Dívka s mušlí

"My za to nemůžeme, že jsme se narodili!!!" Tohle psychologické syrové drama s velkým D je přitom natočeno s tak citlivou a křehkou režií, že smekám před panem Svobodou! Je pravdou, že tento dříve velkým talentem oplývající režisér se nebál a dokázal natočit absolutně jakékoliv téma a žánrově skákal od jednoho oboru k druhému. Dívka s mušlí je příběhem o mladé dívce Vendule, která žije ve společné domácnosti ještě se třemi bratry a matkou, alkoholičkou, která si v noci vodí domů chlapy a o rodinu se vůbec nestará, o tu se musí starat právě Vendula, která to ale dělá s láskou. Matka ji má s jiným chlapem, ostatní sourozenci má zase s dalším. Každý ji po čase nechal a přitom je nešťastná a tak chlastá, prodává dokonce svým dětem oblečení, boty nebo flétnu, na kterou hraje jeden z chlapců, jen aby měla na flašku. Vendula chodí občas na návštěvy ke svému otci, který by ji chtěl mít u sebe a tak ji stále přemlouvá, aby se k němu a jeho nové ženě, se kterou má asi desetiletou holčičku nastěhovala. Ale Vendula by šla jedině, kdyby si vzal všechny, i její nevlastní sourozence. Těžké a složité sociální téma, psychologie postav jsou výborně napsané a všechny výborně zahrané. Vendulu zahrála Dita Kaplanová (nehoráznej výkon), její matku Evelyna Steimarová (tady je asi nejvíce poznat, že její dcera je Anna Polívková, neskutečná podoba, jako by si z oka vypadly). Parádní malinkou roličku si střihl na saxofon hrající Eugen Jegorov jako opilý amant matky, kterého si v noci přivedla do bytu. Film jsem viděl po delší době a úplně mě uzemnil! Podle mě je to nejlepší psychologický film z těžkých a šedivých osmdesátých let, který funguje i jako odkaz tehdejší doby a žádný jiný režisér už tohle téma nikdy nepřekonal. Málem bych zapomněl na nádhernou tklivou hudbu Petra Hapky, která film dělá ještě smutnějším. Jsem rád, že jsem majitelem originálního filmového plakátu, který mi visí na dveřích pokoje. (27.05.2019)

Smutný příběh o dívce Vendule, která se snaží udržet při životě zcela nefunkční rodinu. Nahrazuje svým nevlastním bratrům matku, která se utápí v alkoholové bažině a není schopná plnit své základní povinnosti. Vendula obětuje své vlastní dětství, aby ty poslední zbytky zachránila svým sourozencům. Ačkoli natočený za hluboké normalizace, film přesvědčivě popisuje psychologii lidí, která je do značné míry nezávislá na společenském uspořádání. Alkoholici tady byli před třiceti lety, jsou tady i dnes (ze stejných důvodů). A terorizují své okolí stejně - a mají stejné výmluvy, stejně házejí špínu na druhé, sami se cítí ukřivděně a čistí jako lilie. Nezastírám, že nesnáším alkohol v jakékoli míře... Propůjčuje lidem prchavý a klamný pocit bezstarostnosti, zapomnění, volnosti a často také vstupenku k bestialitě, která v těch nejhorších případech vede k týrání dětí, jež se falešně vydává za výchovnou metodu... Dívka s mušlí je povedenou anatomií mezilidských vztahů, které jsou běžnější, než by bylo zdrávo. Také díky přesvědčivým výkonům většiny herců... (02.03.2010)

Čekal jsem další filmeček ze začátku osmdesátek u kterého se budu pochechtávat. Ty filmy jsou totiž někdy legrační už jen tím svým prostředím a módou těch let. Že nekoukám na tuctovou věc jsem docela rychle pochopil, když jsem viděl těžký boj třináctileté Venduly s tvrdým osudem. A vůbec jsme se nesmál ! Věřím, že takových Vendul co musely dospět aniž by si řádně prožily dětství kvůli alkoholismu rodičů je mezi námi nespočet. Tohle rozhodně není jen své době poplatný film. Dita Kaplanová (Vendula) mne zaujala už ve snímku Čekání na déšť a tady svoji roli opět zahrála s přehledem. Je to velmi depresívní film a smutný. Do toho Hapkova hudba a prostředí dětského domova na jakémsi barokním zámečku, podzim... Pokud se chcete dostat do sklíčené nálady, neváhejte - tohle je opravdu psychologické drama se vším všudy... Domnívám se, že tento film je tu výrazně podhodnocený. * * * * (21.07.2014)

Moc pěkné, depresivní, bezvýchodné, s malinkou jiskřičkou naděje nakonec. Vynikající Evelyna Steimarová v roli matky alkoholičky i její předčasně dospělá dcera Dita Kaplanová. Obdiv k autorům, že v době, kdy film vznikl, nesklouzli k pokrytectví nebo populismu a snažili se vykreslit celý příběh realisticky. Jen si nejsem jista, zda mohu věřit vstřícnosti a velkorysosti sociální pracovnice (Dana Medřická) a ředitelky dětského domova (Emma Černá) a vůbec podmínkám, v jakých tam děti žily. (26.11.2011)

Na to, že film vznikl v r. 1980, zpracovává poměrně odvážné téma, odhalující fakt, že ne všechny socialistické ženy byly údernice a matky-hrdinky, ale občas taky rozvedené trosky a notoričky, dávající přednost chlastu a chlapům před vlastními dětmi. Matku zahrála poměrně věrohodně Evelyna Steimarová, ovšem celý film stojí a padá s výkonem dětské hvězdy Dity Kaplanové, v té době již známé z Kachyňova Čekání na déšť. Škoda, že další velkou filmovou příležitost už tato herečka nedostala. (02.05.2011)