Svatby pana Voka

Nenáročná komedie s lechtivým námětem, leč vzhledem k době vzniku a panujícím poměrům cudně natočená. Žádná impozantní filmařina, sázka na osvědčené výrobní postupy s využitím známých hereckých tváří. Minimálně Kopecký stojí za vidění, role renesančního požitkáře mu naturelem dokonale sedla. Celkový dojem 50 %. (01.12.2007)

Úvodem bych měl předeslat, že nemám rád historické filmy. Pokud některému udělím 100%, znamená to, že je v mých očích opravdu výjimečný a s největší pravděpodobností, že je to veliká sranda. Přístup českého filmu k historickým osobnostem či událostem je tak zkostnatěle akademický, že jeho sledování obvykle prožiju ponořen do nejzazší hloubky křesla a nejtemnějších vzpomínek na školní léta. Vybavuji si jednu obzvlášť obtížnou dějepisářku, která o čemkoli z českých dějin vyprávěla tak, jako by byla osobně u toho a nesla svůj podíl zásluh. Historické osobnosti líčila buď jako hrdá matka, nekriticky vychvalující svého vzorného mazánka, nebo jako comicsové zlosyny s krhavým zrakem a neodůvodněným úmyslem pošpinit vše krásné, čisté a voňavé. Ani na okamžik nezapochybovala, že se vše odehrálo přesně tak, jak to zachytili kronikáři, nepřemýšlela o tom, že historie byla snad za všech období z těch či oněch důvodů účelově falšována a k nepříčetnosti ji vytáčela má častá otázka "A vy tomu věříte?" Svou reputaci si u mě definitivně pohřbila, když se po jednom zvláště plamenném výkladu odvolávala na jistý film Otakara Vávry, natočený v 50. letech. :o) No a důvod, proč to sem vlastně píšu, je, že ze stejného konce, nesmlouvavě černobílého, bere dějiny i většina filmů. A mě opravdu nikdy nebavilo sledovat, jak se kdysi kdesi komusi dávno mrtvému stalo cosi hodně nudného. Karel Steklý natočil hned několik takových kousků. Kdysi výborný scénárista komedií jako Roztomilý člověk dal v pozdějších letech svůj nepopiratelný talent k dispozici loajálně režimním objednávkám typu Temno, Anna proletářka atd. Svatby pana Voka jsou z jiného soudku. Petr Vok z Rožmberka byl postava nesmírně zajímavá, ale současně z dějinného hlediska nedůležitá. Takže soudruzi neměli důvod dohlížet nad žádoucím způsobem jeho prezentace a scénárista (Jan Procházka byl po filmu Ucho v nemilosti, takže není v titulcích) se mohl utrhnout ze řetězu. Svatby jsou bláznivá komedie á la Pošetilost mocných, s mistrovskými dialogy a tolika originálními nápady, že IMHO patří k absolutní špičce žánru. Bohatá výprava, jaká už se v českém filmu tohoto druhu zřejmě nebude nikdy opakovat, úžasná hudba, caravaggiovský obraz Františka Uldricha... a Miloš Kopecký. Od Barona Prášila neměl příležitost uplatnit ve filmu v plné míře smysl pro ornamentální gesta a slovní ekvilibristiku aristokrata, jenž využívá modré krve k podvratné relativizaci toho, v čem tkví skutečná vznešenost a urozenost ducha. Přiznám se, že právě v této roli ho mám vlastně nejradši a moc mě mrzí, že historiky bývá zmiňována jen s jakousi blahosklonnou shovívavostí. Potěšilo mě, když jsem se v jednom archivním rozhovoru dočetl, že i Kopecký považoval Voka za postavu, kde měl kromě herecké šance příležitost definovat svou vlastní životní filosofii. Nádherný, neprávem podceňovaný film, který za maskou frivolní hříčky skrývá mnohem víc, než je na první pohled zřejmé. 100% (23.08.2006)

Celkem zajímavá komedie, ale dle mého názoru Miloši Kopeckému příliš role nesedla. Umí zahrát geniálně choleriky (myslím, že takový prostě v životě byl a hrál tedy sám sebe), což mu v této roli nebylo umožněno. Světlými okamžiky byly scény s Pavlem Landovským alias Rudolfem II., který hrál mnohem přirozeněji. Taktéž chvilka Josefa Hlinomaze ukázala, že to byl pan herec. Zbavování se farucimoru a konec filmu jsou výborné. (03.07.2010)

Lechtivá komedie s výborným Milošem Kopeckým a dalšími. Nepříliš složitý děj je prošpikován hromadou různých srandiček a situačního humoru, který Vás bude provázet v podstatě celým filmem. Pan Vok Vám prostřednictvím svých vylomenin předloží jednotlivé postavy jako charaktery, plné kladného přístupu k životu i plné nectností, které byly i budou za všech dob a režimů stejně lidské. Film je humornou sondou lidské duše, kostýmy a kulisy jsou záležitostí druhořadou a návaznost na historii je zde spíše chápana jako atraktivita prostředí, proto působí dojmem povrchnosti a někdy i trochu násilné podbízivosti. Z díla jako takového je již cítit nastupující normalizační dech a myslím, že jej tvůrci stihli došít horkou jehlou tak tak. (03.11.2008)

Svatby pana Voka mě jako film nikdy nebraly. Jde spíš o podprůměrnou československou historickou komedii, která jako komedie moc nefunguje. Rozesmála mě jen párkrát. Jako historický film je to ještě slabší. Celou historii degraduje jen na „pěkné pozadí“ pro banální záletné příběhy jednoho šlechtice a kur… pardon proutníka. Postava je to nesympatická a ani Miloš Kopecký to nezachraňuje. Herec je to skvělý, ale milovník nepřesvědčivý. (11.07.2024)