Elling

Opravdu moc milý, úsměvný film o věcech vážných i nevážně z pohledu dvou přátel z psychiatrického ústavu, kteří dostali novou šanci vykročit do normálního života v novém bytě a o tom, jak to může být pro někoho hrozně těžké.Chvílemi mi Elling připomínal Monka,Milé, inteligentní, vtipné a za čtyři hvězdy. (03.07.2012)

Laskavou optikou nahlížená socializace dvou kapku opožděných přátel udržuje v pohotovosti úsměv a divákovu přízeň - vždyť umístit si dobrovolně na stěnu foto předsedkyně vlády - no nesežerte je! Takže - Ellingu a Kjelle, ráda jsem vás poznala a nechala se strhnout vaším dobrodružstvím v našem světě, aniž bych hledala blechy, neměla jsem totiž pro samou zábavu čas... (20.08.2014)

Výborně natočený norský snímek o životě, myšlení a jednání duševně nemocných lidí. Tak trošinku připomínající Formanův "Přelet nad kukaččím hnízdem" (ale jen tématem), ale tak odlišný a tak krásný. Když se díváte na takový reálný a procítěný příběh, pochopíte, že i duševně nemocný je člověk jako vy. Pochopíte, že prožívá a cítí totéž co vy, že když dostane šanci žít jako vy, je v některých případech možné, aby to zvládnul. A potom? ... potom mu začnete fandit. (30.12.2008)

Elling = norská odpověď na otázku "jak zdárně a bez úhony vypořádat se s reálným světem, jež na nás číhá za našimi dveřmi a odhalit latentní krásu života". Dva určitým způsobem psychicky narušení lidé, po dvou letech propuštění z léčebny (ústřední postava zdecimovaná smrtí matky, neschopná kontaktu s lidmi), dostávají díky štědrému státnímu zřízení byt v centru Osla a sami se stávají pod dohledem sociálního pracovníka, svým způsobem, mírně asociálními osly (s nadsázkou řečeno, ctím jejich diagnózu). Vše se však zdá býti na správné cestě k dosažení kýžených výsledků, resp. začlenění do společnosti... Elling je prvoplánový a nudný film. Dost dobře nerozumím oscarové nominaci, nicméně akademiím nerozumím poměrně často, tudíž nemá cenu se nad tím pozastavovat. Vše je podáno kýčovitě a s notnou dávkou idealizace (přeslazeno, Pettere Næssi), což má za následek ztrátu civilnosti. Oba charaktery, dle mého názoru poměrně neefektivně zvolené (prototyp dvojice: malý, inteligentní a velký, dobrosrdečný, intelektuálně omezený), diváka nevedou při konečných titulcích k žádné katarzi, ba možná ani k zamyšlení. Přeceněný snímek, který může na leckoho působit příjemně. Já se na něj díval poněkud kritičtěji, nenechal se strhnout. │50% (12.02.2009)

Milá příjemná norská komedie o dvojici bývalých chovanců psychiatrického ústavu, která je plná úsměvných momentů při adaptaci této dvojice na normální život a na činnosti, které nám přijdou naprosto normální (telefonování, nakupování). Hlavní dvojici výborně doplňují jejich noví přátele. Celkově jsem se příjemně pobavila. 75% (07.03.2013)