Zánik samoty Berhof

Kňažko zhruba v polovici filmu zahrá na kostolnom organe kúsok boogie-woogie rytmu a tým veselá nálada nakrátko zablikne a vzápätí aj zhasne. Inak je to celé dusivé a psychopaticky temné. Až neprirodzene. Ženy na kopaniciach umierajú v pomerne mladom veku. Strhané drinou i chorobou. Lazníci a ich návštevníci sú hrubí a neotesaní. K fľaške tvrdého nikdy nemajú ďaleko. Deti vychovávajú najmä údermi, nie slovami. Po smrti manželky nevadí, že do domu i postele príde obecná radodajka. Pred pár týždňami ešte utešovala nemeckých oficierov. Dnes hľadá azyl uprostred hôr, u čudáka s dcérou. Po lesoch sa potulujú zvyšky úderiek, zložených z mladých mužov a žien - záškodníkov a exnacistov, nazývaných werwolfovia. Hnaní túžbou prebojovať sa do Nemecka, obsadia laz, aby nabrali sily a doliečili raneného. Všetko napísané v scenári je fatálne, osudové a písané veľkými začiatočnými písmenami: Smrť, Potupa, Pomsta, Smrť. Postavy sa správajú zvláštne, akoby boli uhranuté koncom vojny. Akoby odmietali uveriť zmene. Pretože prichádza len pomaly. Pohraničie prinášalo i po ukončení vojny obete. 65% (21.05.2015)

"Člověče, víš že ani nevim, co mě to popadlo?" Co mě na tomto filmu zaujalo? Příběh tedy rozhodně ne, začátek je dost nepřehledný, prostředek je dost nezáživný a konec je dost otevřený. Na tomto filmu mě zaujaly herecké výkony, hlavně pak mladičké, tehdy sedmnáctileté Petry Vančíkové, známé především ze seriálu "Chlapci a chlapi" a Ladislava Křiváčka, profesionálního psychopata, známého hlavně ze seriálu "Nemocnice na kraji města", který s touto rolí, určitě neměl žádný problém, protože byl takový i v reálném životě. (06.10.2015)

Netušila jsem, že po válce se ještě takto bojovalo a umíralo. Poražení Němci se nechtěli vzdát a ve skupinkách přepadávali české a polské osady, mučili a vraždili tam lidi, kteří se jim postavili. Toto je příběh jedné takové osady a jedné tlupy německých verwolfů. Film má dusnou a tíživou atmosféru a je z něho cítit vážnost situace. Děj se ještě prolíná s osudem mladičké dívky, která vyrůstá s agresivním a tyranským otcem. (20.06.2020)

Sakra, některá dramata od Jiřího Svobody znám, nicméně to co provedl s tímto filmem...? Sakra, Jozef Revallo, kde jen se inspiroval k tomu, co se mu podařilo zde zkomponovat? Sakra, já věděl, že ta moje dětská fóbie, z celkového výrazu pana Křiváčka, byla oprávněná, podobnou roli prostě potřeboval, nebo spíše si jí zasloužil (bez diskuze jeho životní). Sakra! Kde se ten Berhof celý můj dosavadní život schovával? Předchozí doba zanechala v lidech něco, co se nesmazatelně vrylo do jejich podvědomí a hodnot. Morální a lidské zábrany se bortí, smrt je přirozená více než kdy jindy a nic nemůže být tak drsné, aby nepřišlo ještě něco drsnějšího. Přesvědčenost, pokrytectví, nezbytný fanatismus i zoufalost posledních vůdcových bojovníků i odporné přizpůsobení se nastalé situaci (ty coury Evelíně Steimarové prostě seděly) a to vše pod dohledem, až démonicky chladné, služebnice boží, která má ovšem také své potřeby. Na druhé straně tu je nevinná dětská duše, bez jakýchkoli předsudků a s vlastním rozhodnutím k činům. Film, který není možné neznat, považuješ-li se za znalce československé kinematografie. (14.02.2013)

Atmosféra filmu byla pořádně hutná a syrová. Padala na mě deprese. Takovou jsem dlouho nezažila. Dokonce mi chvilkami naskakovala husí kůže. Samozřejmě k tomu přispěly i herecké výkony. Z Ladislava Křiváčka a Jany Brejchové šel strach. To byly uvěřitelné postavy. Konec filmu byl přesně takový, jaký jsem očekávala. Hodil se sem naprosto přesně. (27.05.2013)