Reklama

Reklama

VOD (1)

Název filmu režiséra Jiřího Svobody odkazuje na pokyn, který dávali vězeňští dozorci manželkám politických vězňů, když je upozorňovali, o čem smí hovořit při návštěvách a psát v dopisech. Samotný film totiž pojednává o inscenovaných politických procesech z padesátých let. Hrdinou filmu je stranický funkcionář JUDr. Jan Steiner-Kamenický (J. Bartoška), který je jednoho rána nečekaně zatčen a obviněn ze záškodnické činnosti proti socialistickému režimu. Skutečným důvodem je ovšem jeho židovský původ a emigrace na Západ během války. Podobný osud stihne i tajemníka Krajského výboru KSČ Jaroslava Mrázka (J. Hanzlík). Oba zadržené, stejně jako jejich rodinné příslušníky, čeká tvrdý nátlak, jehož cílem je přimět je k doznání všech údajných zločinů… (Česká televize)

(více)

Recenze (129)

NinonL 

všechny recenze uživatele

Inu, soudruzi se likvidovali mezi sebou. Tajemník šel po krku tajemníkovi, komunista komunistovi. Jiné to není ani dnes, i dnes se politici navzájem likvidují. Metody zřejmě nedosahují krutosti 50. let, ale, co my víme. Ona i mediální a sociální likvidace není nic, o co by člověk stál. Takže mně soudruhů nějak extra líto nebylo, byla to jejich věc. Docela jiná káva je třeba polský film Generál Nil. Tam soudruzi likvidovali vlastence, bojovníky proti sovětské okupaci a antikomunisty. Tento film je čisté pokrytectví, protože ho navíc natočil komunista. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

,,Vina se nevytváří, vina se dokazuje.. '' aneb naše budovatelská padesátá léta v celé své kráse. Dle mého je to asi nejodpornější období našich dějin vůbec. Když nás mučil, věznil a vraždil Germán okupant, ještě bych to pochopil. Kromě celé zvrácené ideologie to byl prostě nepřítel. Ale v padesátých letech šli vlastní proti vlastním byť pod dohledem rudého bratra. Jen o rodinných záležitostech je film, který se odehrává v období procesu s Rudolfem Slánským. Bylo to období, kdy se soudruzi v čele s Klémou zbavovali nepohodlných a hlavně těch, kteří byli židé, nebo potomky židů. To samé se dělo v té době i v Moskvě. Mně na tomto období nejvíce vadí, že byla elita národa nucena prchnout do zahraničí, nebo byla zatýkána a mučena v komunistických věznicích a lágrech. Na venkově pak byli tvrdě perzekuováni sedláci a statkáři...K moci se dostala skutečná lůza a póvl. Bez inteligence, zkušeností... Zde ve filmu se dva přesvědčení komunisté, soudruzi z nichž jeden je dokonce na velmi významném postu (Hanzlík) dostanou z ničeho nic do soukolí komunistického masomlejnu. Máme tak možnost sledovat jak se státní bezpečnost snaží lidem, které strana dávno odsoudila a odškrtla ze seznamu, vytvořit důkazy o jejich protistátní činnosti. Nestydí se ničeho, kompromituje obžalované, fyzicky a psychicky je týrá, nutí je podepisovat zkreslené výpovědi i vymyšlená doznání. Takhle to prostě bylo. Snad jen toho násilí tam nebylo ukázáno moc, protože některé výslechy vězni opouštěli mrtví nebo zmrzačení... Spíše než s komunistou Hanzlíkem a internacionalistou Bartoškou jsem byl při sledování filmu v duchu s našimi západními vojáky, inteligencí, duchovními i prostými lidmi, kteří se ač nevinní dostali do stejného soukolí. Kladně hodnotím, že předloha vznikla už v roce 1988 i to, že film byl v roce 1990 natočen. Mechanismus komunistické justice a práva tam byl předveden dokonale. 4 cigarety. * * * * ()

Reklama

deLaFere 

všechny recenze uživatele

Jak napsal Gudaulin, film je schématický a trochu šablonovitý, za to hvězda dolů, pro mě, jako pro historika na něm nebylo nic objevného a třeba takový Bumerang považuji za mnohem lepší. Bohužel se obávám, že byť by mohl být skvělým výchovným prostředkem, dnešní mládež by se u něj nudila, protože grow je jen o přiznání. Jinak je snímek neprávem zapomenutý, výborné herecké výkony, historická výpovědní forma je na vysoké úrovni, mám pocit, jako bych sledoval něco od Solženicyna. Aspoň jednou to stojí za to vidět. ()

Astinas 

všechny recenze uživatele

Komunistická inkvizice v 50. letech v ČSR. Svoboda, který byl komunistou, vytváří naturalistickou atmosféru a z některých záběrů jsem měl mráz na zádech. Pokud člověk chce znát nebo si vytvořit nejpravdivější představu o této době, měl by se podívat na tento film. Trochu se pak změní žebříček hodnot. Nejhorší ovšem je, že tito komunisté, kteří prováděli se zatčeným středověké praktiky nám dnes vládnou... plakat nemůžu a nezbývá mi, než se smát "logickým" postupům vyšetřování. ()

Mylouch 

všechny recenze uživatele

Námětem silný, i když trochu konstruovaný příběh podle Jaromíry Kolárové, který v režijním provedení pro mě překvapivě zaostává za svými možnostmi. Nezkušená Chlumeckého hudba, z herců obstojí Vančurová, Bartoška, Hanzlík, ostatní však podléhají schematičnosti rolí. Dobově - 1990 a vlastně dosud - nesmírně nepohodlné (i v Tv minimálně vysílaný film) demaskování totalitní monopolizace pojmu "komunista", které nejspíš vysvětluje i motivaci Svobodova politického angažmá v 90.letech. ()

Galerie (58)

Zajímavosti (3)

  • Natáčelo se ve věznici v Uherském Hradišti, kde v 50. letech docházelo ke skutečným násilným výslechům a věznění politicky nepohodlných osob. Scény z věznice v závěru filmu byly natočené v pevnosti Terezín. (navorski)
  • Ve retrospektivní scéně, kdy Jan Steiner (Jiří Bartoška), coby důstojník americké armády, přijíždí do koncentračního tábora, zní v pozadí vojenský pochod „It's A Long Way To Tipperary“. (majky19)

Reklama

Reklama