Otesánek

Mé první celovečerní setkání s legendárním tvůrcem, jehož dílo respektuji, a hned takhle rozporuplné. K Otesánkovi se při hodnocení musí přistupovat odlišně. ______ První polovina: Švankmajer si poctivě buduje atmosféru a psychologickou rovinku postav, kterou s každou další těžkostí prohlubuje a s ní stupňuje takřka hororové dusno. Americký přístup vyprávění je zde cítit téměř z každého okénka, ač je to stále Švankmajer, jen umírněn na úkor uceleného vyprávění. Veronika Žilková podává svůj životní výkon! Její výbuchy emocí byly natolik sugestivní, až mi běhal mráz po zádech. Totéž se dá říct o atmosféře a hororovému převyprávění klasické pohádky. ______ Druhá polovina: Napětí graduje, dusno ustupuje, aby se na scénu prodrala neskutečně trpká černá komedie. Závěrečná půlhodinka vypadá jako úplně jiný film. Psychologie postav, která byla poctivě budována od první minuty, bere za své a charaktery se začínají chovat nelogicky (holčička je nejdříve v úloze zvědavé průzkumnice, jež se nebojí zasáhnout; následně je přetransformována v lobotomickou figurku s mateřským pudem sebezáchovy ohledně Otesánkova přežití a vraždění lidí velice perverzním způsobem) a samotný závěr vyšumí do prázdna. ______ Film bolestivě úpí v křečích přetaženou stopáží, která v závěrečné zúčtovací desetiminutovce diváka spíše nudí, než aby jej přikovala k sedačce. Obrovská škoda! Mohlo se jednat o geniální horor s příchutí trpké komedie, ale namísto toho zůstala původně morální báchorka pro děti, kdesi napůl mezi. (22.02.2015)

Tak nevím z čeho mi bylo ve filmu víc mdlo. Jestli z večeře anebo z Otesánkových vražd J. U Švankmajera si vážím toho, jak krásně využívá loutky. Netradiční podání jinak klasické pohádky mě opravdu vzalo. Kamera byla také skvělá a záběry – střihy na pohybující se jídlo jsou opravdu zajímavé a celému filmu dodávají šmrnc a zdůrazňují tak absurditu celého příběhu. (20.08.2006)

Asi nejslabší Švankmajerův film. To však neznamená, že jde o špatné dílo. Z hlediska tuzemské kinematografie jde stále o nadprůměr ve všech jeho vrstvách. Otesánek je, co se umělecké stránky týče, asi tím nejvšednějším filmem od tohoto tvůrce. Nicméně herecké výkony jsou skvělé naprosto u všech postav. Pár nelogických rozhodnutí se také najde (u Švankmajera to však beru), co ale mi vadilo nejvíce je samotná délka filmu. Těch 125 minut je prostě moc. Na poli 90 minut bych ho hodnotil stejně jako Šílení, ale v této podobě se druhá polovina strašně vleče. A právě díky ní uděluji "jen" 65%. (16.02.2012)

Otesánek je adaptácia pohádky od Karla Jaromíra Erbena, ale v Švankmajerovom pojatí sa film mení na značne úchylnú záležitosť, ktorá má navyše neznesiteľnú dĺžku. Na jednu stranu tu máme skvelé herecké výkony a dobré triky. Na druhú stranu mi jednotlivé zábery pripadaly až nechutné. Je mi jasné že tu režisér kritizuje konzumnú spoločnosť, ale také filmy ako Lekce Faust, Spiklenci Slasti či jeho krátkometrážne filmy mali jasnú myšlienku, ktorú tento film postráda a v divákovi zanechá skorej trpkú pachuť. (09.01.2014)

Příběh o populačním dilematu, které naši mysl zasahuje stejně jako tento umělecky hrůzný film. Švankmajer si, jako obvykle, pohrává s detailem, který může představovat krásu i hnus. Příběh o patologickém chování většiny matek, ochraňujících své syny, ať jsou drogovými dealery, či psychopatickými vrahy. Babička však již přichází, aby se postavila tomuto kanibalské krveprolití. "Kam jsi dala mou motyku!!!" :-) (24.01.2016)