Dotkni se mých ran

Tohle je tak strašně upřímný a krásný miniseriál, že mám chuť si ho pustit znovu a znovu a znovu.... líbí se mi, že ty postavy jsou tak strašně hezky napsané, dobře vymyšlené, ještě líp zahrané a taky jak se vyvíjí. Dokoukala jsem včera a úplně netradičně vůbec nemám chuť si pouštět cokoliv jiného, protože vím, že mě to rozhodně nezahřeje na srdci tolik, jako tohle. Naprosto nádherná věc. (07.04.2021)

Tak si to shrneme... Ko Moon-Young je panovačná, egocentrická, prostořeká a nadržená stíhačka s modním stylem kombinující Jang Man-Wol ze seriálu Hotel del Luna a Mortici Addamsové ze slavné Addamsovi rodinky. A pak tu máme super-utrápeného a nudného Moon Kang-Taea na kterém je nejzajímavější jeho autistický bratr a všechny scény s ním. Poněkud nevyrovnaná dvojka, ale přiznejme si, že jsme viděli i horší. Už jen fakt, že upozaděný příběh dvou zamilovaných pacientů mi přišel poutavější než ten hlavní, kterému věnovaly dobrých 50% celé stopáže seriálu o něčem vypovídá. Na druhou stranu některé hlášky Ko Moon-Young byly vážné trefné a vtipné a to i ty na konci seriálu. Tak co vlastně nám seriál nabízí... Poetika kombinovaná s dávkou melancholie, divné komediálních vložky, srdcervoucí dramatické chvilky a neutuchající nadrženost hlavní hrdinky vytváří mix něčeho co snad ani při dobré vůli nemůže fungovat. Nevím jestli to tak nevidím jenom já, ale seriál mi přijde jako kombinace Hotelu Del Luna a Goblina, což jsou úplně náhodou a nečekaně dva obrovské hity televize TvN, která stojí i za tímto seriálem. A proč ne, přece prostě jen uděláme co předtím fungovalo... kombo tohohle a tamtoho, přidáme do kotlíku zápletku Addamsovi rodinky s jejích strašidelným barákem a Kim Soo-Hyuna, který na co šáhne promění v hit. Sakra vždyť tady použily i ten stejný tunel jako v Del Luně, to mají v Koreii jen jeden hrozivě vypadající tunel? Jo, asi Vám teď připadám jako hnidopich, ale to není všechno... co takhle staré dobré klasiky jako reklama na Subway bagety nebo na Volvo, ale to popravdě už v doramách téměř přestávám vnímat, tedy až na reklamou přesycený seriál The King: Eternal Monarch, kde to už bylo reklamami narvané. Seo Yea-Ji, Oh Jung-Se i Kim Soo-Hyun herecky obstáli i když měl právě Kim Soo-Hyun méně výraznou a hlavně nejvšednější postavu, tak to v lepší druhé půlce rozbalil a začal hrát první housle. I když to není vyložený propadák, tak si přesto myslím, že se Kim Soo-Hyun i přes veškerou vynaloženou snahu zařadil do skupinky populárních herců jako jsou Lee Seung Gi nebo Lee Min Ho, jejichž první projekt po povinné vojenské službě neuspěl. Od tohoto projektu tvůrci určitě čekaly víc. Za mě je seriál ještě OK, ale to je tak všechno. Tento seriál není zrovna můj šálek čaje a kdyby tu nehrál Kim Soo.Hyun, tak bych o tento seriál ani nezakopnul. (01.09.2020)

Už mám nějaké korejské seriály za sebou, tak mě nemohlo překvapit to, co mě překvapovalo při sledování těch prvních. Tradičně to bylo dlouhé, resp. zbytečně natahované, bylo to uřvané a bylo to plné přehnaných emocí. Nicméně byla v tom nebesky krásná hlavní hrdinka v mnoha krásných, divných či nepopsatelných módních kreacích. Vždy, když byla Seo Ye-ji na scéně, celé si to ukradla sama pro sebe. Musím to říct znova, Seo Ye-ji je v seriálu ze neskutečnou superkost, která je naprosto k sežrání. Zároveň se ovšem ten seriál lišil od ostatních kdramat (teda těch, co jsem viděl, nejsem až takový znalec jak jiní). Možná proto, že byl pod Netflixem? Lišil se propracovanějším příběhem, absencí otravné opakující se hudby, snahou o ukázání skutečnosti, zejména duševních nemoci a také skvělým hercem ve „vedlejší“ roli, který ten autismus hrát dokonale. Nepřišlo vám, že vypadá tak trochu jako Jackie Chan? Co říct závěrem, snad poprvé u korejského seriálu moc nelituji času, který jsem mu věnoval. Navíc v něm bylo skutečné líbání a dokonce proběhl i sex!! (01.01.2022)

Nebudu psát, že to byl můj první korejský seriál, nebudu ani psát, že ačkoliv jsem ho hodnotil vysoko, docenil jsem ho až po dlouhé době a už vůbec nechci psát, že vlastně díky němu jsem pokračoval dál v cestě. OOH Prvních cca pět dílů je i dost dobrá filmařina, hezký nápady, netradiční přechody a jiné. Tohle se pak v podstatě vytratí, ale zase místo toho nastupuje odhalování zápletky, takže je vlastně pořád na co se dívat. Jakoby kdybych to přehnal, tak se tam vlastně celou dobu nic neděje, ale zároveň hrozně moc, možná v tom je to kouzlo. OOH Hlavní trojku snad nemá cenu komentovat, Seo Ye-ji je královna, nastartovala u mě to vnímání hraní obličejem, kterému herečky z Koreje prostě vévodí, nechápu čím to je. Našlo by se určitě tucty "západních" hereček co to dokážou, ale tam to nějak nevnímám asi. Kdežto tyhle holky umí vyjádřit emoci jenom nadzvednutím obočí nebo vykulením očí nebo zkrabatěním čela a já hned vím na čem jsem. Okouzlující. Kim Soo-hyeon je dobrý herec, moc dobrý, ale chtěl bych ho vidět se víc smát, protože ty záblesky tam jsou, že i tuhle polohu by zvládnul skvěle, ani v MzV se tolik nesměje. A o autistickém bratrovi bych mohl psát celý večer, ještě, že ho někdo doopravdy ocenil. Ale těmito třemi to nekončí, v podstatě všechny vedlejší postavy jsou top a i v tom je to kouzlo. OOH Jak jsem si k tomu hledal zpětně cestu, tak jsem to neviděl ještě tolikrát jako jiná díla, ale jedno je jasné, i přes hustou minutáž, jsem snad nepřetáčel, to se ani u těch dvou "oblíbenějších" co jsem viděl na začátku, nedá říct. Nechci to překombinovat tak radši přestanu psát, každopádně tohle dílo bude navždy ukázka toho, že když zboříte jednu zeď, může se za ní skrývat neuvěřitelný svět, který vás může ovlivňovat už napořád a já mu za to nikdy nepřestanu být vděčný !! ..006.. (22.04.2024)

Napsal jsem samostatnou, nadšenou recenzi, takže už jen pár slov: Seriál, který určitě doporučuji. Ano, mohli bychom hovořit, zda se antisociální porucha osobnosti dá vyléčit bez léků, každý případ je však individuální. Antisociální porucha osobnosti, kterou má hlavní hrdinka, je navíc velmi vzácná. Jednak totuto poruchou trpí častěji muži, než ženy. Jednak se ženy, když už jí trpí, projevují promiskuitně, což hlavní hrdinka nedělá. A do třetice, ne každá žena, která jí trpí, bude bohatá a krásná. Takže konkrétní příklad hlavní hrdinky je velmi zřídkavý. Což si, myslím, bude uvědomovat většina mužů, kteří seriál sledují a nedá se předpokládat, že by ženy s antisociální poruchou osobnosti začali po vidění It's Okay to Not Be Okay vědomě vyhledávat. Video OST. (06.11.2022)