Balada pro banditu

Úspěšně zakonzervovaná nálada doby; kdo se někdy nechal okouzlit „kotlíkářským“ viděním světa, tomu se tady intenzivně připomene jeho prostá emocionální síla. Střídání divadelní a filmové stylizace, možná ještě o kousek dotaženější než v JCSS, pozvedá jednoduchoučký příběh na symbolickou rovinu; mýtický úvod, čarodějnické scény s uhrančivou Blankou Rudovou(?), milostná obraznost, Polívkův slizoun hostinský nemají chybu. Muzika se zavrtá do uší a nevyleze, i když do lidové prostoty má daleko – když si člověk ty písničky zkusí zazpívat s kytarou, zjistí, že nejdou vůbec pěvecky ani muzikantsky „po srsti“, jsou samý rytmický a melodický naschvál a vyžadují víc než slušný rozsah. O to větší poklona zejména Donutilovi, jehož ve všech pozdějších polohách, ať hereckých nebo lidově bavičských, srdečně nemusím. Jen škoda, že film-představení neudrží vysoko nasazenou laťku celou dobu, po opravdu silném úvodu ztratí ve střední zbojnické části dech hlavně souhra choreografie s kamerou a magie se do velké míry vytratí. Vidět to naživo Na provázku, to musel být zážitek opravdu mimořádný. (28.12.2012)

Bravurně zdramatizovaný a zhudebněný Nikola Šuhaj loupežník, zinsconovaný pro film, s partou divadelníc herců, kteří jsou sehraní jedna báseň. Klasika československého divadla a filmu. Když jsem nedávno viděl Morávkovu divadelní verzi v Arše, musel jsem odejít v půlce, tak jsem byl zklamán. Zdá se, že ten film tu starou kvalitu nějak zafixoval a pokoušet se o nové inscenace není šťastné. Podobně jsem to měl s Petrolejovými lampami v divadle Na Jezerce, kde to režíroval Herz, autor úžasných filmových Lamp. Měl jsem pocit, že dnes vykrádá sám sebe. (17.07.2007)

Na prvním místě je nutné říci, že je zcela ostudné a zároveň i zcela charakteristické pro ignorantský přístup vydavatele, že na obalu DVD s filmem není zmíněn skutečný autor divadelní předlohy a spoluautor filmového scénáře Milan Uhde, ale jeho "pokrývač" Zdeněk Pospíšil, který byl pouze režisérem divadelního představení. Samotný film je poněkud rozporuplnou záležitostí. Pravdu totiž má Iva Bittová, že filmové představení kvality divadelní hry spíše oslabuje. Režie, která částečně zachovává prvky režie divadelní a částečně přináší prvky nové je zvláštním mixem. Na jedné straně ctí minimalistické divadelní prostředky, neboť základní korpus příběhu pouze z divadelního pódia přenáší do "přírodního amfiteátru" hradní zříceniny, na druhé straně vkládá (též značně minimalisticky natočené) "filmové" sekvence, a na straně třetí přináší podivnou a značně rozpornou "westernovou" polohu, která je však po mém soudu zcela zbytečná a s odstupem téměř třiceti let také dosti vyčpělá... Z hereckých výkonů bych upozornil především na výborného Bolka Polívku. Ostatní herecké výkony jsou spíše nevýrazné, částečně i proto, že jim režijní stylizace k herectví vlastně nedává moc příležitostí. Pěvecké výkony většiny zúčastněných jsou velmi slabé. Skutečně zpívat zde dokáže pouze Iva Bittová, přestože ani Miroslav Donutil nezpívá úplně špatně. Zatímco z lidové hudby čerpající hudba Miloše Štědroně je i po třiceti letech krásná a nadčasová, hudební produkce Zelenáčů doslova tahá za uši... Suma sumárum, měně by bylo více. Snaha obohatit divadelní představení něčím dalším se ve většině případů ukázala lichou a to je opravdu škoda. Komornější provedení by bylo rozhodně lepší a "kotlíková" stylizace je vyslovený omyl a fatální přešlap... 60% Zajímavé komentáře: MARTIN*I, Ivoshek, Radim (14.09.2006)

Balada pro banditu je pro mne žánrovou záležitostí, která svou pop formou výrazně rozšiřuje svůj potenciál v oslovení širšího okruhu potenciálních diváků. Neoslovuje mne svým stylem zpracování, byť má muzikál i silná místa důvtipného sarkastického dramatu. Těch několik míst je okouzlujících, ale převládající náladu prožitku pro sebe zabírá hudební a pro mne nepříliš zajímavá stránka a hlavního vedení muzikálu a chaos nepřehledného mraveniště davu. Ve své době muselo jít o trendovou a módní záležitost, což je výsledkem kompromisu ambicí a podbízivosti s lacině jednoduchou cestou k úspěchu. Ta předpokládaná osobitá tvář je slabinou, která nenechá naplno vychutnat několik opravdu vynikajících částí s vytříbenou ironickou nótou. Divadelní prkna jistě poskytnou zábavnější zážitek, filmová verze má nevyrovnanou podobu, slibuje a nenaplní. Hlavní postavou příběhu je Nikola Šuhaj (zajímavý Miroslav Donutil) v obraze loupežníka z nutnosti a revolucionáře z donucení a neochoty podrobit se cizí nadvládě. Divoký živel s partnerským problémem je nebezpečný pro všechny současné i budoucí nepřátele. Hlavní ženskou postavou je Eržika (Iva Bittová), Nikolova vyvolená s rozpolcenou duší ženské emancipace. Symbolickou postavou je Morana (zajímavá Blanka Rudová), jako našeptávač a hlavní hybatel propletených lidských osudů. Nejrozkošnější postavou je obratný vyjednavač Mageri (dobrý Bolek Polívka), mistrně intrikující se všemi proti všem pro svůj osobní užitek za každé situace. Důrazně táhne figurky a v nestřežených okamžicích zasazuje rozhodující rány. Hlavním protivníkem je velitel četníků (velmi zajímavý Jiří Pecha), který vyplnění rozkazu považuje za své životní poslání a žádný krok není nemožný a zakázaný. Z dalších rolí: vypočítavý Eržičin otec (František Derfler), zatvrzelý a nepřátelský Eržičin bratr (Martin Havelka), věrný Nikolův bratr Jura (Petr Maláč), prodejný slabošský starosta Derbak (Pavel Zatloukal), či tragicky zneužitý četník Kubeš (dobrý Pavel Nový). Pop-kulturní muzikál není určen pro mne, forma devastuje i velmi zajímavé a svérázně pojaté části a mou duši zalévá smutek. (18.03.2017)

Uzasna atmosfera divadelniho predstaveni prosluleho brnenskeho divadelniho spolku Na provazku, ktera se dostava na obrazovky televize a snazi se kombinaci filmoveho a divadelniho umeni zachovat zmineny punc volneho prostredi mladych hercu v melancholickem dile o loupeznikovi Nikolu Suhajovi. Herci jsou bravurni a pisne tez. Pro me klenot, ktery nepotrebuje byt dokonaly. Nic podobneho nebylo a opakovat se rovnez nebude. 80% (17.01.2011)