Tampopo
Dandelion
Obsahy(1)
Jedna z nejnápaditějších japonských komedií sleduje cestu za receptem na dokonalý rámen (tradiční vydatné jídlo sestávající z nudlí zalitých vývarem a doplněných plátky masa a oblohou), která se stává záminkou k velice duchaplnému pojednání o bezmála mystickém poměru Japonců k jídlu a všemu co s ním souvisí. Svobodná matka, která provozuje malou lidovou jídelnu s rámenem, sbírá inspiraci po nejrůznějších soukromých kuchyních, luxusních restauracích i prostých pohostinstvích. Během toho poznává, že všichni lidé bez ohledu na původ a společenské postavení mají společnou potřebu jídla, přičemž řada z nich k němu má velmi vyhraněný vztah. Hravý a bravurně natočený snímek poskládaný z nadsazených epizod se společným jmenovatelem v jídle se svého času stal mezinárodní senzací. Hlavní role ztvárnili režisérova manželka a pravidelná představitelka z jeho filmů Miyamoto Nobuko a charakterní herec Yamazaki Tsutomu. Ve vedlejších rolích se objevily pozdější největší herecké hvězdy japonské kinematografie Yakusho Kōji a Watanabe Ken. (Eiga-sai)
(více)Videa (1)
Recenze (38)
Typicky japonsky strelený nápad, pretavený do celkom pohodovej a zábavnej komédie. Priznám sa, nie som veľký fanda japonskej kuchyne, väčšina z ich pochúťok mi je vyslovene odporná (vrátane sushi), no ale tu by som celkom rád pár vecí ochutnal. Hlavne tie glorifikované rezance, okolo ktorých sa tu točí celý dej. Japonci ukázali, že zo všetkého sa dá spraviť umenie a že sa o všetkom dá natočiť zábavný film, dokonca aj len z takých prach obyčajných rezancov. Veď vytuningovať všetky možné súčasti ich prípravy veru nie je žiadna sranda... Tiež musím uznať, že sa tu divák dozvie mnohé z japonskej kultúry (a tým nemyslím len jedlo), avšak veľkou výhodou oproti iným snímkom z Japonska je, že všetky informácie sú podávané spôsobom, ktoré ľahko poberie aj divák zo západného sveta. Nenudil som sa ani chvíľu. Nadpriemer. 75/100 ()
Tak trochu trhlá komedie o nudlích, respektive o japonské nudlové polévce ramen. V tomto filmu uvidíte celou alchymii přípravy a téměř až poetickou konzumaci této polévky. Hlavní příběh je prokládán dalšími krátkými příběhy, což sice může působit trochu rušivě, ale jen do té doby, než přijde na scénu sveřepá babka, jejíž vášní je mačkání ovoce, sýrů a pečiva – scéna v obchodě je naprosto geniální! Nutno ale dodat, že tenhle typ humoru asi nesedne úplně každému, některé scény jsou až neuvěřitelně absurdní, některé i trochu nechutné (přelévání žloutku...) a některé i dost morbidní (žena vařící večeři na smrtelné posteli) Ale satira je to dokonalá a mladičký Ken Watanabe s vyjeveným výrazem taky stojí za vidění... ()
Viac príjemný oddychový film na sledovanie s vyloženými nohami na stole, než čistokrvná komédia, pri ktorej by sme sa chytali od smiechu za brucho. Za brucho som sa ale chytal pri sledovaní prípravy niektorých jedál a som hrdý na to, že som dokázal v noci odolať návšteve chladničky. Každopádne treba Tampopo sledovať najedený, prípadne pri ňom niečo dobré konzumovať. Tampopo nie je ani zďaleka iba o jedle, nechýba (potenciálna) milostná línia, odbočka k mafiánom, nejaký ten pästný súboj a otázka osamelosti človeka strateného vo veľkomeste. Nie som si istý, či som spokojný so záverom, aký Itami pripravil v súkromnej línii oboch hlavných hrdinov, ale osobne som si fabulu dokončil v hlave sám... ()
Nadšene komentátorská a hodnotica gloriola okolo Púpavy ma minula. Celý film pripomenul japonskú verziu najpopulárnejšej českej komédie "S tebou mě baví svět". Verziu podobnú nie dejovo, ale pocitovo. Glorifikuje a zároveň paroduje japonské hodnoty, filmové postupy a vnímanie sveta. Tak, aby v závere nevyznela ironicky, skepticky, ale zmierlivo, láskavo a pro-life. Pokojne, ako keď sajeme mliečko z hrejivo nastaveného hrotku napučanej materskej bradavky. Ale pozerať sa dve hodiny na Japončíkov sŕkajúcich a mľaskajúcich rezance a vývary, to bolo trochu moc. Sŕkanie je otravné, hoci zveličené a ironizované na stokrát, takú pozornosť si nezaslúži. Mľaskanie prekladá séria potrhlých, občas nudných epizód variujúcich prípravu jedla a radosť z jeho vychutnania. Dokonale to sadne k dnešnej nadšene prehypovanej a dlhotrvajúcej vlne záujmu o kuchyňu. Vyskakuje pomaly z každého média aj chladničky. A preskočilo aj do tisíc a jedna filmu, bez pozretia ktorých vraj nesmiem umrieť. Nuž, tento by som s radosťou oželel. Nestalo sa, v súlade s duchom filmu som ho skonzumoval. ()
Nevím, co jsem od filmu čekal, ale on se stejně nakonec naprosto vymyká veškerým očekáváním. Tak nějak to působí jako velkofilm s minimálním rozpočtem a zápletkou o něčem extrémně všedním zároveň, jako kdyby Tarantino točil dílo o polívce. Má to úžasnou energii, a tak jediné, co mi vlastně vadilo, byly ty vedlejší minipříběhy. Ne jako takové – právě naopak, mnohdy byly samotným námětem ještě zajímavější, než hlavní dějová linka. Ale nějak jsem za boha nemohl přijít na to, jak souvisí s epikou o nejlepším stánku s ramenem ve městě. Kromě jasné tematické vazby, samozřejmě. Je to škoda, protože takhle to působí jako dvě poloviny filmu slepené dohromady a to mi prostě nějak nenavozuje tu harmonii, která je potřeba nejen v misce. ()
Reklama