Skalpel, prosím

Opravdu výtečné psychologické drama. Macháček,Brejchová,Brzobohatý nadprůměrné výkony! Scéna kdy R.Brzobohatému jako doktoru Krtkovi umírá dcera na leukémii ,nebo kdy operují po autonehodě ženu a vedle v místnosti je její mrtvé dítě přikrytý a koukají mu jen nohy je opravdu velice smutný pohled a zanechalo to ve mě hodně dojemné pocity. (29.03.2008)

Jeden z nejinteligentnějších českých filmů. Je veden velmi úspornými, zato o to precizněji vyšperkovanými dialogy a vnitřními monology do nezvyklé hloubky, zároveň si zachová neobyčejnou lidskost, respektujíce mlčení, lidské štěstí i tragédii v rovině, kterou by mnohé racio samo neuneslo. Proto možná i ta myšlenka na závěr filmu. (29.01.2012)

Skalpel je výborný film. Hlavně díky Macháčkovi, který vyjímečně dostal hlavní roli a zahrál ji parádně. Ovšem (jak tady už někdo psal) také proto, že se Svoboda nesnažil z toho filmu vytlouct nějaký laciný sentiment a uměle dojímací scény. U tohohle typu filmů je IMHO důležité, jestli můžete hercům ten příběh věřit, a v tomhle případě to opravdu jde, nejsou to jenom figurky jako ve spoustě filmů a seriálů z nemocničního prostředí. Pozn.: Knižní předloha od Valji Stýblové je taky výborná. // UPDATE 2020 - Viděl jsem to zase po letech a jenom mě to utvrdilo v názoru z dřívějška. Možná jsem si o něco víc uvědomil, o čem ten hlavní chirurg tak dumal, než Uzlíka přijal. Nechtělo se mu na stará kolena do operace, která se nejspíš nepodaří. Nešlo tam o riziko, že ten kluk umře - to by umřel stejně. Šlo o riziko, že mu to zbytečně poškodí pověst. Aspoň myslím. Vlastně to má spoustu rovin. Každopádně je to dobrý. (25.10.2007)

Když se na to dívám s odstupem času a vlastně poprvé v trochu jiném než dětském věku, působí to na mě jako vitrína tehdejší doby, skoro až surrealisticky zdémonizované prostředí nemocnice, šedotmavá pod kůži se zarývájící atmosféra márnic z doby, kdy nám bylo filmem předkládáno, že přijít do nemocnice je vlastně nekonečná lidská tragédie, kterou bude nutno řešit něčím tak tragickým, jako je operace za doprovodu tragicky žalostných myšlenek pana primáře, tragicky pro sebe přemýšlejícího o tom, že před ním stojí nemocný člověk, už ty názvy jako "operace mé dcery" v sobě evokují něco jako "tragédie mého dítěte". Když si dovolím to říct otevřeně, z určitého pohledu je tenhle film v dnešní době vlastně úplně směšný. I když, byl sem kolem roku 90´ na operaci, mohlo by se to nazvat "operace ve skleňáku" a tehdy to prostředí opravdu bylo jako kůlna Salvadora Dalího... Tok myšlenek, který ve mě vzbudil tento film je vpravdě nekonečný, musím se přinutit udělat tři tečky za větou a vzdálit se... (03.05.2018)

Atraktívne prostredie, atraktívny obor medicíny, známi herci a ak by som čítal aj predlohu Valji Stýblové, mohol by som ešte dodať aj, výborná predloha. Podmienky pre úspech splnené a predsa sa očakávaná miera úspechu podľa mňa nedostavila. Na malej ploche sa toho počas necelých dvoch hodín odohralo príliš veľa na to, aby to pôsobilo prirodzene. Aj u chváleného Macháčka som postrehol pár falošných tónov a to sa nechcem zmieňovať o jeho filozofovaní. Skalpel, prosím je nepopierateľne dobrý a zapamätateľný film, ktorému však do vynikajúceho filmu rovnako nepopierateľne niečo ešte chýba. (02.04.2011)