Shane

Nestačím se divit, místním komentářům. Realistický western? Není to tak černobílé? Cože? To už rovnou můžete o rychlých šípech prohlásit, že jsou psychologickou sondou do duše mládeže. Přestože je tento film barevný, tak je jinak černobýlí až to praští. Na jedné straně máme dobráckého Mirka Dušína a proti němu stojí podlé bratrstvo kočičí pracky. Kdyby to mělo aspoň vtip, ale to nemá vůbec nic, kromě teda hodně a hodně tupých dialogů a přehrávajících herců, kteří jsou místy až hysteričtí. Tenhle western klasikou není a nikdy nebude, aspoň v mém srdci... (09.07.2006)

(64/2017) / Shane v mnohom pripomína klasiku The Big Country, hlavne minimálnym použitím násilia a sústredením sa na vykreslenie postáv a prostredia namiesto výdatnejšieho príbehu. Za krásne natočené exteriéry (Oscar za kameru!),fungujúce napätie a dobrý výber hercov by si podľa mňa Shane zaslúžil byť vyššie ako 65% (7.7 na IMDb). Inak jedná sa o prvý film ktorý bol v kinách premietaný inak ako použitím v tej dobe štandardného pomeru strán 1.37 (aj keď bol efekt dosiahnutý "len" zakrytím vrchnej a spodnej časti filmu, čím sa dosiahlo pomeru strán 1.66). (8/10) (13.03.2017)

Je těžké napsat něco nového, také jsem to několikrát četl, dvakrát viděl. Pokud by někdo vůbec nevěděl, co je to western a chtěl vidět typickou ukázku, navrhnu mu Shanea. Je to modelový příklad. Ale to jsem chtěl podotknout - všimli jste si, že Bledý jezdec Clinta Eastwooda je úplně to samé, akorát s jinými postavami? (10.08.2008)

Tak konečně vím, jak vypadá ta slavná americká noc. Časté a nápadné využívání téhle techniky propůjčuje Shanovi velký kus jeho ne úplně tuctové atmosféry; na přitažlivosti mu dodávají i naťuknuté spodní proudy (konflikt se tu neodehrává ani mezi bělochy a indiány, ani mezi spořádanými občany a padouchy, ale mezi dvěma generacemi přistěhovalců – tou, která zemi vyrvala „medvědům a divochům“ a cítí morální právo dál po ní honit svá stáda, a tou, která přichází s vládním požehnáním stavět ploty, orat pole a vychovávat děti; mezi klaďasem Shanem a ženou klaďase Starretta tušíme věci, které by nám u takového Old Shatterhanda věru na mysl nepřišly, o nevyjasněné Shanově minulosti i konci nemluvě). Sedm statečných to sice není, ale běžný western z kategorie „použít a zahodit“ rozhodně taky ne. (05.05.2014)

Důvod, z kterého "Shane" působí dnes na mnohé naivně, je, že titulního hrdinu nahlížíme výhradně očima malého Joeyho. Všechny ostatní postavy sledujeme sice také jeho pohledem, ale protože Joey moc nerozumí tomu co a proč dělají, a vlastně ho to asi ani moc nezajímá, je náš pohled na ně mnohem víc nezastřený (do jisté míry až na jeho rodiče). Ale do Shanea, do toho se doslova zamiloval. A proto tenhle pistolník, který se nejspíš živil i choval stejně jako psychoticky vykreslený Wilson, působí jako dokonalý hrdina bez bázně a hany. Skutečnost je ale pro pozorného diváka dost jiná. Naznačovaný milostný poměr (nebo přinejmenším vzplanutí) mezi Shanem a Marion Starettovou jako důvod jeho setrvávání i konečného zúčtování, eticky nejednoznačné pozice Rykera a farmářů (on opravdu byl tím kdo tu zemi "vyrval" indiánům a banditům - v jiném filmu by ho mohl ztvárnit i John Wayne), obchodník Grafton který má všechny rád, ale nevadí mu když se chladnokrevně postřílí pár farmářů, jen když to bude na oko fér duel...A pak to v čem je "Shane" opravdu přelomový, proč ho Sam Peckinpah uváděl jako svůj nejoblíbenější western: násilí a zabíjení tu není jen hra. Kulky mají smrtící účinnost, při rvačce teče krev. Takhle syrový pohled na smrt střelnou zbraní ve westernu před "Shanem" nebyl, a vlastně ani dlouho poté. Tělo je po výstřelu odmrštěno a z před chvíli žijícího člověka jakoby byla hadrová loutka. Nic víc. To je pravá tvář "Shanea". (26.08.2010)