například Velká Británie to však také neoznačuje). ()

Katakimiku 

všechny recenze uživatele

Krásné zakončení jednoho krásného příběhu, který mě již v seriálové podobě pár let nazpátek naprosto ohromil. A když jsem se konečně dokopala i k filmovému pokračování, ničeho nelituju. Moc se mi líbí to propojení příběhu Violet a příběhu vnučky jedné její zákaznice, která se o mnoho let později vydává po stopách Violetina života. Můžeme tak mimo jiné vidět, co se po letech stalo se samotným světem či jak nejspíš po konci filmu pokračoval život hlavní hrdinky. Opět je to také příběh plný silných emocí, skvělé bylo nejen finální rozřešení, ale užila jsem si i vedlejší příběh o psaní dopisů a hudba i animace jsou naprosto špičkové, jak už jsme zvyklí ze seriálu. Jediné, za co musím v tomhle případě srazit body, je pomalejší rozjezd, ale zakončení po tom stojí za to a především cením fakt, že má film víceméně kompletně uzavřený konec. 9/10 ()

Elerrina 

všechny recenze uživatele

Hodina dějové vaty úplně o ničem a pak obvyklá violetovská emocionální ždímačka a pár hysterických scén na závěr. Očekávala jsem, že vysvětlení majorova dlouhého zmizení bude pěkně přitažené za vlasy a nebyla jsem zklamána. Violet romanticky skákající z odplouvající lodi do moře a plovoucí ke břehu a podobné špeky z červené knihovny - s těma svejma kovovejma rukama by zahučela ke dnu jako cihla.  Po skončení filmu cítím hlavně úlevu, že se její příběh konečně uzavřel. ()

Galerie (22)

Reklama

Reklama