Režie:
Giuseppe Maria ScoteseHudba:
Marcello GiombiniObsahy(2)
Tento příběh se skutečně odehrál den před Vánoci roku 1971. Juliane Koepcke (Susan Penhaligon) letěla se svou matkou Marií za otcem do Pucalpy. Shodou okolností musely přestoupit z letadla společnosti Forsett do letadla společnosti Lansa, které kvůli poruše na motoru havarovalo do amazonské džungle. Z 92 cestujících a 6 členů posádky přežila pouze Juliane. Té tak začala nejdobrodružnější cesta jejího života, protože dostat se zpátky do civilizace nebylo vůbec snadná...
Zajímavou shodou náhod zjistil o třicet let později při natáčení dokumentu o Juliane (Křídla naděje) dokumentarista Werner Herzog, že svůj film "Aguirre, hněv boží" točil jen několik málo kilometrů od místa nehody a na tragický let měl se štábem dokonce sám zamluvené lístky. (monolog)
(více)Recenze (75)
Prežiť pád lietadla nie je to najhlavnejšie. Dôležité je vedieť ako prežiť a zachrániť sa. To všetko sa vybavuje hlavnej hrdinke, keď sa snaží prežiť v džungli a nájsť pomoc. ()
Naprosto priserny zpracovani, naprosto tragicka "muzika". Jediny pozitiva jsou realny zaklad a pekna hlavni hrdinka. ()
Když mne na to "partyja" před léty lákala do kina, statečně jsem odolával s tím, že nemíním čumět devadesát minut na babu, co bloudí pralesem. Nakonec mně ukecali na záběry s červy. Pamatuji se, jak jsem se celý film nudil, abych na konci koukal na to, co jsem ještě nikdy neviděl. Po letech jsem se na film podíval znovu a zjistil, že to až tak hrozné není, tehdy bych dal jednoznačně odpad. Dnes dávám plus za to, že "vzpomínkové" scény byly milosrdně krátké a daly se přejet a něco málo za přírodu, prales a snahu. Víc dáti nelze.Filmy dle skutečnosti nejsou moje parketa. Skladbou filmu mi to navíc neustále asociovalo filmy o kanibalech. 201111068833/8843 ()
Velmi dobře zfilmovaný skutečný příběh s příznačným názvem!! Na tu událost si matně vzpomínám ač mě bylo tehdy 13 let a dodne si říhám , že to byl opravdu zázrak, nebo veliké štěstí!! ()
Film vhodný ked idete do lietadla ()
Jeden film který jsem viděl jako mladý kluk. Jak je zde několikrát psáno všem utvěla scéna s červy.Snad se podaří jej jěště někdy vidět pro srovnání s filmem Přežít. ()
Můj první katastroficko-horrorový zážitek, získaný po hodině a půl pobytu na tvrdé, dřevěné, kulaté židli, stojící v řadě mezi ostatními takovými židlemi ve starém peruckém biografu. S odstupem času se dojem mění v placebo, ale nostalgie z tehdy dobré podívané u mě přetrvává podobně jako např. u Otrokářů. ()
Proboha jaké kopyto psalo ten popisek? "..., protože dostat se zpátky do civilizace nebylo vůbec snadná..."??? Seriously? A určitě Juliane neletěla se svou matkou do "Pucalpy", neboť takové město v jižním Peru neexistuje. Pouze Pucallpa. Na čtyřech řádcích taková paseka! Hnus! Styďte se! Jinak film mi jako dítěti učaroval. Opravdu zajímavá podívaná pro předpubertálního spratka vyrůstajícího v normalizačním ČSSR! Nádech exotiky, a pak drama zřícení letadla a následný boj o život v pralese, kde asi nikdo z nás nezapomeneme na červy lezoucí Juliane z kůže! Dále si vzpomínám, že našla pytlík bonbónů, šátek svojí matky (z čehož pochopila že je asi mrtvá), a červený strom, podle kterého se snažila orientovat v pralese a podle kterého taky záhy poznala, že chodí furt dokola... 100% ()
Jsem na něj ted náhodou narazil,vzpomínka na červy,kterou jsme ve třídě hojně diskutovali,tak jsem se na něj z nostalgie kouknul,samozřejmě teď už to vypadá jinak,než před 40 lety,ale dálo se to. ()
Nechci být kritikem nostalgického vzpomínání, ale tento film viděný dětskýma očima je aspoň na **** hvězdy. Teď však, když jsem ho s odstupem mnoha let viděl podruhé a musím přiznat, že s poměrně "útrpným procitnutím", dávám po zásluze * hvězdu. Pane Bože, co je to za hovadinu? Příšerné herecké výkony nezachrání ani závěrečná scéna s vybíráním červů ze zad, kterou si - přiznejme si to na rovinu - jako jedinou z tohoto filmu všichni pamatujeme... ()
bezva...tak ten úvod mi docela stačil..ve svý době to bylo asi fakt kůl - teda v izolovanym Československu....ale bohužel....zrpacování a hudba skutečně mizérné...a zbytečně...... http://www.youtube.com/watch?v=JjZIDXdSVR4 ()
červíci pod kůží, a ta proradná opice, co jí nejdříve dělala společnost a pak jí počůrala a prchla....měla jsem z toho v dětství hrůzu, ale na konci slzička ukápla vždy, pro mne příjemné připomenutí a nostalgie... ()
Velmi silný a působivý tragický příběh podle skutečných událostí, který nenechá nikoho klidným. Film na svoji dobu dobře zpracovaný. Dnes už ovšem lehce trpí na své stáří a mírnou utahanost. 60% ()
videla jsem pred 17lety pri hodine prirodopisu...pamatuji si to horsi..ale kdyz sla pomalu na talíř krokodýlům fandila jsem pěkně... ()
Italský filmový drama s českým distribučním názvem „Zázraky se dějí“ přiletělo v premiéře do československejch kin 21. října 1977 a již tehdy, když jsem jej zkouknul poprvý, ve mně zanechalo hlubokej otisk dojmů. Jednak tenhle snímek vznikl podle neuvěřitelnejch skutečnejch událostí, a jednak samotný putování hlavní hrdinky peruánskou džunglí bylo nesmírně napínavý. Připomeňme si ve stručnosti celej příběh. Tehdy 17-letá Juliane Koepcke (herečka Susan Penhaligon) a její máma Maria Koepcke (herečka Graziella Galvani) měly letět z hlavního města Lima v Peru do města Pucallpa. Otec Juliane, Hans-Wilhelm Koepcke (herec Paul Muller), kterej pracoval v džungli, jim zavolal, aby za ním přiletěly. Avšak důrazně je upozornil na to, aby letěly peruánskou dopravní společností Forsett a v žádným případě nenastoupily do letadla společnosti LANSA. To se psalo datum 24. prosinec 1971. V době, kdy byly Juliane a Maria na letišti v Limě, se výrazně zhoršily povětrnostní podmínky nad Peru, blížila se totiž ohromná bouře. Forsett svůj let z bezpečnostních důvodů raději zrušila a obě dvě (Juliane a Maria) se rozhodly i přes varování táty vstoupit na palubu letadla Lockheed L-188A Electra turboprop společnosti LANSA. Letadlo z Limy odstartovalo a nad peruánskou džunglí jej zastihla prudká bouře. Následně blesk zasáhnul letadlo, který se rozpadlo ve vzduchu na kusy. Juliane byla stále připoutaná v sedačce letadla, která s ní padala k zemi z výšky asi 3 048 metrů. Koruny stromů hustý peruánský džungle ji natolik zbrzdily, že dopadla na zem živá. A od týhle chvíle divák sleduje její strastiplnou cestu zpátky do civilizace. Její otec jí jako malý holce říkával: „Když v džungli zabloudíš, snaž se najít potok. Ten se vlévá do větší řeky a kolem ní bývají lidé.“ JULIANE NA TÝHLE POUTI, KTERÁ TRVALA 11 DNÍ, potkávala různý tvory: krokodýly, hady, pavouky, různej hmyz a na zádech měla pod kůží i červy, který jí tam nakladly ňáký poletující potvory. Navíc měla hlad a žízeň hasila z potůčků v džungli. Řídila se radou svýho táty a nakonec se podél řeky dostala mezi lidi. Na břehu ji pak zahlédli dva peruánští rybáři a ti jí pomohli dostat se k tátovi. Juliane Koepcke byla jedinou přeživší z 92 lidí (posádka a cestující) na palubě letadla společnosti LANSA. Natáčení tohoto filmu probíhalo od 9. 10. do 28. 12. 1972 v Peru (města Lima a Pucallpa) a v Římě (filmová studia Cinecittà). A celosvětová premiéra dramatu „I miracoli accadono ancora“ se stopáží 87 minut proběhla 19. července 1974 v Itálii a v Západním Německu. Film natočil italskej režisér, scénárista a producent Giuseppe Maria Scotese (26. 1. 1916 – 19. 5. 2002). A nezanedbatelná a důležitá je v tomhle dramatu i hudba, kterou zkomponoval italskej hudební skladatel a dirigent Marcello Giombini (24. 7. 1928 – 12. 12. 2003). Zvláště některý hudební pasáže jsou tklivý až dojemný. ()
Reklama