Zázraky se dějí

Film som videl pre rokmi a dobre si naň spomínam, pretože mal atraktívny námet, bol primerane napínavý a v rámci možností aj autentický. Často dávam najavo, že by si diváci nemali pamätať Frajera Lukea iba podľa päťdesiatich zjedených vajec, ale nedá sa dosiahnuť, aby si nepamätali z tohto filmu vyberanie muších lariev z otvorenej rany na ramene. (24.10.2020)

Tak zázraky sa v tomto prípade neudiali. Čakal som niečo viac, niečo podstatne dobrodružnejšie a emotívnejšie ako len bezduché trmácanie sa dievčinky pralesom na jednom podpätku. Vlastne až na jednu scénku s červíkmi veľmi mdlé a uspávajúce. Vôbec sa tu nedokázala filmovo zachytiť tá ťaživosť situácie hlavnej hrdinky a ani jej "vzopretie sa osudu" s následným dokázaním nemožného. Pre tých, ktorí sú zvedaví na to ako to má vyzerať, odporúčam Pád do ticha (2003). Námetovo a východiskovým bodom hlavnej postavy podobné (až na rozdielne prírodné prostredie), no dramatickým spracovaním niekde úplne v inej galaxii ako tento snímok. Slabučký priemer. 50/100 (12.05.2017)

Jako většina hodnotících i já si pamatuji nejvíc ty nejodpornější momenty... ale ani jiné jsem nezapomněla. Na film mě jako dítě vzala do kina moje útlocitná teta a myslím, že dost litovala, zatímco já měla oči navrch hlavy :-) zhruba stejně jako u Chaloupky stýčka Toma (to byl druhý a na dlouho i poslední film, na kterém jsem s tetou byla, její vkus se moc neshodoval s mým, přeci jen mi bylo asi deset...) (29.01.2008)

Rodiče mě donutili se na to podívat se slovy: "uvidíš, jak člověku pomůže, když se drží rodičovských rad". :D Každopádně na červy nezapomenu, to asi nikdo, ale i přes rodičovské doporučení (čili můj automaticky záporný postoj) jsem nebyla zklamaná, dokonce to beru jako velice zajímavé dílko. :) Je z něho cítit ta správná atmosféra strachu o vlastní život v neznámém prostředí. Navíc podle skutečné události, o to víc je to zajímavější. (12.10.2011)

Tohle bylo dost retro. Nejen díky vyblitým barvám ale celkově sedmdesátkovém feelingu. Já tuhle dobu čím dál více rád, móda byla zajímavá, ty kraťounké šatečky a sukýnky... letiště byla plná stříbrných tryskáčů často se čtyčmy motory, jezdilo se v neskutečných autech a i hudba byla celkem zajímavá. To vše tento flm film má. Bohužel herecké výkony hlavní hrdinky jsou dost hrozné a po půlhodině jejích orgastických obličejů při všem to klopýtání přes kořeny a bahno džungle jsem jich měl už dost. Tyhle příběhy přeživších mne dost zajímají a tak vím jak člověk vypadá, když má tu kliku, přežije a vyleze z vlhkého pekla. Když šla hrdinka po suchu, byla samá modřina a nalepený kousanec. Když byla ve vodě, měla zase všude pěknou pleť jak z reklamy na Indulonu. A jelikož byla v celém filmu polonahá, dost to kontrastovalo. Každopádně socialistický divák pro nějž vrcholem erotiky byla postelová scéna v Ženě za pultem (Haničinec a Švorcová přikrití duchnou až pod bradu) musel mít při záběrech na štíhlou Penhaligonovou v neustále mokrých šatech bez podprsenky, dojem že kouká na porno. Jak zde již padlo, dnes film už moc ničím nezaujme. Katastrofa byla natočena příšerně, nechápu jak po úderu blesku mohlo letadlo takhle explodovat jak po zásahu z flaku 88. Film chvilkami připomíná náš snímek Pod jezevčí skálou, protože těch záběrů na všelikou zvířecí v tomto případě tropickou havěť je tam nespočet a je tím značně vyplňován děj mezi plazením vzdychající Susan a pátrání armády po vraku letadla. Penhaligonovou i tak obdivuji, protože se do všech těch bažin a zahnědlých vod vrhala srdnatě a kdo ví co všechno v tom plave a co se tam hemží jen v jedné kapce, musí ji vyseknout poklonu. Dávám za tři larvy Dermatobia hominis .... * * * (24.10.2020)