Poslední dopis od milence

„Klasický“ romantický príbeh (nič prekvapivého pod svetlom) pre obidve časové línie (minulosť a súčasnosť). Ich spojenie je na priemernej úrovni a štýl „prepínania“ medzi časovými líniami je akceptovateľný. Z hereckej stránky tu spíš vedú Shailene Woodley a Felicity Jones, a z nich práve Felicity pracuje lepšie so svojim charakterom. U Shailene je občas cítiť akési brzdenie. Vyvrcholenie „príbehu z  minulosti“ je fajn, ale „trochu“ vypočítateľný. P.S.: Pekné romantické listy. Osobné hodnotenie: 72% (***) (28.07.2021)

Koronakríza naplno zasiahla už aj Hollywood a vidím, že ozaj niektorí herci boli dlho bez práce, keďže Felicity, ale obzvlášť Shailene sa nám utešene vypapkali. Ale k filmu. Tento typ "romantiky" nechápem. Čo je na tom úžasné, že žena podvádza svojho muža? Niekedy mám pocit, že diváci majú veľké ťažkosti vcítiť sa aj do okrajových postáv a či to z pohľadu inej osoby je správne. Podľa mňa na vzťahu tých dvoch nebolo nič obdivuhodné. A potom príde zásadné rozhodnutie pre rodinu a opäť sa to prezentuje ako niečo smutné až tragické. Čiže klasika manželstvo je pasé a podvádzanie je in. Romantika sa dá podľa mňa točiť aj inak. (27.07.2021)

Když tady vidím to hodnocení (recenzní i hvězdičkové), zase se jednou nestačím divit, jak stejná věc dokáže na různé lidi zapůsobit naprosto odlišně. Spousta uživatelů tu píše, jaká to byla moc velká červená knihovna, nedostavily se emoce, nefungovala chemie mezi hlavními představiteli atp. atp. Já mohu za sebe říci, že jsem dlouho neviděla takto krásný a dobře zpracovaný romantický příběh (a to podotýkám, že nejsem typ člověka, co ho dostane každá love story). Shailene Woodley považuji za jednu z nejzajímavějších mladých hereček, takže mě nepřekvapilo, že mi tady od začátku připadala ve své roli dobrá i do ní vhodně vybraná. Chvíli jsem měla pochyby o výběru představitele Boota, ale opravdu to byl jen okamžik. Jakmile spolu s SW vešli do bližších interakcí, zjistila jsem, že se mi k sobě velice dobře hodí, chemii mezi nimi jsem osobně cítila velmi a jak film postupoval, měla jsem čím dál větší pocit, že s nimi jejich vášeň, lásku i utrpení prožívám skoro až fyzicky. Možná by se mi více líbilo, kdyby nebyly přítomné dvě časové linky, na druhou stranu mě ani ta novodobá s energickou novinářkou nerušila, naopak se mi vlastně nakonec líbil i její osobní příběh. S panem archivářem byli roztomilí a to, jak svým přičiněním trochu pomohli osudu dvou dávných milenců sice, uznávám, bylo lehce neskutečné, pořád to za mě ale bylo v nějakých akceptovatelných mezích (stejně jako některé dějové zvraty v druhé časové linii, které také někdy už působily trochu uměle, stále ale ne tak, aby to rušilo celkový dojem). Také mě bavily určité více či méně skryté paralely v chování a prožívání Elie a Jennifer (i když vlastně nevím, jestli to byl záměr tvůrců nebo ne..?). K tomu všemu jsem byla nadšená ze soundtracku i dobových kostýmů, výpravy. Jednoduše povedený film po všech stránkách a ode mě určitě za takových 85 %. (25.10.2021)

Jojo sem tam romantiku napsat umí. Ačkoli hodně jednoduchou, ale dovede být i docela vkusná, neškodná, a s ohledem, že ne každý čte výhradně Franze Kafku a že se ženy neskládají pouze z profesorek literatury, hluboké filosofie či výsostných umění, nevidím na tomto spisovatelském žánru příliš zlého. Ovšem nesmí to být vyloženě přiblblé. A tohle je. Nevadí, že jde o červenou knihovnu, na léto to mohlo být fajn, ovšem na takto lacinou červenou knihovnu s primitivním, nelogickým nejen koncem, neskočí ani dvanáctiletá slečinka plná ideálů. Holky si produkovaly filmeček, ve kterém vidíme moc pěkné dobové kostýmy i výpravu, tím to ale končí. Plytké, jak voda v lavoru, vlažné, rozplizlé. Obsazení, až na Felinu, šílené. Fešanda, která má místo hlavy krabici od mlíka, vejrající jako zmachlená, oteklá sůva z nudlí připomínající Bolka po pěti slivovicach, mi spíš evokovala noční můru, nežli osudového motýla. Milovníkovi číslo jedna jsem nevěřila nos mezi očima, natož lilek s kořenem v mozkovně, o jakési vzájemné chemii si taky můžeme nechat zdát. Opět se mi potvrzuje, že film, na jehož podobě makaly výhradně ženy, mě svou unylostí nedokáže přesvědčit. Chybí v něm šarm, humor, vášeň, elementy, které muži poznají a umí je z žen vyrazit mnohem lépe, než ženy samotné. Čest vzácným výjimkám. Každopádně časy, kdy herecké divy povinně a dobrovolně procházely postelemi režisérů, kameramanů, scénáristů, kolegů a před kamerou ze sebe pak oklepávaly zlatý sexy prach z prožitých nocí, zanechaly v kinematografii mnoho nesmrtelných skvostů, po kterých začínám být hladová. (27.07.2021)

V průběhu filmu jsem měla spoustu výtek, zejména ke všem těm odlišnostem od knihy (například Ellie je tady ve filmu úplně kompletně jiná postava, Laurence je v knize mnohem větší antagonista, spousta dějových linek se ve filmu vůbec neobjevila apod.), ale to bylo nejspíše tím, že jsem film shlédla opravdu těsně po přečtení knihy a měla ji tudíž ve velmi živé paměti. Bohužel, ve filmu bylo také vše zobrazené jen tak z rychlíku, nepovedlo se mi soucítit s žádnou postavou, jelikož jejich motivace v tak krátké době na plátně zkrátka nejdou tak dobře popsat jako se to Jojo Moyes povedlo v knize. Nicméně film má jednu velmi silnou stránku, a tou je závěr. Líbil se mi snad ještě mnohem více než závěr v té knize a scéna z parku protínaná záběry z alternativního konce na nádraží je vyloženě překrásná. Za to dávám o hvězdičku více, než jsem měla původně v úmyslu. (31.03.2024)