Člověk obojživelník

Sice je to naivní a místy to působí trochu jako telenovela, ale jinak se mi to líbilo. A to k tomu filmu nemám žádné nostalgické vzpomínky. Líbil se mi ten příběh, i to, jak se vyvíjel, bylo to i dobře natočené, chvílemi to mohlo být o něco svižnější, některé části jsou delší, než by mohly být, ale jinak je to fajn filmeček, který splňuje všechny žánry, co tu má napsané (kromě mysteriózního, jelikož mysteriózní to nebylo). Konec na mě zapůsobil zvláštně šťastně i smutně a místy bych ani neřekl, že ten film je ze šedesátek. Nevím proč, ale v rámci Sovětského svazu to na mě působilo, jako by to bylo mladšího data, třeba ze sedmdesátek. 4* (26.10.2019)

7/10 Málokdy se mi stane, aby se mi filmové zpracování líbilo víc než originální kniha, kterou jsem před lety bral do ruky s mylnou představou, že se jedná o krvák a lá čelisti. Ale tohoto zpracování se to ovšem beze zbytku povedlo – možná za to mohly uvěřitelné ázerbájdžánské exteriéry, z nichž přímo sálala mexická atmosféra – policie, korupce, lov perel, možná až homosexuální vzhled a naivita baleťáka v upnutém stříbrném oblečku nebo tajné chodby a vynálezy doktora Salvátora. Taková smutná pohádka ve stylu H. Ch. Andersena poučí nejen děti, že život v nesnášenlivé a materialistické společnosti není peříčko a utopie nemá nic společného s utonutím. Přestože zlosyn Zurita plní svou roli dle očekávání není to surovec, co bije svoji ženu, ale v první řadě milující a žárlivý manžel, a proto mi ho bylo i docela líto při jeho bídném konci s Baltazarovou kudlou. Akce sice nebylo moc, ale dostačovala a kupříkladu útěk z vězení mi připomněl francouzské gangsterky, jejichž čas ještě teprve přijde. (03.10.2008)

Film, který zvátězil v letošním "dětském festivalu" na Veselíčku a překvapivě vyřadil z dlouhodobé soutěže i Červený balónek, o kterém jsem si myslel, že je nepřekonatelný. Ale čas běží, děti stárnou a jejich nároky na film se mění. Moji poznámku, že u některých filmů je třeba i přemýšlet, vzaly vážně. Ichtyandr a jeho osudy ovlivněné fantasmaty jeho otce a hrabivostí okolního světa, je rozhodně zaujaly víc než pomyslné obrázky kreslených seriálů. I svoje pocity z filmu viděného před skoro 60 lety jsem považuji za pozitivní. (20.08.2022)

Poprvé viděno v dětském věku, když nám tento opus pustili na školním představení místo nějakého toho Lenina v říji. Tenkrát velké nadšení. I knihu jsem si v místní lidové knihovně vypůjčil a přečetl. Po letech těžké zklamání, trapné a nepřesvědčivé, ani nostalgie nepomohla. Někdy je lépe jen vzpomínat. (02.01.2010)

Už je to dááááávno, co jsem tenhle film viděl, ale byl jsem z něj hotový. Děj se mi poněkud těžce vybavuje, ovšem zážitek to byl (obzvláště v dobách totalitního režimu) určitě mimořádný. Závěr filmu vyzněl hodně emocionálně a tak trochu smutně i šťastně zároveň. Tento film byl asi jeden z mála sovětských titulů, na který tehdy bylo naše kino doslova narváno až po okraj. (11.02.2003)