Pán přílivu

Film je vcelku slušný, Barbara Streisand se ukazuje být dobrou herečkou i reřisérkou; téma je také zajímavé - jak nás vzpomínky na místy dost neradostné dětství ovlivňují i v dospělosti. Ale přesto bych měla jednu dost podstatnou výtku - co v tomto filmu proboha dělají dialogy (naštěstí jich není moc) á la Rosamunda Pilcher ? Tady měl někdo občas černo v hlavě...Když však přimhouříte oko, zůstává kvalitní film. (10.02.2004)

Přeslazené okamžiky a dialogy? Nejspíš jo. A co jiného je život než nejpokleslejší brak, nejnevkusnější kýč a nepřetržitá řada oslími můstky spojených nejneuvěřitelnějších náhod, za jaké by obecenstvo vypískalo i scénáristu venezuelského seriálu? Jediný rozdíl mezi Pánem přílivu a realitou vidím v tom, že na chlapy jako Nick Nolte narazíte vzácněji než na garnáta v kanále a na lásku jak trám jakbysmet. Tak si jich važme a litujme každého, kdo nikdy v životě nevyslovil ty přeslazené, kýčovité a patetické věty a nemyslel je smrtelně vážně. (07.12.2008)

Působivé psychologické drama nejenom o tajemstvích/vzpomínkách uvnitř nás. Barbra Streisand tentokráte na dvou židlích herecké i režisérské a obě zvládla na výbornou (třetí židli pěveckou, ve které je možná úplně nejlepší, si pro tentokrát nechala na příště). Působivý příběh, výtečná hudba Jamese Newtona Howarda a k tomu famózní Nick Nolte v roli Toma, přiměřené množství romantiky i humoru, co více si můžete přát :-? Spousta dalších působivých hereckých výkonů, nad nimiž ale vyčnívá ústřední příběh dvou lidí, kteří se navzájem zachraňovali a "zachránili". (24.08.2018)

Kolika ran je třeba, aby předčasně zemřelo dětství ... a jaké zkoušky vám přebarví na černo svět - a budoucnost ? Drama, které má na první pohled snad až příliš velké ambice, když mu nestačí vnitřní problémy a každodenní zápasy jedné rodiny a naordinuje jí nečekaně brutální zásah zvenčí. Jakoby testovalo, co všechno ještě vydrží. Nicméně osud je lhostejný a tudíž i neobyčejně tvrdý a nesmlouvavý kouč ... a jeho hrátky jsou mnohdy nad síly jednoho člověka. Možná i proto jsem přesvědčená, že právoplatným pánem přílivu může být leda tak Měsíc ... ten vzdálený poutník bledého uhrančivého svitu a tajemných dlouhých stínů, naoko nezávislý a přece věrný druh Země, který k sobě odedávna v pravidelném rytmu zdvihá hladiny světových oceánů. (10.08.2017)

Film pro zeny. Takovy to pitvani nitra a vzpominek a stourani v rane porad dokola a do toho nova laska a pak zase trauma z detstvi. Je to pekne natoceny, ale tak od desate minuty je zrejme jak to cele skonci a kde je ten pes vlastne zakopany. Neni to v zadnem pripade Woodyho styl, spis bych to prirovnal k Irvingovym romanum. (26.02.2024)