Kolja

Když jsem "Kolju" viděla poprvé, zasáhl mě silou rozjetého Pendolína. Chvíli jsem se smála, chvíli dojatě posmrkávala a snažila se přes slzy zaostřit na plátno, chvíli nedýchala napětím (že, Táborský, hnusáku jeden?!:-)), film si mě zkrátka zcela podmanil. Herci, příběhem, hudbou, vším... Soudruzi v USA mi pozlaceným nahatým skinheadem udělali ohromnou radost. Jestli jsem při druhém a třetím shlédnutí odhalila i nějaké ty trhlinky na "Koljově" dokonalosti, pak hodlám předstírat, že neexistují. Když ho miluješ, není co řešit! A "Kolja" si moji pumpičku jednoduše získal. 95% (21.12.2011)

Jsou filmy, u kterých si nejsem zcela jist, jestli to, že se mi nelíbí, není moje chyba. To ovšem není případ Kolji - povrchního filmu, průhledně hrajícího na city diváka. Je smutné, že na lep sedli i mnozí, do nichž bych to neřekl. Mé hodnocení je tvrdé, ale Kolja si to za svou vychcanost zaslouží. (11.06.2006)

Kolja v sobě ukrývá téměř všechny skutečně důležité životní hodnoty, což jako divák oceňuji čím dál více hlavně s přibývajícím věkem. Navíc je to skutečně vynikající film spojující v sobě jak silný příběh (univerzálně srozumitelný), tak skutečně brilantně napsaný a vycizelovaný scénář (Zdeněk Svěrák je nejlepší český žijící scénárista a jeho řemeslný um je hodně znát především v mistrných dialozích), nádhernou kameru pana Smutného, velmi vhodně volený a fungující hudební podkres Ondřeje Soukupa, díky němuž nejedna scéna často graduje, přesný střih a vypiplané střihové přechody Aloise Fišárka (třeba střih motivovaný dravcem sedícím na sloupu u cesty), který udává ve filmu tempo a určuje dynamiku (např. téměř magická scéna, v níž dostane Kolja teplotu, detaily střihané v rychlém sledu za sebou) a jako všepropojující element bravurní režisérské vedení Jana Svěráka, ze kterého nenápadně vyrostla jedna z velkých osobností československého filmu. Když se to vezme kolem a kolem, on vlastně celý filmový štáb je téměř tím nejlepším, čím dobová česká kinematografie disponovala a disponuje, samozřejmě včetně hereckého obsazení - Svěráci mají svůj stálý okruh herců, který vhodně doplnili roztomile dětským Andrejem Chalimonem (vůbec práce s dětskými herci je Janova velká přednost) a dalšími rusky mluvícími herci (tady bych měl spíše přechýlit), ale třeba i v porevolučním českém filmu (záměrně?) odstavenou Reginou Rázlovou, jejíž minirole sociální pracovnice Zubaté jasně dokazuje, jak skvělou byla herečkou (byť s rozporuplným ideovým názorem). O Koljovi prakticky nelze napsat cokoliv negativního, je to komplexní film hotového režisérské osobnosti, který neoddiskutovatelně obohatil zlatý fond československé kinematografie, což se mnoha snímkům po roce 1989 nepovedlo. Díky rodinnému tandemu Svěráků má český film po čase zase světové, no dobře, tedy evropské parametry... PS: Otázka do pléna - když je podle některých komentujících tak nesnesitelně lehkým kalkulem napsat scénář, natočit podle něj film a získat s ním Oskara, proč Svěráci těch Oskarů nemají více a proč se ho povedlo získat za ty předlouhé roky jen a právě jim? (19.12.2011)

Titul, ktorý bol ocenený pozlátenou soškou Oscara je zárukou toho, že budem ako divák spokojný. To je moja dlhoročná skúsenosť. Na Akdemiu filmových umení a vied (Academy Award) sa môžem vždy spoľahnúť. Toto prestižné filmové ocenenie považujem za objektívne merítko kvality, ktoré ma ešte zatiaľ nikdy nesklamalo. Tak isto to bolo i pri tomto českom filme, ktorý ju dostal v roku 1997, v kategórii "Najlepší cudzojazyčný film". Trpko veselá dráma "Kolja" je vysoko hodnotné dielo po všetkých stránkach. Výborné herecké výkony, precízna profesionálna réžia, kreatívna vizuálna stránka, pohlcujúci scenár, skvelé hudobné podklady, nápadité metafory, citlivý príbeh... skrátka, dokonalý filmový zážitok. ***** (25.09.2011)

Američanům stačí opravdu málo. Před lety jsem viděl první polovinu a měl jsem dojem, že mi to stačí. Nyní jsem zhlédl Kolju celého a původní dojem se potvrdil, ta půlka stačila. Příjemně strávený čas s klasikem v dobře udělaném filmu, na osobním příběhu rozehrávajícím určitou českou tématiku (vztah k Rusům, emigrační roztrženost životů). Postava Šafránkové (ve finále těhotná!) tam nějak podivně plandá, Smoljakova radost z "ilegální činnosti" napřed sympatická, leč přetažená do trapnosti. Celek sice drží solidně pohromadě, ale přece jen příliš stojí na prvoplánovém efektu izolovaných momentek. (21.11.2011)