Wilbur se chce zabít

Film o hledání lásky a vymezování jejich hranic. Méně pracovitý a spolehlivý Wilbur trpící navíc depresemi a neurózami všeho druhu je mnohem úspěšnější v získávání lidských sympatií a přízně žen než jeho starší bratr. Podobný motiv milostného soupeření dvou bratrů se v českém filmu objevil například ve snímku Dům pro dva, kde (poněkud přesvědčivěji) ztvárnili hlavní role Jiří Schmitzer a Ondřej Vetchý. Oproti předchozí Italštině pro začátečníky hodnotím tento snímek Scherfigové poněkud kritičtěji. Hlavním důvodem je nepříliš věrohodné vykreslení postav a jejich vztahů. Co tak fascinuje všechny ženy na Wilburovi, kterého neustále tahají pořezaného z vany nebo odřezávají z lustru je tak trochu záhadou. Každý asi zná sympatické sígry, kteří jsou pro běžný rodinný život zcela nepoužitelní a přesto ženy neobyčejně přitahují. Jenže jejich provokativnost a životní vitalitu Wilbur postrádá. Přesto je znát režisérský rukopis a film je dobrou volbou pro ty, co mají rádi psychologickou jemnokresbu. Celkový dojem: 65%. (19.07.2006)

od severských autorů jsem zvyklý na netradiční příběhy a tento k nim rozhodně patří – tentokrát to bylo říznuté ještě anglickou atmosférou, tak zajímavý zážitek. Řešení skličujících životních podmínek byl podán s nadsázkou a vesměs příjemně. Ale tentokrát mi přišly dialogy občas uhozené a nikam nevedoucí a nesmyslné. Nevím, zda to je byl problém titulků nebo třeba způsobený rovnou mojí indispozicí, ale kvůli tomu jsem si film nedokázal užít a tudíž ani dát vyšší známku, i když jsem věřil, že to aspoň ke čtyřem hvězdičkám dosáhne. Časem se k filmu vrátím a třeba budu mít z něj už lepší pocit. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (01.08.2013)

Podobne ako v Taliančine pre začiatočníkov, tak aj v tomto prípade ma snímok začal viac baviť až pred koncom. Zvyšok trpí miernou nudou, našťastie sa tu vyskytlo pár výborných situácií, môj obľúbený Mikkelsen a sympatickí herci. Ku koncu sa snímok prehupol do príjemnej smutnej melanchólie s trpko-sladkou príchuťou, čo ja veľmi môžem. Zaujímavé, ako sa niekedy dokáže život s človekom pohrať a zvrtnúť všetko tak, akoby to nikto nečakal. Záver snímku teda diváka bohato odmení. Jediné čo treba je do toho konca vydržať, stojí to za to. 75/100 Videné v rámci - Project 52 Films by Woman. (26.01.2016)

Jensen a Scherfig sa zrejme inšpirovali v jednej z dejových línií Simpsonovcov, runnig jokeom o Očkových pokusoch o sebevraždu a nakrútili podľa toho celovečerák. Asi nie, ale ktovie. Sympatický, psychologicky vierohodný film s nálepkou "ako zo života" asi málokoho sklame, keďže klubová cieľovka je jasná. Osobne mi ale pripadali všetky postavy okolo Wilbura zaujímavejšie, než on sám. Má síce neortodoxné spôsoby správania, napriek tomu na mňa pôsobil fádnejším dojmom ako jeho brat, ošetrovateľ a aj ženy, ktoré sa objavujú v jeho a bratovom živote. V momentoch, keď sa začne chovať agresívnejším spôsobom, je dokonca neznesiteľný. Dočkáme sa aj ošuňtelých britských interiérov (byt je v tomto smere mínus, kníhkupectvo plus) a exteriérov, napriek tomu a všadeprítomnej tematike smrti nejde o depresívnu drámu. (11.04.2021)

Konštrukciou neveľmi vierohodný príbeh, ktorého jednotlivé momenty sú napasované do vopred pripraveného vyústenia (v tomto súhlasím s pani Hejlíčkovou zo Cinemy). Sympaticky podané prostredie nižšej strednej vrstvy a scéna narodenín malého dievčaťa patrili k svetlým momentom. Najkrajšie ale na mňa zapôsobila atmosféra neusporiadaného antikvariátu s halabala porozhadzovanými knihami, často naukladanými v dlhočizných zvislých stĺpcoch kde tade po dlážke. Podobné miesta mám veľmi rád a rád sa tam vraciam. Režisérke a scénaristom preto neodpustím, že jednou z dôležitých snáh bolo abecedné poupratovanie tohto nádherne tajomného a zaprášeného bordelu poznania. Nielen kvôli tejto chybe je to oproti civilne dojímavej Taliančine pre začiatočníkov zostup mierne nadol. (14.02.2005)