VOD (1)
Obsahy(2)
Animovaný film výtvarníka a režiséra Jana Švankmajera, v němž i klasická hudba může mít surrealistickou podobu.
V animovaném film režiséra a výtvarníka Jan Švankmajera účinkuje Jiří Ropek (1922–2005), který byl varhaníkem u sv. Jakuba v Praze.
(Česká televize)
Recenze (54)
Je to právě ta jedna věc, která dnešním filmařům chybí ze všeho nejvíc. Fantasie! Kdo však mocný sugestivní účinek obrazu využít dovede, vytvoří i jakousi novou realitu se svou vlastní osobitou logikou, změť všeříkajících obrazů působících milionkrát intensivněji než prázdná slova a fráze. Takovýchto skvostů by mohlo vznikat daleko víc, nedostatek fantasie žel postihuje i diváky samotné a tak se to nakonec nikomu nevyplácí. Občas prostě ale film není ani tak o příběhu jako o pocitech. Je velká škoda, že potřebujeme všechno neustále podřizovat své úzkoprsé formální logice a tím se okrádáme o podstatu mystiky a emocí samotných. Vždyť o co lepší je taková surrealistická a nikdy neuchopitelná vize zarivši se hluboko do podvědomí divákova, než vysoce srozumitelný, leč prachobyčejný film, na který si po týdnu nevzpomeneme? V mých představách tento film dokonale naplnil úlohu filmu jakožto uměleckého média pro nové tisíciletí, zde kupříkladu vysoce působivé propojení geniální Bachovy hudby a její možné obrazové interpretace. Opravdový skvost ()
Opravdu volny proud fanatazie. Svankamjer tentokrat rozehrava zdi a dvere stareho domu na Bachovu varhanni skladbu. Na zacatku se dockame typicky zvyraznenych zvukovych efektu, ostatek je, pokud jde o zvukovou stranku, je podrizeno hudbe. vazne by me zajimaly Svankmajerovy tvurci metody... Jak se da naanimovat praskani zdi? ()
Jan Švankmajer je nejen umělec, ale i milovník umění. Jeho nalézání ztraceného, i když stále přítomného času ve zdech a okolních reáliích, pod zvukem autoritativních tónů, je neméně dokonalé, jako jeho debut. Švankmajer zde výjimečně zachycuje realitu takovou jaká je, i když přece jen trochu po svém, snad aby nám upřesnil, kterýma očima se díváme. ()
2* Ani u druhého dílka bych na chuť Švankmajerovi nepřišel. Sice originalit přibývá, ale chybí příběh a na můj vkus jsou obrazy poskládány hala bala, i když to tak určitě nebylo. Ani jako videoklip to u mě nefunguje .... no prostě umění. Tak klesáme ke 2 hvězdám. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: X /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: X /// NÁLADA: X /// ART: 3 /// STYL: 1 /// CASTING: X (3*MAX) ] ()
Autor sám označuje tento svůj první hraný film jako "hru na existenciální téma". Varhanní koncert, roztodivné záběry (nebo spíše "záblesky") na roztodivné předměty a místa, zeď, animované praskliny na zdi, které vznikají a zase zanikají. Díky specifickému záběru a střihu tak vzniká jakási "fotografická koláž". Hloupost? Nikoliv - je to fantazie, krása, surrealismus... je to Švankmajer. A mimoto pocta strukturalistické fotografce Emily Medkové. K zhlédnutí a k vlastnímu posouzení zde: http://www.youtube.com/watch?v=cndp2hjAGys&feature=PlayList&p=5E2E348FE2BE5925&playnext=1&index=30 ()
Zajímavosti (1)
- Jan Švankmajer byl jako milovník umění velmi ovlivněn fotografiemi Emily Medkové, která podobné zdi fotila. Na základě těchto fotografií a ulic, které si sám vybíral, poté snímek natočil. (mchnk)
Reklama