Divoch

Poněkud nenáročný ale rozhodně příjemný snímek natočený v atraktivním prostředí mořského pobřeží vyrovnávající dosti slabší zápletku a dialogy, kterým nedokáží vdechnout přesvědčivost ani jindy bravurní herecké hvězdy jako Pištěk nebo Nedošinská. Ale na bezstarostný prázdninový večer celkem vřele doporučuji. Vzhledem k ročníku vzniku filmu přidávám jednu hvězdičku navíc. (07.07.2013)

Po technické stránce je ten film naprosto strašný - chápu, že v té době nebylo ještě filmování na takové úrovni, nicméně zvuk kamer, prostřihy a studiové postsynchrony v tomhle filmu by mohly sloužit jako ukázka, jak se to dělat nemá. Scénář byl dosti naivní a od Čeňka Šlégla jsem čekal trochu více. Právem zapomenutý brak, který nemůže zachránit ani Rolf Wanka, ani Theodor Pištěk. (19.06.2021)

Standardní červená knihovna se vším, co k tomu patří. Zde trochu oživená atraktivními exteriéry chorvatského pobřeží. Ale je to divně sestříhaný, což je možná tím, že dochovaná kopie je špatná, protože se na ni hodně dlouho prášilo. Měl jsem ale jeden problém - s angažováním dvou dočasných hvězd českého filmu Nancy Rubensové a Trudy Grosslichtové (bylo to jejich jediné setkání před kamerou). Ta děvčata jsou si typově tak podobná a herecky tak nevýrazná, že se mi prostě pletla. (22.05.2012)

Příjemný a ničím nenáročný romantický film, který si vás nejvíc získá hlavně krásnými jugoslávskými exteriéry a také nádherným vzevřením Nancy Rubensové. Jak ta byla ve svých jednadvaceti letech nádherná a jak jí to v těch "klučíčích šatech" seklo! No, raději půjdu dál... I přes výše zmíněné vlastnosti má film také něco, co jej v mých očích sráží. Jednak naprosto nesnesitelného Theodora, kterého bych nejraději někam zamkl a zahodil klíč (možná to bude tím, že mi občas připomínal hodně přehnanou verzi mé osoby), a taky docela jednoduchou, až triviální, zápletku. V podstatě se ve filmu stane strašně málo a ani to není obohaceno nějakými nepředvídatelnými a neočekávanými zvraty - sázka, příchod, láska, prohlédnutí, odmítnutí naschvál, neštěstí a zase láska. To buhužel na víc jak tři hvězdičky nestačí. (09.12.2010)

V mnoha ohledech jde o pozoruhodný film. Komedie zasazené především do exteriérů, navíc v zahraničí, nebyly úplně běžné. Vlastně si vybavuji jen Tři kroky od těla K. Lamače, které se odehrávají v Cannes na francouzské riviéře. To ale není zdaleka vše. Rozbor hereckého obsazení by vydal na mnoho řádků. V době natáčení pětatřicetiletý Wanka, který s herectvím začal až v osmadvaceti, ovlivnil zvláštním způsobem dynamiku mnohých scén. Jeho projev byl introvertní, jakoby vláčnější a pomáhal mu vytvořit auru tajemna. Pro českou kinematografii je škoda, že byl o dva roky později zapuzen českou veřejností. Pak tady máme Nancy Rubensovou, která ve svých jednadvaceti hrála patnáctiletou divošku s temperamentem, který plně vynahrazoval rezervy v hereckém projevu. Role jí krásně sedla a dala vyniknout jejímu příjemně zvonivému smíchu. Bylo osvěžující ji sledovat i poslouchat. Mnoho dalších filmů nenatočila; v konkurenci velkých hereckých osobností, navíc ve složité době, obstát nemohla. Další poněkud záhadnou herečkou byla Truda Grosslichtová. Jen díky druhé světové, která ji přiměla stáhnout se kvůli svému původu do ústraní, není součástí pamětnické síně slávy. Lehce raritní jsou také dvě roličky, dnes bychom řekli camea Pivce a Marvana, kteří pronesli každý snad jen pět vět. Naopak role hereckých matadorů Pištěka a Nedošínské, můžeme brát za zlatý standard. A na závěr jsem si nechal Čeňka Šlégla. Pro všestraného umělce, který si o rok později vyzkoušel i post režiséra, byl Divoch prvním realizovaným scénářem. A nutno říct, že na první pokus to nebylo špatné. Pravdou ale je, že zvláště v závěru už to bylo překombinované a že náhoda s jakou se Mirek dostal právě do Jugoslávie a do konkrétní vily a ještě jako poutník... . Ale tak jako u ostatních filmů pro pamětníky i tady je potřeba divácká vstřícnost...je to devadesát let stará komedie. Navíc udělaná lidmi, kteří mnoho zkušeností neměli. (27.07.2024)