Mosty

Causeway je poměrně podmanivým dramatem, které ve většině těch nejdůležitějších ohledech funguje, a to i navzdory tomu, že se tu na druhou stranu nevyskytuje prakticky jediný výraznější moment, za což si ovšem zasluhuje uznání především paní režisérka, která přestože měla k dispozici skutečně jen jednoduchý scénář, tak z něho dokázala vytěžit opravdové maximum. V tomto filmu jde každopádně hlavně o vyvolání emocí a empatií vůči ústředním postavám, což se v obou směrech úspěšně podařilo, obě postavy se potýkají jak s fyzickými, tak psychickými traumaty, a i díky výkonům jejich hereckých představitelů to celé působí silným a přesvědčivým dojmem a lze se s nimi upřímně ztotožnit, chápat je a soucítit s nimi. Docela působivá je jinak i taková beznadějnější atmosféra, která je ovšem zároveň i oživená jemným nádechem světla na konci tunelu, a přestože nedisponují Mosty prakticky ani žádným spádem, tak celý ten příběh rozhodně nenudí. Ve výsledku se tak zkrátka jedná sice o v žádném směru vyčnívající konverzační drama, řešící především nelehké životní osudy, celé je to ovšem zpracováno velice kvalitní formou, a i bez zbytečného tlačení na pilu dosahuje požadovaného emočního efektu na svého diváka. (07.11.2022)

Jennifer Lawrence se vrací z války domů a pokouší se po ošklivém zranění postavit zpátky na nohy. A zjistí, že to sama nedokáže. Když se seznámí se sympatickým automechanikem Jamesem a stanou se z nich přátelé, začne se všechno konečně zlepšovat. Jenže i James má traumata, se kterými se ještě nevyrovnal. Dovedou jeden druhému pomoci? Mosty jsou nepříliš originální, ale skvěle zahrané drama, které netlačí zbytečně na emoce a vystačí si jen s uvěřitelnými dialogy, sympaticky obyčejnými hrdiny a jednoduchým a srozumitelným příběhem. Na nadprůměrné drama to bez problémů stačí. (10.11.2022)

A jde to i bez krvavých válečných flashbacků, resp. už od první chvíle je nadmíru jasné, že příběh bude stát na charismatu Jennifer Lawrence, která svou roli zlomené vojandy pojala setsakra sugestivně. Menší production values tak bohatě kompenzuje plnohodnotný příběh o vypořádání se s PTSD a o navázání jednoho zdánlivě nepravděpodobného přátelství. Křehké, civilní, malé a přesto dost silné. Jennifer Lawrence je jednoznačně lepší ve vážnějších hereckých polohách, což zde platí dvojnásob. [75%] (06.02.2023)

Za mě byl asi nejzajímavější ten začátek, kdy několik minut nerozumíte tomu, co se té holčině stalo, proč se o ni někdo jiný stará a jaké z toho budou ještě důsledky...Pak se ten film prostě překlopí do "běžného" života v malém městě s né úplně funkčním okolím lidí...Za mě nic převratného, nicméně možná tím, je to zajímavé, že je to vlastně nic převratného.. (16.03.2023)

Herecká poloha, ve které mám vlastně Jennifer Lawrence úplně nejraději. Obyčejný film o jednom přátelství dvou lidí, kteří si prošli traumatem. Jde o strašně skromný a s citem natočený snímek bez většího dramatického oblouku, který táhne především velké charisma obou představitelů, právě díky nim film velice dobře plyne a nepůsobí nuceně. Nicméně jde o film, na který si za měsíc nikdo už ani nevzpomene. (05.11.2022)