Režie:
Jiří SvobodaScénář:
Jiří SvobodaKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Jozef RevalloHrají:
Radoslav Brzobohatý, Jana Brejchová, Radovan Lukavský, Ilja Racek, Vlastimil Fišar, Eva Jakoubková, Jan Kačer, Jana Synková, Zuzana Fišárková, Jan Schmid (více)Obsahy(1)
Dva lidé poznamenaní válečnou minulostí se po letech znovu setkají při archeologických výzkumech. Zejména zamlklý, nepřístupný muž se však zdráhá komukoli přiznat své trýznivé zážitky z nacistického koncentračního tábora, kde se stal objektem hrůzných lékařských pokusů. Režisér Jiří Svoboda se ve svých filmech vždy snažil o expresivní vypravěčství, ale tentokrát upadl až do osidel manýrismu, snahy za každou cenu překvapovat nezvyklými výrazovými prostředky. Bohužel jejich samoúčelnost notně oslabuje zamýšlené vyznění. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (36)
Není minulost ani budoucnost... Minulost je jen přízrak, neskutečnost. Tohle částečně mysteriózní drama mě od začátku naplno vtáhlo do dění svou zneklidňující tajemnou atmosférou. Zajímavé zvolené „vědecké“ téma archeologického výzkumu a odhalování cizí historie Jiří Svoboda výborně propojuje s tématem intimním a to odhalováním vlastní minulosti. V sérii pečlivě rozložených odkazů a indicí nabízí Svoboda sugestivní zážitek pro vnímavého diváka, který má možnost odhalovat, až se mu před očima z jednotlivých sesbíraných střípků sestaví kompakntí obraz děsivého prožitku dvou hlavních postav, a ještě u těch střípků přemýšlet nad osobitými filosofickými myšlenkami. Tohle je jeden z mála filmů, kde jsem po celý čas přímo hltal neklidně dynamickou kameru, místy dost roztřesenou, k tomu psychedelickému nádechu se skvěle hodila. Byť Brejchová a Brzobohatý odbařili film výbornými hereckými výkony, nejlepším hercem tohoto snímku se pro mě stává bez diskuze Ilja Racek, který ve vedlejší roli stvořil nezapomenutelnou postavu odvázaného vědce-filosofa a dodal filmu i jistý kus nadsázky. Velká škoda, že ke konci začne film ztrácet na dobře zavedeném tempu a že samotný závěr této promyšlené mozaiky si Svoboda vyhradil pro to, aby pouze na poslední chvíli co nejvíc šokoval jednou děsivou ukázkou lidské zlovůle a záhy pak oznámil konec. Nemluvě o samotné nepravděpodobnosti, žeby se zrovna tyto dva lidé po letech odloučení setkali během práce v ojedinělém oboru. Schůzka se stíny za mě rozhodně měla na to, vyvrcholit v skutečně silné vyrovnávání se z hrůzných prožitků v minulosti, bohužel nabídla až prvoplánovaně šokující zvrat. 80% ()
Taková částečná příprava na ZÁNIK SAMOTY BERHOF, ve které mne dostal nejen Jiří Svoboda svou režií, ale hlavně Jozef Revallo jedinečnou hudbou, což je jeden ze silných základů atmosféry i v tomto snímku. Střet dvou poznamenaných duší, které nemusí mluvit, a přece si rozumí. Zde není potřeba slov. Jakákoli vzpomínka je více než ničivá a ve světě, v němž oba právě teď žijí, je to skoro nepřekonatelná překážka, vyvolávající nejistoty vlastní existence. Byli na místě, kde už nic není, prázdno a smrt. Vrátili se a nyní hledají onen důvod k návratu. Naprosto skvostné filozofické výklady na několika úrovních. Rackův postarší realista a svůdník, který si rád popije, ze sebe chrlí skutečně perfektní myšlenky. A zase na druhé straně Jan Kačer a jeho terapie přítomnosti, založená na jsoucnu a pouze na okamžiku, který vnímáme. Budoucnost a minulost jsou jen bludy. Existuje pouze přítomnost. I když ke konci film lehce ztrácí počáteční tempo a brzdní mě v plném počtu, nemohu jinak než doporučit. ()
Filmy Jiřího Svobody z let osmdesátých jsou ihned rozpoznatelné hlavně kvůli dvěma faktorům. Za prvé hudba Jozefa Revalla, jenž od prvních tónů výrazně stylizuje obraz, což je druhá stránka a to kamera Vladimíra Smutného, díky níž si připadáte jako by jste byli součástí filmového příběhu. V tomhle tom byl Jiří Svoboda v osmdesátkách jedinečný. Škoda, že se stoupajícím věkem se všechna tahle jeho jasná identifikace vytratila kamsi do nenávratna. Schůzka se stíny vypráví o lidech, kteří se věnují archeologii a dvě postavy zjišťují, že mají něco společného, nějaký temný závan minulosti z koncentračních táborů, ve kterých oba zažili a přežili peklo. Jiří Svoboda natáčení pojal vcelku expresivním způsobem, kdy se hlavním postavám vracejí vzpomínky z hrůzné nacistické doby, nasnímané různými flashbeky. V hlavních rolích excelují Radek Brzobohatý a Jana Brejchová, další skvělou partii zahrál Ilja Racek, který neustále nutil hlavního hrdiny do pití a do rozhovorů a filozofickými myšlenkami doslova perlil. Zvláštní a těžko uchopitelný psychologický snímek, vypovídající o hrůzách ve válečných lágrech, které si lidé prožili a nesmazatelné následky z nich navždy změnily jejich povahy a chování. ()
...Nic nemůže tak vyrůst a nic nemůže tak hluboko klesnout jako člověk. S noci propastí srovnává často své hoře a s blankytem svou blaženost a jak málo je tím řečeno... Vážím si R. Brzbohatého, J. Brejchové i R. Lukavského. Celkem mě ale iritovalo a to dost, že Brejchová mluví polsky, Lukavský zase anglicky no a aby nechybělo tak ke konci na malou chvíli zazní i němčina. Člověk aby u tohohle filmu byl opravdu jazyka znalej. Moc mi nesedla ani zvolená hudba. Jinak jde bezesporu o silný psychologický drama. Mám k němu ale svoje výhrady a nejen ty co jsem tu psal. Film Schůzka se stíny to má u mě za silnější 3hvězdy... Co jiného jsme než to co bylo... ()
Velmi silné psychologické drama o minulosti, krutosti a lidských slovech, které nemají význam dokud jejich podstata skutečně člověka nepotká. Výborný je nejel Radoslav Brzobohatý, ale zejména Ilja Racek, který jako asistent při vykopávkách nedá unavené a podrážděné duši Slámy (Radoslav Brzobohatý) ani na chvilku klid. Skvělé jsou vstupy z minulosti a vzpomínky, které vybředávají na povrch zlomené duše a provází celý příběh. Navíc je u filmu velmi dobře zvolená hudba, která celému ději dodává příjemné a sklíčené zázemí. "Co jiného jsme než to co bylo?". ()
Galerie (5)
Zajímavosti (5)
- Štefana Mišovice (Michalův otec) mluví Vladimír Ráž. (sator)
- Pohled, který Sláma (Radoslav Brzobohatý) objeví ve svém autě, je zobrazení obrazu od Rembrandta – „Hodina anatomie doktora Tulpa“ (1632). (ArthasKarfa)
- Auto, kterým jezdí Sláma (Radoslav Brzobohatý), je ARO M461. (ArthasKarfa)
Reklama