Skalpel, prosím

Velmi silný, nezapomenutelný film, pro mě rozhodně nejlepší lékařský film, jaký jsem kdy viděl a možná i jedno z nejlepších českých dramat vůbec. O člověku, o jeho ctižádosti, pochybách, touhách i strachu. Plný bolesti, plný naděje, ale především plný vynikajícího Miroslava Macháčka, který tu vytváří svou životní roli strhujícím způsobem a současně jeden z mála filmů, kde komentrář formou vnitřního monologu funguje a obohacuje příběh. Oporou jsou mu výtečně vykreslené vedlejší postavy z nich žádná tu nepůsobí jako pouhá výplň. Všechny mají svůj charakter, všechny mají své starosti, svůj život, do kterého nemocnice a jejich profese zasahuje. Precizní scénář a režie, které z literární předlohy dokázaly vytvořit dokonalý filmový klenot. Syrový, mrazivý, tíživý přesto hluboce lidský a v některých momentech nečekaně dojemný. S naprosto dokonale vytvořenou atmosférou, která mě pohltila, a o to jak mě svírala jsem si uvědomil až v okamžiku, kdy skončil a já se mohl znovu nadechnout a cítil jsem se jako se člověk, když po dlouhé noční šichtě kdy byl zcela pohlcen prací vyjde do ranního rozbřesku a do tváře se mu opřou první ranní paprsky. (06.10.2013)

Strhující výpověď muže na špici chirurgie. Příběh všedního pracovního dne, týdne a měsíce jednoho doktora na neurochirurgii. Zároveň ale také skládání účtů stárnoucího muže, bilancování, vzpomínky. Děj podbarvuje komentář hlavního hrdiny, padají moudra, která by vydala na seriál. Syrové až naturalistické vylíčení světa uvnitř i okolo našeho pana doktora. Už dlouho jsem neviděl český film, který by šel takto na dřeň věci. Čistých 100%. (11.02.2010)

Jedno z vrcholných děl české kinematografie, které by si neměl nechat uniknout žádný fajnšmekr filmového umění. Psychologická studie o rozhodování o bytí či nebytí toho druhého. Představte si: jste před náročnou operací a ležíte na nemocničním lůžku. Hlavou se Vám motají zmatené myšlenky, ale v duši se spoléháte na svého operujícího lékaře. Máte těžkou situaci, ale nemáte za průběh operace zodpovědnost. Tu přetěžkou zodpovědnost za Váš život, však musí nést na svých bedrech Váš operující lékař. O to je jeho situace oproti té Vaší horší. Co vlastně běhá před takovou náročnou a možná beznadějnou operací zodpovědnému a charakternímu lékaři hlavou? Odpověď na tuto otázku můžou dát vynikající Miroslav Macháček, Jana Brejchová a "SKALPEL, PROSÍM". (21.08.2008)

"Skalpel, prosím" je erudovaný, a také psychologický, film z oblasti lékařské neurochirurgie. Zároveň jde o nevšední poctu československé legendě daného oboru (Zdeněk Kunc). Z filmařského hlediska se filmový opus občas marnivě shlíží v extrémních emocích lidského žití a tlačí na divákovo svědomí i empatii. Naštěstí je těchto obrazových dysfemismů poskrovnu a praktická znalost prostředí převládá. Cílem díla je vyobrazení komplexního stavu bez příkras i v psychické náročnosti a překážkách. Ke zdaru a uznání přispěli nemalou měrou herci a jejich zaujetí pro věc. Hlavní postavou dramatu života je profesor (vynikající Miroslav Macháček), absolutní špička neurochirurgického oboru. Na jeho případě je ukázána složitost i rozporuplnost schopné a uznávané veličiny. Dostáváme se do bilancování i do úvah životní moudrosti. Nejsou jen vítězství, jsou i přešlapy a nedokonalosti. Macháček obtiskl do své postavy skutečný dech života a hlavně díky němu si můžeme vychutnat psychologické hlubiny lidského nazírání na svět. Hlavní ženskou postavou je lékařka Jitka (velmi zajímavá Jana Brejchová), profesorova manželka a jeho nejpevnější opěrný bod v profesním i soukromém životě. Mezi důležité postavy patří docent František Krtek (velmi dobrý Radoslav Brzobohatý), nejschopnější z profesorových lidí, který je nenávratně postižen osobní tragédií. A asistentka MUDr. Volejníková (pozoruhodná Barbara Brylska s hlasem Libuše Švormové), ctižádostivá, nadšená i méně schopná členka profesorova týmu. Z dalších rolí: profesorův laskavý syn Ondra (příjemný Ondřej Pavelka), jeho zatracovaná a nešťastná milenka Helena Vyskočilová (šarmantní Jana Krausová), tichá profesorova asistentka MUDr. Hladká (Emma Černá), mladý a talentovaný lékař Jirka Zelený (Daniel Krcho), zhrzený profesorův kamarád ze studií Míťa Mikeš (dobrý Radovan Lukavský), prostý a trpělivě prosící lesník Josef Uzel (sympatický Štefan Mišovic), bezprostřední Uzlův vnuk Vítek alias Uzlík (zajímavý Jakub Zdeněk), stále vážný primář neurochirurgického oddělení Ruml (zajímavý František Řehák), vnitřně rozervaný prominent (zajímavý Josef Abrhám), obětavá vrchní sestra Elvíra (Jana Vychodilová), nemocná Krtkova dcera Jana (Eva Kulichová-Hodinová), či starý nemocný cikán Carda (Jószef Ropog s hlasem Jiřího Němečka). Filmu se daří nahlížet pod povrch profesních nesnází i úspěchů. Dívá se na situace komplexně z různých úhlů, neodsuzuje, spíše s porozuměním vysvětluje a rozebírá. Psychologická hloubka je úchvatná a předkládá věrohodný obraz zkoumaného prostředí. (21.09.2017)

Jiří Svoboda točí dobré filmy a z těch co jsem viděla jsou dva vynikající - tento a Zánik samoty Berhof. Je zvláštní jak polistopadový komunista Svoboda dokázal v době, kdy byli komunisté u moci, natočit tak stylově čistý, naprosto netendenční film, který může fungovat v jakémkoliv režimu, v jakékoliv době. Jakoby se vznášel v prostoru a čase. Film o bezmoci těch mocných, kteří rozhodují o životě a smrti člověka, jehož tělo je jim dáno napospas a oni jsou jenom lidé, ne bozi, což si často pacienti neuvědomí a chtějí zázrak. (13.11.2014)