Jan Roháč z Dubé

Je několik možností, jak zpracovat historické téma a přiblížit konkrétné historickou postavu. Zatímco dnes se nejčastěji volí forma hraného dokumentu nebo se scénář opírá o historická fakta natolik, až vznikne cosi jako přehraný článek z wikipedie, dříve se sázelo na legendu a dojem. Diváci toužili spatřit hrdinu, chtěli podívanou a tu jim Vladimír Borský dopřál. Vzniklo dílo poplatné době, které je dnes zajímavé jako střípek zapadající do mozaiky naší kinematografie. Není zde patrný přesah jako u historických filmů Otakara Vávry, všeho je tak trochu hodně - vlastenectví, patosu i hudby. Nedá se ani srovnat s uměleckou feskou jako u filmů Františka Vláčila. (13.11.2015)

Ak by sa podobné veci a podobné maniére utlačovaného ľudu diali a používali dnes, väčšina mocensky založeného sveta by to považovala za anarchiu a vraždenie. A pritom je to len staré známe ´´oko za oko, zub za zub´´. No ale dosť politikárčenia, tu ide o jeden zaujímavý a hlavne technicky zdatný snímok, ktorý neviem či utrpel značným skrátením, pretože úplná verzia sa mi nedostala. V konečnom dôsledku je to možno na škodu, možno ani nie, pretože film ubieha svižne a má skvelú ´´štúdiovú´´ atmosféru. Dobový divák musel byť náležite spokojný. (26.10.2018)

Po zralé úvaze (slušelo by se říci, že kvůli režisérovi Borskému, ale také kvůli v obsahu zmíněnému zkrácení) jsem se rozhodla film nehodnotit, ale pouze ponechat komentář toho, co se mi na něm nelíbilo. Krásně nám to začalo chorálem Kdož sú Boží bojovníci a citací z Palackého, ale už v úvodním proslovu bylo tolik blbostí, že jsem je opravdu jen horko těžko vydýchávala (bratrství chudých a vykořisťovaných, touha po svodbodě, český lid, revoluce proti pánům a věrolomný Zikmund, "šelma ryšavá"!) A film ve stejném duchu i pokračuje - utiskování těch, kteří pracují, české hrady a města jako symbol zrady, Lipany jako nejhroznější bitva našich dějin, hláška "Čechové toliko od Čechů poraženi být mohou" :-(( - no nečetla jsem Jiráska nikdy dost pozorně, ale myslím si, že z jeho pera tyhle "skvosty" nepocházejí... Myšlenky slovanské soudržnosti -"Bojovali Čechové a Poláci jako jeden muž proti společnému nepříteli..." baví se o jednom takovém a ejhle, on se tam zničehož nic objeví jako bájná vojska z kronik a nabízí pomoc polského krále Vladislava...Film už naznačuje, kam se bude ubírat česká kinematografie v padesátých letech, i když je Jan Roháč natočen ještě před únorem 48, jde o první český barevný film a po technické stránce solidní, pro mě je pouhou agitkou zasazenou do doby po husitských válkách (nebo bouřích), a ač vím, že se v době uvedení do kin psal rok 1947, čili bylo krátce po II.sv. válce a nálada ve společnosti byla (mírně řečeno) velmi protiněmecká, tak čeho je moc, toho je příliš. Sešli se zde takoví herci jako Korbelář, Vojta nebo Boháč. Oni možná nemohli jinak, ale pro mě je to něco až tak zkreslujícího, že bych se to nebála označit jako předúnorového majora Zemana v pozdním středověku... (12.11.2011)

Jedná se o první český barevný celovečerní snímek, který vznikal s velkou parádou. Proto se nemůžeme divit, že z toho vznikla propagační freska na český národ. Amíci mají své Alamo, my zase svůj Sion a Jana roháče z Dubé. Otomar Korbelár své charisma má, ale bohužel s ním neutáhne tolik šablonovitý a "černobílý" film. Škoda že jsme si tam svého čecháčtví narvali až příliš. Zatímco Alamo končí tragicky, tak my jsme si tam ten Happy End naroubovat museli. Tohle léčení našich historických komplexů, mě už vážně začíná štvát. Ale každá doba si žádá své. (19.09.2006)

Pozoruhodné dekorácie, kostýmy, masky, rekvizity a davové scény. A to je všetko. Inak zostávajú len tony pátosu (v podstate všetko, čo vo filme zaznie, je hurá-národniarstvo), nezaujímavé, jedna od druhej nerozlíšiteľné postavy (o žiadnej sa nedozvieme nič osobného, čo by ich aspoň trošku poľudštilo), absolútna absencia emócií a smiešne šermiarske scény. (22.08.2008)