Dům Na poříčí

Film měl velice zajímavou "katastrofickou" sekvenci, která byla opravdu udělána na úrovni, bohužel jeho podstatnou část zabraly spory a okolnosti týkající se soudního sporu, které jsou bez patřičných znalostí značně nepřehledné. Jenže to by z toho vzešel seriál. Především výborný Jiří Kodet a Luděk Munzar, ale ani jejich výkon nevymanil film z průměrného středu. (17.06.2010)

Československý film natočený podle skutečné události z roku 1928. Tehdy se udála katastrofa, v níž vinou špatného stavebního postupu a oslabení nosných konstrukcí zahynulo 46 dělníků ve zřícené výškové budově. Ve snímku je poměrně dobře zachyceno plánování a samotná realizace stavby, její zřícení je též pečlivě zdokumentováno. Poté nastává hledání viníka neštěstí a vyšetřování se ujímá komisař Uher (drsný L. Munzar) a jeho proradný kolega V. Mareš. Muže, jenž v největší míře zavinil neštěstí, volnomyšlenkářského syna hlavního architekta, si zahrál svým typickým aristokratickým způsobem výborný J. Kodet. Hlavní roli mladého inženýra Vondráka, který stavbu naprojektoval a po jejím pádu se neúspěšně pokusil o sebevraždu, hrál neznámý blonďák J. Šebek. Ve filmu dále vystupuje spousta známých tváří, líbil se mi například stavební expert R. Lukavský, pár větami se blýskl i můj oblíbenec R. Jelínek. Za jednu z nejlepších scén považuji závěrečné soudní přelíčení, kdy herecky exceluje Kodetův advokát B. Navrátil. Komunistická propaganda je v tomto snímku bohužel patrná, přestože jsem v tomto směru dosti benevolentní, zdála se mi výraznější než u jiných filmů podobného typu. Celkově se mi film líbil, zobrazuje atraktivní prostředí stavebnictví a v dobré dramatičnosti snímku lze rozpoznat um talentovaného režiséra J. Svobody. (10.09.2012)

Je zcela nabíledni, že v polovině 70. let bylo skutečně snadné zaujmout látkou, kterou bylo možno zařadit do kolekce normalizační obžaloby předmnichovské republiky. Kauza Domu Na poříčí opisuje nejenom schema korupce kapitalistické společnosti, před kterou je nutno si odplivnout, ale také vševidoucí hledisko "dneška". Pokud přičteme již tradičně zcela selhávající dobovou výpravu, kostýmy a líčení, které jen velmi obtížně odkazují na konkrétní reálie roku 1928, máme tu tradiční šlendrián či paskvil Státního filmu neblahých let. Nicméně, nebylo by zcela fér odmítnout tento Svobodův a Štorkánův projekt neb v práci s textem románu Milion a jeho následné transpozice do podoby filmového scénáře, tito odvedli práci dobrou. Těžko si jinak vysvětlit vývoj, který již v několika následných letech měl znamenat, že se ze Svobody již brzy stal autor, který mohl přebírat scénáře původně určené Vláčilovi. Cesta k výsluní uličkami FSB bývala nesnadná. (14.11.2016)

Stáhla jsem si to protože jsem si myslela že to bude nějáké drama při kterém stydne krev v žilách, ale hodně jsem se zmýlila. Ta katastrofa tam byla hned nazačátku místo aby nás nějak napínali a nechali to až nakonec. A tím pádem vzniknul nudný film plný žvanění a kromě pohřbu, tam není vůbec nic zvláštního. (14.08.2018)

První republika byla stejně jako všechny doby v našich dějinách nedokonalá a stejně jako v naší době hrály velkou roli peníze a styky. Film je více orientován na dělnickou skupinu, ale stejně tak si dnes můžeme do skupiny dělníků promítnou klasického pracujícího člověka a do korupce magistrátu naši dnešní představitele. (16.10.2021)