Nixon

Vietnam a slet dalších událostí je fatální pro USA dodnes. Nixon porušoval zákony a z hlediska práva spáchal zločin, za který měl být potrestán. Na druhou stranu byl v dost těžké situaci a USA skutečně pod jeho vedením mělo tvrdého hráče v zahraniční politice. Zájmům své země mohl hodně prospět (všechno je to o ceně a USA jednoznačně vede v současnosti závod ke dnu)..."Už v červenci roku 1971 v Kansas City americký prezident Richard Nixon před skupinou osob zastávajících vedoucí pozice ve sdělovacích prostředcích prohlásil, že jeho země vstupuje jakožto velká civilizace do fáze, kdy se v ní objevují dekadentní tendence, které ji nakonec zničí. S odkazem na příklad starověkého Řecka a Říma uvedl, že jakmile velké civilizace začnou oplývat bohatstvím, ztratí vůli žít a dále se rozvíjet." 67%. (30.11.2013)

tenhle film má docela smůlu...jednak nepodchycuje zas až tak atraktivní osobnost nebo tématiku jako Doors nebo JFK ( přitom je Nixon tematicky nejzajímavější a natočený to neni o nic hůř )...zároveň přišel až po nich a opakuje postupy předvedený už ve filmech předchozích.........moje aktuální alergie na Richardsona tady dostoupila svého pomyslného vrcholu....na jednu stranu sice šetří se svými pověstnými přepaly, ale pořád je tu ta klasická barevnost, kašírovanost, epičnost a nadužívání podhledů...nejsem objektivní...v určitejch ohledech to působí velice moderně, v jinejch to zas dost zestárlo......na druhou stranu se ten vizuál ke zvolený poetice hrozně hodí.....a v tom je ten problém...co vlastně ten Stone dělá ? demytizuje ? určitě !....ale souběžně remytizuje.....a nejenom to, on ten americkej mýtus ještě zesiluje ( z tohohle důvodu mam nejradši Alexandra, kdy ten film má abstraktnější charakter a neopírá se o konkrétní moderní dějiny - patos je pak přijatelnější, vhodnější)....nechápu, jak mu někdo mohl v souvislosti s WTC vyčítat, že se pod tíhou situace uchýlil k patriotismu....z jeho filmů patriotismus místama vyloženě stříká ( když se kamera v záběru na letišti zvedá nad davy lidí s vlajkami v rukou, tak jsem si řikal, že už fakt stačí)........jenže na druhou stranu ta mýtizace je souběžně optikou hlavního hrdiny, který sám sebe vidí v kontextu velkých dějin, stylizuje se......a v po dvou hodinách tam nastoupí velice náhlý a silný zcizení a film přepne do temný roviny....co má člověk s tim Stonem dělat ?! kdyby aspoň nebyl tak dobrej filmař, bylo by ten odsudek snazší......v určitých ohledech pochybný, ale pořád silný zážitek....plus skvělý Hopkins, který nevyrábí karikaturu, ale kompaktní, živoucí figuru... (15.01.2012)

Stone točit umí, tentokrát se podílel i na scénáři a opět přizval spoustu známých tváří. Ovšem jestliže jsem tento tříhodinový opus ve zdraví přežil, pak je to jen díky nejlepšímu herci všech dob Anthony Hopkinsovi. Devadesátá léta zkrátka patřila jemu - další Oscarová nominace. Nominována byla i Joan Allen (což chápu) a scénář a hudba (což v obou případech nechápu - i John Williams občas vytvoří něco nezáživného, ale už je to taková tradice nominovat ho skoro každý rok) (27.07.2003)

Záměrný paralelismus s JFK, protipól, odvrácená strana prezidentské tváře, jelikož to má co dělat s politickým přesvědčením samotného Stonea, který zrovna republikánům nefandí, čili: JFK je konzistentnější a atraktivnější ve smyslu samotné výstavby filmu, kdy se jedná o detektivní vzorec vyšetřování vraždy, zatímco Nixon je životopisně laděná biografie o nepříliš oblíbeném prezidentovi - v obou případech Stone fabuluje (a připomíná fiktivní dokumenty Michaela Moorea, který divákům do chřtánu cpe svůj subjektivní názor), ale zatímco JFK je mytizován, Nixon je demytizován, a to jasně prokazatelnými prostředky - detaily a velké detaily na Nixonovu potící se tvář, podhledy, low-key svícení, konspirační hudba -> setkání s Hooverem na dostrihových závodech hraničí až s hororovými prvky. Nixon bohužel není tak atraktivní jako geniálně vystavěný JFK a přestože je film rámcově ohraničen watergateskou aférou, syžet přeskakuje roky/volební období/dětství/aféru a chrlí ze sebe jednu informaci za druhou. Toto přeskakování samozřejmě opět nechává vyniknout montážím a geniálnímu střihu, který ironizuje dialogy a monology. Hopkinsův ztvárněný potící se netvor zahraný na jedničku. [Přesná stopáž: 183 min] (22.02.2013)

Nixon byl muž, který vedl Ameriku v jejím nejsložitějším období od občanské války. Viděno v tomto kontextu, jeho pád měl sotva co dělat s jeho omyly a nedostatky. Navzdory přesvědčivému volebnímu vítězství a politickým úspěchům, levicoví intelektuálové ho dokázali vyřídit, protože kontrolují média na východním pobřeží USA. Jsou to titíž lidé, novoangličtí aristokraté, kteří později nenáviděli Reagana a znemožnili Bushe mladšího. Všechny tyhle prezidenty, selfmademany bez elitního vzdělání, měli za vidláky. Přitom kdo jiný než oni by měl personifikovat ideál otevřené společnosti? Nixonovi nepomohlo ani to, že napravil právě to, co východní liberálové nenáviděli, zejména Vietnam. A ačkoli to byli Kennedy a Johnson, kteří to spískali, coby ne-vidláci zůstali nedotknutelní. --- Stone k mému nemalému překvapení tyhle paradoxy ukazuje dosti objektivně. A rozvíjí podle mne velmi rozumnou hypotézu, že Nixon mařil vyšetřování Watergate ne kvůli nějakým selháním ve funkci prezidenta, ale kvůli starým hříchům a tajemstvím, sahajícím snad až do Eisenhowerovy éry (kdy byl Nixon viceprezidentem). Na rozdíl od Stonea však nevěřím, že šlo primárně o Kubu; tu zvrtal Kennedy. Nixon měl zkrátka v šatníku nějaké kostlivce, kteří byli přijatelní v padesátých letech, ale ne v sedmdesátých. Byl vlastně zničen coby přežitek starých časů. (27.08.2015)